Nobelovu cenu za literaturu v prosinci ve Stockholmu převezme francouzská spisovatelka Annie Ernauxová. Dvaaosmdesátiletá autorka si podle akademiků ocenění vysloužila „svou odvahou a klinickou pronikavostí, s níž odkrývá kořeny, odcizenost a kolektivní omezení osobní paměti“. Proslavily ji autobiografické knihy, skrze něž zároveň podává výpověď ženy o době.
„S Annie Ernauxovou jsme se zatím nedokázali telefonicky spojit. Jsme si ale jisti, že tuto zprávu dostane,“ zažertoval při oznámení jména letošní laureátky sekretář Švédské akademie Mads Malm. Spisovatelka později švédské televizi řekla, že je udělením ceny poctěna, zároveň ale pociťuje i velkou zodpovědnost.
Žena, která píše
Dílo Annie Ernauxové je intimní výpovědí ženy své doby. Východiskem je vždy její život. Začínala v proudu takzvané ženské literatury. I mnohé současné mladé feministky ji vnímají jako svou mentorku. Agentuře AFP letos v květnu řekla, že se prostě cítila být ženou. „Ženou, která píše. To je vše.“
Do literatury se Annie Ernauxová uvedla v roce 1974 násilnou prvotinou Prázdné skříně. Hrdinka se vztekem popisuje dva neslučitelné světy, ve kterých se během dospívání vyvíjí: na jedné straně špinavost a vulgárnost opilých zákazníků, na druhé straně odlišný svět dívek ve škole. Pro její mnohdy velmi otevřený způsob vyprávění Ernauxovou v minulosti obviňovali z narcisismu, lehkovážnosti, nestydatosti.
Etnoložka sebe sama
V literatuře velmi záhy přešla od fikce k autobiografii. „Já nehraju. Psát pro mě znamená pravý opak hraní. Nemám chuť hrát si na spisovatelku. (…) Píšu, abych mohla žít, ale ne v materiálním smyslu slova,“ uvedla v jednom rozhovoru.
Její díla se ve Francii zařadila mezi současnou klasiku. Předseda Nobelova výboru pro literaturu Anders Olsson ocenil Ernauxovou jako autorku nekompromisních textů psaných velmi jednoduchým jazykem. Připomněl také, že spisovatelka se nevnímá jako autorka beletrie a popisuje se jako „etnoložka sebe sama“.
Ernauxová je známá především svými autobiografickými knihami. Vydala jich dvě desítky. Zabývá se v nich tělem a sexualitou, časem, pamětí i sociální nerovností a změnou sociálního zařazení prostřednictvím vzdělání.
Ernauxová, dcera normandských hokynářů, vystudovala na Sorbonně a poté působila jako středoškolská učitelka literatury. Častým námětem jejích próz je jakási těžko postižitelná mezera, která ji odděluje od ostatních, od vlastní rodiny, naznačuje jisté vytržení z kořenů.
Čerpá z vlastních prožitků, ale také ze životů ve svém okolí i neznámých lidí. Dělí se o nejintimnější zkušenosti, jako je truchlení po smrti matky, milenecký poměr s ruským diplomatem či potrat. Zastřešující je otázka, jak tyto životní zkušenosti literárně zpracovat. Sdílení je zároveň zkoumáním společenského, politického a kulturního kontextu, v němž se životy autorky i jejích blízkých odvíjejí.
Překladatel: Má fanoušky i odpůrce
„Nejlépe to vystihuje poslední věta z knížky: Zachránit něco z času, v němž už nikdy nebudeme,“ vystihl přístup autorky překladatel Tomáš Havel. Proud autofikce je podle jeho názoru ve Francii velmi populární. Podobným způsobem píše i například spisovatelčin krajan Patrick Modiano, který Nobelovu cenu dostal před osmi lety.
Nobelova cena pro Annie Ernauxovou překladatele prý překvapila. „Má spoustu fanoušků, ale také spoustu odpůrců,“ vysvětluje. „Má dost vyhraněné politické názory, dala by se označit za extrémně levicovou osobnost. To může vyvolávat kontroverze.“
Roky i česky
V Česku od ní letos vyšly memoáry Roky (právě v překladu Tomáše Havla), které jsou považovány za spisovatelčino opus magnum. Napsala je v roce 2008. „Toto dílo jí zajistilo mezinárodní renomé a řadu následovníků a žáků,“ uvedla Švédská akademie o knize. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví Ernauxová do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí vedla. Z minulosti zároveň vyvozuje předpovědi budoucnosti.
„Takovou autobiografii jste ještě nečetli. Roky jsou závažnou, smělou knihou, hledáním ztraceného času našeho věku, v němž vládnou média a konzumerismus, knihou platnou pro současnou dobu totálního zbožního fetišismu,“ cituje nakladatelství Host, které Roky vydalo česky, recenzi The New York Times.
Roky jsou teprve druhým titulem od Annie Ernauxové v českém překladu. V devadesátých letech si čeští čtenáři ještě mohli přečíst novely Místo a Obyčejná žena. Texty zachycují příběh autorčiných rodičů, zároveň jsou svědectvím o rodině v souvislostech dvacátého století. Novelou Místo popisující spisovatelčin vztah s otcem se Ernauxové podařilo definitivně prorazit ve světě literatury. U příležitosti vydání českého překladu Ernauxová navštívila Česko.
Některá česká kina promítají díky festivalu Be2Can v těchto dnech film Událost. Předlohou pro drama, za něž režisérka Audrey Diwanová loni získala Zlatého lva na filmovém festivalu v Benátkách, se stal autorčin stejnojmenný román (L'Événement). Hrdinkou – opět autobiografického – příběhu odehrávajícího se v šedesátých letech je studentka Anne, která neplánovaně otěhotní. Rozplyne se jí slibná budoucnost, která by ji pomohla vymanit se z omezení plynoucích z jejího sociálního původu. Kniha i film nastolují téma nelegálních potratů.
Favority byli Rushdie a Houellebecq
Annie Ernauxové dávaly sázkové kanceláře největší šanci na úspěch už loni, mezi možnými laureáty se její jméno objevilo i letos. I když k favoritům patřil spíše provokativní francouzský autor Michel Houellebecq, jenž se ve svých titulech vyjadřoval k aktuálním tématům, jako je obava z islamizace nebo vlivu globalizace.
Velkou šanci na Nobelovu cenu měl podle sázkových kanceláří také britský spisovatel indického původu Salman Rushdie. Autor Satanských veršů byl letos v létě zraněn při útoku nožem. Útočník se vyznal z obdivu k ajatolláhovi Chomejnímu, který před lety vyzval k zabití spisovatele.
Mezi favority bývá opakovaně zmiňována také ruská spisovatelka a hlasitá kritička Kremlu Ljudmila Ulická. Její ocenění by vyslalo silný vzkaz ruskému vedení po invazi Moskvy na Ukrajinu.
Známí i neznámí laureáti
Někteří literární experti očekávali, že letos mohlo přijít na řadu známější jméno. V posledních dvou letech členové akademie totiž upřednostnili méně známé literáty před autory bestsellerů.
Loni byl Nobelovou cenou vyznamenán tanzanský spisovatel Abdulrazak Gurnah, o rok dříve se k laureátům zařadila americká básnířka Louise Glücková. Díla těchto dvou autorů nejsou celosvětově hojně překládána a ani jeden nebyl známý široké veřejnosti, dokonce ani některým vydavatelům.
Jejich volba mohla souviset s dřívějším avízem Švédské akademie, že by chtěla dosáhnout větší genderové i teritoriální pestrosti. Za literaturu bylo dosud oceněno sedmnáct žen (z celkem 119 laureátů). Pozornost věnuje akademie literátkám zejména v poslední době – od začátku nového tisíciletí obdrželo Nobelovu cenu za literaturu osm autorek, což je bezmála polovina celkového počtu udělených ocenění.
Nobelovku dostal i písničkář nebo premiér
Naopak známé všem bylo jméno laureáta za rok 2016 písničkáře Boba Dylana. Bylo to poprvé, kdy byla Nobelova cena udělena textaři a interpretovi. Dylan ocenění dostal „za vytvoření nového způsobu poetického vyjádření ve velké americké písničkářské tradici“. Odmítl se ale zúčastnit tradiční ceremonie a medaili si převzal s několikaměsíčním zpožděním.
Mimo „škatulku“ spisovatelů vykročili akademici také v roce 1927, kdy ocenili francouzského filozofa Henriho Bergsona a o zhruba čtvrtstoletí později, kdy si britský premiér Winston Churchill cenu vysloužil několikasvazkovou publikací o druhé světové válce.
V roce 2018 se muselo udělení Nobelovy ceny za literaturu odložit. Švédská akademie, která o ocenění rozhoduje, se potýkala s aférou sexuálního obtěžování. Cenu dodatečně přiřkla polské spisovatelce Olze Tokarczukové. A také Rakušanovi Peterovi Handkemu, což nebylo přijato veskrze pozitivně. Handke bývá totiž kritizován kvůli popírání srbských násilností za válek v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech.
Nobelovy ceny budou předány v prosinci
Udělování Nobelových cen se každoročně odehrává ve stejném pořadí. Jako první se o ocenění v pondělí dozvěděli laureáti ceny za fyziologii a medicínu. O den později byli známi držitelé ceny za fyziku a poté za chemii. Po literatuře následuje sledovaná cena za mír. Oznamování laureátů završí následující pondělí ocenění za ekonomii.
Nobelova cena je spojena s odměnou deseti milionů švédských korun (22,6 milionu korun). Slavnostní předání ocenění je plánováno na 10. prosince, tedy v den výročí úmrtí zakladatele ceny a vynálezce dynamitu Alfreda Nobela.
Z českých autorů se z Nobelovy ceny za literaturu mohl těšit dosud jediný – básník Jaroslav Seifert.
