V Praze už téměř půlstoletí stojí největší pomník věnovaný Janu Palachovi. Ocelový sloup před vchodem někdejšího Federálního shromáždění míjeli už komunističtí poslanci, aniž by tušili jeho význam. Že jde o upomínku na studenta, který se nedaleko od tohoto místa upálil, totiž kromě architekta budovy Karla Pragera věděl donedávna jen málokdo.
„Alespoň že je tady ten pylon.“ Komunistům pod nosem stál utajený Palachův pomník
V Praze stojí utajený pomník Jana Palacha (zdroj: ČT24)
Budova Federálního shromáždění vznikla rozšířením původního burzovního objektu ze třicátých let. Karel Prager patřil k autorům vítězného návrhu, podle něhož by se dosloužilý prostor Peněžní burzy přeměnil na vhodné sídlo parlamentu. Přestavba začala v roce 1968 a v plánech se už se sloupem počítalo. Původně měl dům dokonce převyšovat.
Změnu ovlivnila smrt Jana Palacha, právě jemu se architekt rozhodl pylon věnovat. „Víme, že rodinu Karla Pragera tato událost přímo zasáhla, protože jeho syn jel kolem v době, kdy se Palach upálil, a viděl to,“ podotýká restaurátor Antonín Kašpar, který pylon v současné době opravuje.
Zatímco tak na staveništi v roce 1969 točí jeden z klipů třeba zpěvačka Eva Pilarová, Karel Prager chce na Palachovu počest na sloup umístit skulpturu s názvem Plamen. Vytvořit ji měl sochař Miloš Chlupáč. Dochoval se z ní ale jen sádrový model.
Začátkem sedmdesátých let komunisté zhotovení skulptury i návrh na přejmenování sloupu zamítli, dokonce se zvažovalo jeho úplné odstranění. K tomu nakonec nedošlo, ale místo vyhrazené Pragerem v pylonu pro Plamen zabral státní znak.
„Byl z toho celý zkroušený, ale když jsme potom kolem jezdili autem, říkával: ‚Alespoň že tady stojí ten pylon‘,“ vzpomíná architektův syn Jan Prager. Jeho otec zemřel v roce 2001. Proč celý život tajil svůj úmysl věnovat sloup Palachově památce, Jan Prager vysvětlit nedovede.
Pragerův odkaz v krabici
Budova je nyní ve správě Národního muzea, které chce původní architektovu myšlenku zrealizovat. „Až dokončíme rekonstrukci historické budovy, rádi bychom tento památník zkompletovali tak, aby byl podle představ autorů,“ potvrdil náměstek generálního ředitele muzea Michal Stehlík.
Původně byla v plánu jen rekonstrukce pylonu. Na informaci o Pragerově záměru využít sloup jako Palachův památník se přišlo při té příležitosti v podstatě náhodou. Objevil ji Antonín Kašpar, který má restaurování sloupu na starosti.
„Když jsem kvůli stavbě lešení potřeboval najít výkresy základů, dostal jsem k dispozici krabici dokumentů, kde byly i listiny, v nichž architekt Karel Prager nazývá tento pylon Palachovým pylonem. A po revoluci ještě napsal další listinu, kde předpokládá plnou rehabilitaci pomníku,“ popisuje restaurátor.
Rozhovory s restaurátorem Palachova pylonu a náměstkem Národního muzea (zdroj: ČT24)
V dodatečném porevolučním dokumentu Karel Prager konkrétně píše: Při změně politického kurzu v roce 1968 bylo stranickými orgány KSČ a předsedou parlamentu panem Jindrou rozhodnuto odstranit a neinstalovat výtvarná díla připravovaná pro tuto budovu a nahradit je jinými. Rozhodující výtvarná díla byla uchována v depozitářích a galeriích, a je tedy možné provést jejich reinstalaci do původně určených míst a uplatnit jejich ideovou náplň a výtvarný projev.
Zmiňuje jmenovitě tři díla, z nichž dvě ale už našla místo jinde. Povolena tehdy nebyla ani skulptura Olbrama Zoubka nazvaná Milník dějin, která měla stát před budovou, dnes ji lidé najdou v parku Národní galerie na Zbraslavi. A Zákoník, tedy plastika sochaře Vladimíra Preclíka původně zamýšlená pro kuloár Federálního shromáždění, skončil nakonec na Právnické fakultě v Brně.
Palachovy pomníky v plánu: pylon i rodný dům
Skulptura Miloše Chlupáče by se ale měla objevit tam, kam na přání Karla Pragera patří. Zatím muzeum pokračuje v opravách pylonu. Zužující se ocelový sloup měří zhruba třicet metrů, základy přidávají ještě dalších sedm. Aktuální práce ho nejprve jen přiblíží k podobě z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, zdůrazněna bude například původní barevnost.
S novým nátěrem a zahlazenými stopami po nechtěných zásazích se Palachův pylon ukáže kolemjdoucím zhruba za dva týdny, kdy dělníci rozeberou lešení. Časem na něm přibude i zamýšlené dílo od sochaře Chlupáče. „Budeme sedět nad rozpočty, nicméně už teď je zjevné, že mluvíme řádově o milionech,“ odhaduje náklady na celkovou realizaci náměstek Michal Stehlík.
Národní muzeum se navíc pouští i do vybudování památníku z Palachova rodného domu ve Všetatech. K padesátému výročí burcující události ale otevření nové expozice těžko stihne, nedaří se najít stavební firmu, která by se zakázky ujala.
Tajemný JP
Utajená připomínka na Palachův čin stála v Praze ještě jedna – u polikliniky na pražském Pankráci. Ani její význam nebyl pochopitelně doslovný. Plastika nazvaná Aeskulap od sochaře Valeriána Karouška nicméně svým tvarem připomínala písmena J a P, a stala se tak neoficiálním pomníkem Jana Palacha. Na výročí upálení k ní lidé nosili svíčky. Paradoxem je, že socialismus toto dílo přežilo, odstraněno bylo až po revoluci radnicí Prahy 4.