Mario Draghi se již pomalu loučí se svým křeslem v čele Evropské centrální banky (ECB). Jeden z jeho posledních kroků v této funkci investory rozhodně nezklamal. Centrální bankéři uvolnili měnovou politiku, a to na více frontách.
Pfeiler: Evropská centrální banka vyvolává psychologický „efekt bohatství“
Kromě posunutí sazeb hlouběji do záporného teritoria obnovila frankfurtská instituce i program nákupu aktiv. Ten navíc není časově omezen. Kvantitativní uvolňování poběží tak dlouho, dokud se inflace nepřiblíží dvouprocentnímu cíli banky.
ECB tedy opět trhům přispěchala na pomoc. Nabízí se však i jiná otázka. Pomáhá ještě záplava levných peněz reálné ekonomice?
Uvolnění měnové politiky s sebou přináší řadu efektů. Patří mezi ně například psychologický „efekt bohatství“. Pokles sazeb vede k růstu cen napříč třídami aktiv. To dolehne i na běžné domácnosti, jelikož se zvýší i ceny nemovitostí. Domácnosti se pak cítí bohatší a navyšují spotřebu.
Nicméně spotřebitelskou důvěru podkopová obchodní konflikt a množící se názory, že se eurozóna blíží do recese. Nižší sazby se rovněž projevují oslabením eura, které pomáhá exportní ekonomice Evropské měnové unie. Zdaleka nejdůležitější účinek uvolnění monetárních kohoutků však tkví ve zvýšení dostupnosti úvěrů. A právě v této klíčové oblasti je výsledek nejistý.
Když centrální banka nakupuje vládní dluhopisy, tlačí jejich výnosy směrem dolů. V Evropě nabyla tato situace extrémních rozměrů a velká část tamních dluhových cenných papírů se obchoduje se zápornými výnosy. Například v Německu se během srpna nacházel pod nulou i výnos třicetileté vládní obligace.
Korporátní dluhopisy, jejichž ocenění se od vládních bondů odvíjí, se taktéž obchodují s velmi nízkými výnosy. To znamená, že podniky, které potřebovaly financování, na něj již dosáhly v minulosti, a to za velmi výhodných podmínek. Nelze proto tvrdit, že když se Evropská centrální banka vydá se sazbami hlouběji do záporu, pomůže akcelerovat poptávku po úvěrech.
Kde chybí motivace, nepomohou ani levné peníze
Podle některých ekonomů prostředí ultranízkých úrokových sazeb často nevede k nárůstu objemu úvěrů. Banky totiž mnohdy nemají zájmem půjčovat peníze s vidinou velmi nízkého zisku. Navíc kvůli přísné regulaci se prostředky nezřídka nedostanou k subjektům, které by je skutečně potřebovaly. Probíhající obchodní válka si rovněž vybírá svou daň. Za oběť jí padly především korporátní investice. Firmy v prostředí přetrvávající nejistoty neinvestují do rozšiřování výroby. Jelikož podnikům chybí motivace investovat, nezáleží na tom, jak levné jsou peníze.
Mezi odbornou veřejností se množí obavy, že současné prostředí nízkých úrokových sazeb vede k „japanifikaci“ Evropy. Jde o narážku na situaci v Japonsku v průběhu devadesátých let. Tehdy se tamní hospodářství potýkalo s extrémním zadlužením, nízkým ekonomickým růstem a setrvale slabou inflací. Přestože takové srovnání je prozatím předčasné, podobnost v některých oblastech existuje.
Rovněž se ztenčuje arzenál prostředků ECB proti budoucím krizím. Objevují se názory, že by frankfurtská instituce mohla zahájit i nákupy akcií. Takové opatření by mohlo lépe stimulovat poptávku po kapitálu. Jedná se však o poměrně neprobádanou oblast a debaty o potenciálních nákupech akciových instrumentů tak zatím zůstávají spíše v teoretické rovině.
Na zářijovém zasedání bankovní rady se přetřásala také fiskální politika. Podle ECB by měly země, jejichž veřejné finance se nachází v dobré kondici, zahájit fiskální stimuly. Ty by pomohly nastartovat agregátní poptávku. Tento apel směřuje primárně na Německo, které je svým fiskálním konzervatismem proslulé. Zároveň však tyto komentáře vysílají důležitý signál. Monetární politika není všespásná a aby ekonomická expanze pokračovala i v budoucnu, musí se kromě centrálních bankéřů zapojit i ostatní aktéři.
Portfolio manager ve společnosti Cyrrus, kde se stará o správu akciových a dluhopisových portfolií a mimo jiné sleduje bankovní sektor. Předtím působil jako analytik v Penzijní společnosti České pojišťovny, kde se zabýval převážně investicemi do dluhopisů. Vystudoval Ekonomicko-správní fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Tomáš Pfeiler
