V kinech je od čtvrtka dokument o Michailu Gorbačovovi. Jediný prezident Sovětského svazu, jeho poslední vůdce, muž, který svými rozhodnutími změnil svět, je dnes devadesátiletým důchodcem. Žije osamocený v domě na okraji Moskvy. Ve filmu Gorbačov. Ráj bilancuje dění dvacátého století, svůj život i kariéru. S režisérem snímku Vitalijem Manským natáčela Pavla Sedliská.
Gorbačov je věrný svým zásadám i iluzím, oceňuje režisér nového dokumentu Manskij
6 minut
Rozhovor s režisérem Vitalijem Manským
Proč jste natočil dokument o Gorbačovovi, když jste s ním už natáčel před dvaceti lety? Co bylo teď tím motivem?
Já jsem s Gorbačovem nechtěl točit proto, že už jsem ho znal, že máme přátelské vztahy a známe se dlouho. Ale rozhodl jsem se točit proto, že jsem viděl, že se dožil naprostého krachu všech idejí, které nabídl svému národu. A to se mi zdálo jako dramaticky velmi zajímavý moment. On je člověk, který žije v izolaci, přitom emocionálně ve velmi těžké situaci. Je de facto obklopený národem, který nejenže mu není vděčný, ale národem, který ho ještě proklíná a považuje ho za viníka veškerých svých současných utrpení. To mi tedy připadalo nosné.
Dozvěděl jste se, co jste chtěl? Gorbačov často na zásadní otázky neodpovídá, třeba na svoji roli při rozpadu Sovětského svazu.
Já nejsem investigativní novinář, točím dokumentární film a tam je ten úkol jiný. Pro mě je mnohem cennější jako pro dokumentaristu zaznamenat to hledání odpovědí, strach tu odpověď formulovat. Nebo to, že ji respondent nenalézá, případně se odpovědi vyhýbá. To je předmětem filmu, právě to je pro snímek zajímavé. Snaha člověka něco pochopit, uvědomit si, i když mu to uvědomění uniká. Otázky jsou pro mě, pro dokumentaristu cennější než odpovědi. To neznamená, že si nevážím práce novináře, ale úkol dokumentaristy je jiný.
Jak u něj vnímáte ten rozpor? On na jednu stranu vyznává svobodu a demokracii, ale zároveň o sobě prohlašuje, že je stále socialista a Lenina považuje za boha.
Pro mě je mnohem důležitější to, že Gorbačov nezrazuje své zásady, své ideje a zůstává věrný i svým iluzím a omylům. Je to rozhodně člověk, který se nepodřizuje dobové konjunktuře. Zůstává vždycky sám sebou. A to je vlastnost, která je obzvlášť u politika výjimečná. Je to jedinečné nejen u politika v minulosti, ale i současnosti, protože politici se velmi často řídí dobovou poptávkou a tomu se Gorbačov naprosto vymyká. A zdálo se mi, že je nutné takto jedinečného člověka zachytit právě v tomto okamžiku.
Překvapil vás něčím?
Ano, on mě překvapil velmi tím, že ačkoliv je spoutaný svým pokročilým věkem a chatrným zdravotním stavem, tak nicméně zůstává naprosto nespoutaným tím, jak je vnitřně živý a svobodný. A to ve mně vzbuzuje obrovský lidský obdiv. Pokud se dožiji tak požehnaného věku, také bych chtěl takto neustrnout a do konce svých let si zachovat svoji vnitřní svobodu a schopnost žít.
Čím si vysvětlujete, že v Rusku není za hrdinu?
Protože každodenně probíhá mediální masáž a veškerá oficiální média lidem neustále vtloukají do hlavy, že právě Gorbačov je ten člověk, který je viníkem a příčinou veškerého jejich utrpění a běd. Že to, jak se dnes v Rusku žije, tak za to nemůže to, že nemáme demokracii, svobodu, že nemáme ani legální předávání moci, ale že za to může Gorbačov. Člověk, který jim před třiceti lety dal možnost svobody, je nyní označován velkou mediální každodenní masáží za viníka všeho, co je v Rusku špatně. A ti lidé, kteří volí Putina, nevidí, že by za to mohl Putin, ale vidí viníka v tom, na koho Putin ukazuje prstem.
Gorbačov ve filmu říká, že ten dokument musí být dodělán, že v něj věří. Pokud už ho viděl, jak ho okomentoval?
Ta vaše otázka má dvě části. Za prvé, Gorbačov s námi dlouho nechtěl natáčet, argumentoval věkem, zdravím a tím, že už také všechno řekl. Ale my jsme mu vysvětlili, že právě o tohle nám jde, že v tom vidíme hodnotu, proč točit teď. On přijal naše argumenty a pochopil, že je důležité realizovat film starého, nemocného člověka a jeho názory v tomto životním okamžiku. A ve chvíli, kdy to přijal, tak se stal spoluautorem našeho filmu.
A to se dostávám k tomu druhému bodu odpovědi. Gorbačov je naprosto svobodný v tom, že to jak ho ve filmu zobrazujeme, přijal bez komentáře. Jeho skutečně nezajímá, jak vypadá nebo působí na plátně, to ho nechává klidným. Jakmile souhlasil s natáčením, tak si nekladl absolutně žádné podmínky, aby měl vliv na obsah filmu nebo že ho musí schválit, než ho někomu ukážeme.
A to je v současné době naprosto výjimečné, protože dnes každý taxikář, uklízečka nebo číšník, se kterými točíte, vyžaduje právo ovlivnit, jakým způsobem bude ve filmu představován, má svoje právníky, musí vám dát svolení, abyste mohli záběry s nimi publikovat. A Gorbačov naopak v tomto zůstává nezávislý a svobodný a to i v tom, že tu svobodu dá těm druhým. To, že film viděl, že se mu líbil, to je naprosto vedlejší, protože on by ho nezakázal. To si myslím, že je poselstvím filmu: buďme svobodní, protože to je na každém z nás.
