Recenze: Brněnští Romeo a Julie po osmdesáti letech jsou rozmělněnou tragédií

V této sezoně uplynulo osmdesát let od světové premiéry baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. První uvedení se konalo na konci roku 1938 v Brně, v dnešním Mahenově divadle. I proto se nynější šéf baletního souboru tamního Národního divadla Mário Radačovský rozhodl uvést nové zpracování tohoto skvostu baletního repertoáru. Choreograf následuje v nynějším nastudování původní literární předlohu Williama Shakespeara, zato však výrazně modernizuje taneční slovník v souladu s futuristickou scénografií (Marek Hollý) i kostýmy (Alexandra Grusková).

Video Události v kultuře
video

Události v kultuře: Premiéra baletu Romeo a Julie v Brně

Prokofjevova hudba ihned diváky přenáší do období shakespearovské Anglie. Na jevišti proti sobě stojí dva znepřátelené rody Monteků a Kapuletů, jasně oddělené kostýmy i pohybem. První jsou uvolněnější ve výrazu, užívají si života, druzí naopak úseční a ostří, připraveni zaútočit. Monteci jsou oděni v odstínech béžové, jejich šaty jsou volné a vlní se s každým pohybem. Kapuleti na sobě mají černé upnuté šaty (bohužel často splývající s tmavým pozadím i se scénografií), jimž dominují kožené prvky.

Mezi nimi vyniká ústřední pár Romea a Julie v podání Arthura Abrama a Klaudie Radačovské. Juliiny šaty jsou pastvou pro oči, umně doplňují každý pohyb tanečnice a zvýrazňují něhu a počestnost mladé dívky. Tanečnice kombinuje tanec bez obuvi i na špičkách – oproti Zoře Šemberové, první Julii, která před osmdesáti lety tančila zcela bosá.

Diametrálně odlišný je kostým Romeův: kombinace béžového pláště a vínových tepláků s modrým pruhem po stranách se k elegantním šatům Julie jednoduše nehodí. Rovněž černé plesové šaty Kapuletů do půli stehen a s futuristickou blyštivou konstrukcí na obličejích působí nevzhledně.

Radačovská s Abramem jsou si partnery na život a na smrt od prvního zamilování na plese Kapuletů až po tragický závěr. Nejsilnějším momentem inscenace je jejich duet ke konci prvního dějství ve známé balkonové scéně.

Choreografie osciluje mezi klasickým tancem i současnými styly, je rozprostřená do prostoru a pohyb tanečníků dostává příležitost zaznít ve své bohatosti. Charakterizují jej zejména velké Juliiny skoky i pády do náruče Romea, prodchnuté láskou, o níž zkrátka není pochyb. Julie se ve skoku vždy zlomí v pase a Romeo ji zachytává se vší opatrností i něhou, je mu naprosto podvolena. Výkony Abrama, ale zejména Radačovské jsou brilantní.

Celou recenzi Josefa Bartoše si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.