Ke svému názvu přišly kopřivnické vozy po úspěšné terénní zkoušce v Tatrách. Kopřivnická automobilka se pak stala centrem významných inovací a avantgardního designu. Důležitou roli při tom sehráli i její konstruktéři, včetně designéra Hanse Ledwinky. Příběh československého výrobce aut i lidí, kteří byli u toho, přináší kniha Tatra. Ta po úspěchu v zahraničí vychází nyní i v češtině.
Navrhl unikátní podvozek a aerodynamický tvar vozu. Kniha Tatra se věnuje odkazu Hanse Ledwinky
Hans Ledwinka měl pověst tvrdohlavého vizionáře. Dokázal z Tatry i odejít, když se něco nedělo podle něho. Když se pak v roce 1921 vrátil, dokázal novým způsobem spojit to, co odkoukal u konkurence. Na jednoduchém podvozku vznikla Tatra 11. Automobil nenáročný na údržbu a nezmar k tomu. Na mezinárodních závodech s ním Tatra ujížděla konkurenci.
Další zlomovým vůz byla Tatra 77. „Do té doby se aerodynamická karoserie moc neřešila. U vozů má ten odpor vzduchu smysl až v rychlosti nad 80 kilometrů v hodině,“ vysvětlil Jan Duda z Národního technického muzea.
Jak je vidět na prototypech z třicátých let, automobilky se vzájemně sledovaly. Podobnost lze tak pozorovat u Tatry V570 z roku 1933 a Typu 12 od Ferdinanda Porscheho. „Porsche se díval přes mé rameno a já jsem se někdy díval přes jeho rameno,“ řekl Ledwinka podle spoluautora knihy o Tatře Ivana Margoliuse.
Nejslavnější vůz automobilky Tatra 87 dokázal vyvinout rychlost až 160 kilometrů za hodinu. Za druhé světové války si ho oblíbili němečtí důstojníci a jezdili s ním tak razantně, že často skončili v příkopu, a proto jim jízdu zakázal wehrmacht. „Ta auta zabila více nacistů než československá armáda. Nechci se nikoho dotknout,“ řekla hvězda americké talk show a sběratel veteránů, komik Jay Leno.
Naopak za přílišnou příchylnost k nacistům byl Ledwinka po válce odsouzen, v roce 1992 byl ale českými soudy plně rehabilitován.
Nejvíc ve světě značku Tatra proslavili cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund.
Dnes jsou svou výdrží známé hlavně nákladní Tatry. To by Hanse Ledwinku podle autorů knihy zřejmě potěšilo. Závěr profesního života věnoval právě náklaďákům.