„Je třeba zintenzivnit úsilí k potírání nenávistných projevů na internetu,“ píše ministerstvo vnitra v nové koncepci boje proti extremismu a předsudečné nenávisti, kterou má v pondělí projednat vláda.
Podle dokumentu bude vnitro více sledovat sociální sítě, plánuje zavést elektronické trestní oznámení a vyvracet dezinformace. Policie by se pak podle něj měla zlepšit ve vyšetřování kyberkriminality. Počet trestných činů s extremistickým podtextem loni stoupl, policie jich zaznamenala 179. V roce 2017 jich bylo o 26 méně.
Dezinformace podporují extremismus
Podle ministerstva na tom mají svůj podíl také dezinformační weby. „Tato média podkopávají demokratické principy a oslabují sociální soudržnost v České republice,“ píše vnitro ve zprávě o extremismu za minulý rok. Policie loni řešila 11 trestních oznámení souvisejících s obsahem těchto webů. Nejčastěji kvůli podezření na šíření poplašené zprávy, hanobení národa, rasy či jiné skupiny osob a podněcování k nenávisti proti skupině obyvatel.
To, že se vnitro chce na dezinformační weby zaměřit, vítá například právnička Klára Kalibová z organizace In Iustitia, která obětem trestných činů z nenávisti pomáhá. „Ty weby jsou klíčem k tomu, jak potom postihovat individuální pachatele trestné činnosti z nenávisti na internetu. Většina těch lidí se skutečně inspiruje na těchto webech a následně pak útočí na konkrétní lidi,“ vysvětluje pro ČT.
Lukáš Houdek o nenávisti na internetu
Sítě a stát musí spolupracovat
Konkrétní opatření, která by ministerstvo chtělo podle koncepce zavést, ještě nejsou známá. Podle odborníků je ale několik způsobů, kterými se dá proti nenávisti na internetu bojovat. Podle právničky Kalibové je dobré zaměřit se na ty, kteří dezinformace vydávají. „Je to otázka zvednutí nějakého právního případu proti organizátorům hoaxů a dezinformačních webů,“ říká.
Zároveň by si ale stát měl zajistit i informace o těch, kteří například na sociálních sítích zveřejňují výhrůžné komentáře. „Stát by měl dosáhnout jakési dohody se sociálními sítěmi, že se budou vydávat pachatele na sociálních sítích ke stíhání do ČR, respektive že sítě budou poskytovat data o těchto pachatelích a nebudou je chránit,“ vysvětluje.
Podle Doležala by zodpovědnost měla být na provozovateli webu. Tedy třeba i na vydavatelích mediálních serverů, kteří povolují pod články diskuse. „Nelze trestat provozovatele webu, že to tam má. I na velmi slušném webu se může v diskusi objevit nějaké svinstvo, kterého si provozovatel nevšimne. Ale lze po něm požadovat, aby to kontroloval,“ dodává novinář.
Kontrola, nebo osvěta?
Cenzuru naopak odmítá třeba sociolog Vojtěch Bednář. Řešením je podle něj spíše osvěta. „Nakonec to jediné, co má pravděpodobně nějaký smysl, je dokázat informovat většinové publikum, do čeho se vlastně dostává,“ říká. „Protože pokud ten divák sám nechce jít do demonstrace, která hrozí rizikem, že se zvrhne v něco agresivního, nebo na potenciálně rizikové fotbalové utkání, kde hrozí, že se poperou, tak on tam nejde, protože mu to za to nestojí. A úplně stejně on nemusí navštívit to webové médium v okamžiku, kdy bude vědět, jak se chová,“ vysvětluje.
Podle Bednáře je důležité nechat přístupnou širokou škálu názorů. „To, co mají lidé rádi, je ve velké většině případů nějaký střed a nějaká umírněnost. Ti, kteří jsou skutečně nositeli extrémních názorů, to jsou velmi malé menšiny. Ale mohou být velmi nebezpečné, pokud dokážou na svou stranu dostat tu většinu,“ říká. Tomu se podle něj nedá úplně zabránit, ale lze většině nabídnout dostatečnou názorovou pluralitu, aby nemusela sahat k extrémům.
„Myslím si, že by za takové komentáře člověk neměl úplně chodit do vězení. Jako celkem dobré řešení se mi jeví nějaké veřejně prospěšné práce, třeba v muzeu holokaustu, aby měl člověk možnost nahlédnout na svůj čin a třeba prozřít,“ říká Houdek. V tom, že tresty za nenávistné činy na internetu by měly být spíše výchovné, souhlasí i Klára Kalibová, která zastupuje například zpěváka Radka Bangu. Ten čelil rasově motivovaným výhrůžkám – a ve věci už padlo několik pravomocných rozsudků.
