Komentář: Deutsche Bank aneb konec evropských Goldman Sachs

V oboru investičního bankovnictví se Deutsche Bank povedl na evropské poměry bezprecedentní úspěch. Nic však netrvá věčně a série přešlapů společně s tvrdou postkrizovou regulací pohřbila ambice frankfurtské banky dominovat tomuto sektoru. Nyní finanční dům prochází jednou z nejrozsáhlejších transformací za dobu své existence a plánuje se zaměřit na nudné, avšak bezpečnější korporátní a retailové bankovnictví.

Před dvaceti lety se svět investičního bankovnictví vezl na vlně euforie. Bankéři neměli příliš svázané ruce, takže se mohli pouštět do vysoce ziskových, ale často velmi rizikových transakcí. Ziskovost bank umocňoval fakt, že mohly operovat s nižšími úrovněmi vlastního kapitálu. Deutsche Bank do tohoto rozjetého vlaku naskočila a jízda se vyplatila, tedy alespoň krátkodobě. Finanční dům jako jeden z mála z Evropy dokázal na americkém trhu konkurovat tradičním etablovaným hráčům z Wall Street.

Vedení se netajilo ambicí stát se „evropskými Goldman Sachs“. V předvečer krize v roce 2007 německý peněžní ústav triumfálně obsadil pozici největší globální banky. Za předkrizový rok 2007 vydělala finanční instituce v čistém 6,5 miliardy eur, což je číslo, o kterém si dnes může nechat jen zdát.

Deutsche Bank se stala obětí svého vlastního úspěchu. Zároveň na ni dolehlo zpřísnění regulace po světové finanční krizi. Ta donutila banku zcela překopat svůj obchodní model. Regulace vedla k tvrdším kapitálovým požadavkům, které učinily některé segmenty podnikání tohoto finančního domu nerentabilními. Navíc se přidaly tresty za prohřešky z divokého období před finanční krizí. Peněžní ústav se zapletl do mnoha afér, které často končily obrovskými pokutami. Nejednalo se pouze o reputační karamboly. Některé pokuty dosáhly takové výše, že hmatatelně ohrozily byznys finančního ústavu.

Například americké ministerstvo spravedlnosti pokutovalo Deutsche Bank v roce 2016 za prodeje cenných papírů krytých hypotékami částkou 7,2 miliardy dolarů. To odpovídá téměř 50 % aktuální tržní kapitalizace. Že tyto skandály nepatří do vzdálené minulosti, dokazuje zpráva z druhého červencového týdne, kdy americké ministerstvo spravedlností zahájilo vyšetřování frankfurtského finančního domu v souvislosti s aférou okolo fondu 1MDB.

Banka se podílela na úpisech dluhopisů tohoto malajsijského fondu, jehož manažeři se nyní nachází v podezření ze zpronevěry. Deustche Bank samozřejmě popírá, že by se dopustila jakýchkoliv nekalostí. Americké ministerstvo spravedlnosti však nesouhlasí a tvrdí, že finanční dům z Frankfurtu asistoval manažerům v podezřelých transakcích. S tímto malajsijským fondem se zapletl i nedostižný vzor Deutsche Bank, investiční dům Goldman Sachs.

Kvůli nepříznivému vývoji hospodářských výsledků a pokutám, které od roku 2000 dosáhly astronomické částky 12,5 miliardy dolarů, musela banka přistoupit k navyšování vlastního kapitálu. Za posledních deset let takto vybrala banka od akcionářů okolo 30 miliard eur. Tyto transakce jsou spojeny s naředěním vlastnických podílů a často vedou k brutálním propadům hodnoty akcií. Pro ilustraci: od svého maxima v roce 2007 doposud odepsaly akcie 92 procent své hodnoty.

 

Finanční dům se několikrát pokusil změnit strategii, aby se stal ziskovějším a získal zpět alespoň část své zašlé slávy. To se však nikdy nepodařilo. Ve druhé půlce minulého roku se objevila varianta, která nabízela možnost, jak pomoci finanční instituci stabilizovat: fúze s německou Commerzbank.

Transakce by za určitých podmínek dávala smysl. Přinesla by signifikantní nákladové synergie a bankám by se povedlo navýšit ostře sledovanou rentabilitu vlastního kapitálu. Námluvy zprvu vypadaly nadějně, nicméně však tvrdě narazily na odpor regulátorů, některých akcionářů – zejména německé vlády – a odborů.

Regulátorům se nezamlouvalo, že by došlo ke spojení dvou poměrně slabých finančních institucí. Z jejich pohledu tak hrozilo, že nedojde k vytvoření německého národního šampiona, nýbrž velké, avšak slabé instituce, jejíž případný kolaps by mohl mít nepříznivý vliv na celý bankovní systém eurozóny. Německá vláda a odbory zase pochopily, že úspěch transakce by závisel na masivním snižování stavů. Výrazné propouštění nikdy nepředstavuje příliš politicky průchodnou záležitost. Jednání o fúzi nakonec k velkému zklamání akcionářů zkrachovala. Frankfurtská banka tak promarnila zřejmě poslední šanci, jak odvrátit svůj nezadržitelný pád.

Radikálnost plánů banky mnohé překvapila

Na konci června se začaly objevovat zprávy, že Deutsche Bank svůj byznys významně zredukuje. Hovořilo se zejména o rychlejším opouštění amerického trhu. Nicméně radikálnost opatření, o kterých vedení rozhodlo během prvního červencového víkendu, mnohé překvapila. Banka oznámila, že plánuje uzavřít divizi global equities, která se zabývá obchodováním s akciemi. Toto oddělení zprostředkovává akciové obchody zejména institucionálním hráčům – například investičním fondům. Nabízí i prodej sofistikovaných finančních derivátů.

Divizi se dlouhodobě nedařilo. Zaostávala za americkými konkurenty. Proto mnozí hodnotí její uzavření jako strategicky správný krok. Jiní však tento postup kritizují: pokud se banka přestane angažovat ve službách spojených s akciovým obchodováním, ztratí konkurenční výhodu oproti ostatním finančním domům. Strategie peněžního ústavu však hovoří jasně: postupně redukovat své operace v segmentu investičního bankovnictví a zaměřit se na klasické korporátní a retailové bankovnictví, tedy primárně půjčky podnikům a fyzickým osobám.

Další z priorit na další roky představuje upevnění pozice v oblasti asset managementu – tedy správě aktiv pro institucionální klientelu či velmi bohaté jednotlivce. Výhodou tohoto oboru jsou poměrně stabilní a dobře predikovatelné výnosy. Kromě organického růstu plánuje Deutsche Bank v segmentu asset managementu expandovat i prostřednictvím fúze. Aktuálně probíhají jednání o možném sloučení s divizí správy aktiv švýcarského peněžního ústavu UBS.

Smysl restrukturalizačního plánu spočívá v tom, že si banka díky ukončení činnosti divize global equities uvolní dodatečný kapitál. Finanční dům by tak mohl ustát náklady spojené s restrukturalizací bez nutnosti opět navyšovat vlastní kapitál. Právě hrozba další emise kapitálu představuje pro investory noční můru. Pokud by tento scénář nastal, lze očekávat následný pokles cen akcií. Náklady restrukturalizace se odhadují až na 7,4 miliardy eur. Deutsche Bank počítá s tím, že část prostředků získá i úplným zastavením dividendových plateb.

Někteří analytici oceňují razanci. Nejde o žádné polovičaté řešení, avšak nejlepší z obtížných rozhodnutí. Zdaleka nelze tvrdit, že schválením restrukturalizace má finanční ústav vyhráno. Právě naopak. Půjde o běh na dlouhou trať se značně nejistým výsledkem.

Fakt, že finanční instituce přijde o příjmy plynoucí z divize obchodování s akciemi, se projeví výpadkem celkových výnosů ve výši dvě miliardy eur ročně. Pro banku tak bude náročné tento pokles vykompenzovat. V roce 2022 by měly celkové výnosy dosahovat výše 25 miliard eur. I v případě nejoptimističtějšího scénáře navíc Deutsche Bank cílí na návratnost vlastního kapitálu ve výši osm procent, což je na poměry evropských peněžních domů podprůměrná hodnota.

Přestože plán restrukturalizace mnohé překvapil a poslal akcie Deutsche Bank opět dolů, nepřenesl se negativní sentiment na širší bankovní sektor eurozóny. Problémy německého finančního domu jsou spíše singulárního rázu, rozhodně nemají systémový dopad. Většinu peněžních ústavů v Evropské měnové unii trápí spíše odklad zvyšování sazeb ze strany Evropské centrální banky, nikoliv peripetie kolem Deutsche Bank.

Dopad na Českou republiku můžeme označit vyloženě za zanedbatelný. Napadají mě případy, že některé tuzemské fondy mohou využívat služeb Deutsche Bank v oblasti obchodování s akciemi. To v praxi znamená, že budou muset přejít k jiné finanční instituci, což ovšem nepředstavuje nic fatálního.

Příběh Deutsche Bank dobře ilustruje posun, který nastal u některých velkých investičních bank. Finanční dům po krizi nenávratně spadl z piedestalu globálního bankovnictví a nyní se potácí na okraji propasti. Podobně jako Deutsche Bank, avšak v menší míře, redukovala po krizi divizi investičního bankovnictví švýcarská UBS. Na přílišnou předkrizovou dravost doplatil frankfurtský peněžní ústav téměř likvidačními pokutami.

Jde také dobře vidět, jak postkrizová regulace, zejména z pera Evropské unie, postupně likviduje ekosystém evropského investičního bankovnictví. Budoucnost Deutsche Bank tak nyní závisí na tom, jak rychle dokončí restrukturalizaci, a zda se jí podaří fungovat v osekané verzi a přitom současně atraktivně zhodnocovat vlastní kapitál.

Tomáš Pfeiler
Profil

Tomáš Pfeiler

Portfolio manager ve společnosti Cyrrus, kde se stará o správu akciových a dluhopisových portfolií a mimo jiné sleduje bankovní sektor. Předtím působil jako analytik v Penzijní společnosti České pojišťovny, kde se zabýval převážně investicemi do dluhopisů. Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně.