Tomáš Pfeiler

Po zářijovém zasedání Evropské centrální banky (ECB) věřil v další uvolňování měnové politiky v eurozóně skutečně málokdo. Události kolem koronaviru a razantní akce ostatních centrálních bank však donutily představitele ECB k další monetární expanzi. Opatření, která frankfurtská instituce schválila, pomohou návratu investorské důvěry a poskytnou trhům nepopiratelnou úlevu.

Při pohledu na události z minulého týdne si mnozí pozorovatelé uvědomili, že dělicí linie mezi fiskálně disciplinovaným severem a nezodpovědným jihem stále existuje. Prognóza Evropské komise ukázala, že v rovině ekonomického růstu představuje Itálie nejslabší článek a zároveň i riziko pro udržení stability v eurozóně. Mediálním prostorem rovněž rezonovala verbální přestřelka mezi italským ministrem financí a jeho německým protějškem o podobě vznikající bankovní unie. V širším kontextu však lze prohlásit, že se situace na Apeninském poloostrově za poslední rok výrazně uklidnila.

Mario Draghi se již pomalu loučí se svým křeslem v čele Evropské centrální banky (ECB). Jeden z jeho posledních kroků v této funkci investory rozhodně nezklamal. Centrální bankéři uvolnili měnovou politiku, a to na více frontách.

V oboru investičního bankovnictví se Deutsche Bank povedl na evropské poměry bezprecedentní úspěch. Nic však netrvá věčně a série přešlapů společně s tvrdou postkrizovou regulací pohřbila ambice frankfurtské banky dominovat tomuto sektoru. Nyní finanční dům prochází jednou z nejrozsáhlejších transformací za dobu své existence a plánuje se zaměřit na nudné, avšak bezpečnější korporátní a retailové bankovnictví.