Kdo loni vyrazil na klasiku, nejpravděpodobněji vyslechl Händelovo oratorium Mesiáš. Anebo něco od Mozarta. Vyplývá to z celosvětových dat za rok 2017, která uveřejnil webový portál Bachtrack. Mají i významnou českou stopu, mezi deset nejvytíženějších světových dirigentů pronikl Jakub Hrůša.
Vážná hudba v číslech: dominance mužů, antikvární obsah, národní libůstky a Hrůša v top 10
Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven se na pozici nejprotežovanějšího hudebního skladatele pravidelně střídají. Zatímco v roce 2016 se hrál nejčastěji autor devíti symfonií, loni zněl o něco málo častěji tvůrce Figarovy svatby a Dona Giovanniho.
Každý z obou géniů přesáhl hranici tří tisíc uvedených skladeb z celkem 32 tisíc evidovaných hudebních událostí, mezi něž webový portál Bachtrack započítává koncerty vážné hudby, operní produkce i baletní a taneční představení po celém světě. To znamená, že každý pátý kus, který se v roce 2017 dával, napsali Mozart s Beethovenem.
Top 6 skladatelů podle počtu uvedení
Ke třem tisícům uvedení se přiblížil Johann Sebastian Bach. Johannes Brahms a Franz Schubert atakovali metu dvou tisíc zahraných skladeb, v závěsu za nimi se umístil Petr Iljič Čajkovskij. Přes tisíc uvedených skladeb mají na svém loňském kontě ještě Joseph Haydn a Robert Schumann.
Desítku nejupřednostňovanějších komponistů uzavírají Maurice Ravel a Georg Friedrich Händel, jehož oratorium Mesiáš se loni hrálo ze všech skladeb nejvícekrát. Z českých skladatelů je nejpopulárnější Antonín Dvořák, jehož díla se na programu orchestrů objevila v 863 případech, což rodáka z Nelahozevsi zařadilo na patnácté místo.
Antikvární klasika
Když člověk sečte čísla prvních deseti nejčastěji hraných skladatelů, zjistí, že dohromady jejich skladby tvoří asi polovinu světového repertoáru. Žebříček hezky ilustruje, nakolik je vkus posluchačů klasické muziky antikvární. V první dvacítce je jediný skladatel, který se narodil ve dvacátém, tedy minulém století – Dmitrij Šostakovič (1906–1975).
Z žijících hudebních skladatelů se nejčastěji hraje Estonec Arvo Pärt (82 let), loni se umístil na 49. místě. 53. nejnasazovanější byl v roce 2017 John Adams (70 let), následován 54. Johnem Williamsem (85 let) a 56. Philipem Glassem (80 let).
Efekt výročí
Méně „profláklé“ skladatele může do koncertních síní a divadel vrátit kulaté výročí, jak se lze přesvědčit i ve statistikách za rok 2017. 450. narozeniny Claudia Monteverdiho, v Česku žalostně opomenuté, vynesly zakladatele opery z 60. místa v roce 2016 na 31. pozici v loňském roce. Georg Philipp Telemann, který by se loni dožil 350 let, v žebříčku poskočil z 55. na 37. příčku.
Jenže po oslavách se orchestry opět vrátí k Mozartovi, jak dokládá případ Maxe Regera. V roce 2016 se celebrovalo rovné století od jeho smrti, loni v žebříčku klesl ze 37. na 58. místo. A lze očekávat, že jeho propad bude pokračovat, protože jubileum obvykle skladatele „vytáhne“ nejen pro sezonu, na niž výročí připadá, ale i na předchozí a následující rok.
Efekt výročí
Letos se posluchači mohou těšit na více hudby Clauda Debussyho, od jehož úmrtí v březnu uplyne sto let, a především Leonarda Bernsteina, jehož nedožité sté narozeniny se budou slavit v srpnu. Již loni americký skladatel a dirigent v žebříčku poskočil z druhé padesátky na 27. příčku. Autoři statistik z portálu Bachtrack však nepředpokládají, že by tento rok pronikl až do top 20. Ale kdo ví?
Vytížený Hrůša
Každoroční statistiky Bachtracku se netýkají pouze skladatelů a jejich děl, ale i těch, kdo je před publikem přednáší. Pro české milovníky vážné hudby s vlasteneckým cítěním může být uspokojující jméno Jakuba Hrůši, které se objevilo mezi nejvytíženějšími dirigenty světa.
Jakub Hrůša (1981) vystudoval pražskou Akademii múzických umění pod vedením Jiřího Bělohlávka, Radomila Elišky a Leoše Svárovského. Již během studií spolupracoval s řadou především českých orchestrů, absolvoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (SOČR) mimo jiné provedením symfonie Asrael Josefa Suka. Aktuálně působí jako šéfdirigent orchestru Bamberger Symphoniker, hlavní hostující drigent Philharmonia Orchestra a Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a nejnověji také coby stálý hostující dirigent České filharmonie. Věnuje se také opeře, v letošní sezóně jej čeká ještě Bizetova Carmen v londýnské Královské opeře nebo Barberova Vanessa na slavném Glyndebourne Festival.
Jakub Hrůša
Žák nedávno zesnulého Jiřího Bělohlávka loni stanul před orchestry celkem jednaosmdesátkrát, s Paulem Carignanim se podělil o osmé místo a překonal tak dokonce i Daniela Barenboima, který se taktovky chopil osmasedmdesátkrát. Nejvíce v permanenci byli v loňském roce dirigenti Philippe Jordan a Valery Gergijev, oba s téměř stovkou odřízených představení.
Ženy mezi skladateli a dirigenty
Při pohledu na nejzaneprázděnější dirigenty je možné postřehnout velmi poznenáhlou feminizaci scény. Zatímco v roce 2013 byla v první stovce jediná dirigentka, loni už pět – JoAnn Falletta, Mirga Gražinytė-Tyla, Marin Alsop, Xian Zhang a Susanna Mälkki. Mezi stovkou nejhranějších skladatelů však ženské jméno stále chybí.
Hudební vlastenectví
Pozoruhodná část dat, která Bachtrack uveřejnil, se týká hudebního vkusu jednotlivých zemí. Dramaturgická skladba programu orchestrů i operních domů se totiž stát od státu dosti liší. Třeba co do patriotismu – německé a rakouské orchestry hrají muziku svých národních skladatelů výrazně častěji než britské či americké.
Patriotismus hudebních velmocí
Inklinace k „domácím“ komponistům pochopitelně koreluje s preferencí těch hudebních období, v nichž nejslavnější národní skladatelé tvořili. Z německých skladatelů se v Německu nejčastěji hrají ti, kteří psali v období baroka, protože Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel či Georg Philipp Telemann byli Němci.
Podobně je tomu i v dalších zemích, přičemž nejjednostrannější národní repertoár mají podle údajů Rakušané. Více než polovina muziky v Rakousku hraných rakouských skladatelů patří do hudebního období klasicismu, což však vzhledem k tomu, že se klasicistní génius Mozart narodil v Salzburgu, není příliš překvapivé.
Hudební období uváděných národních skladatelů
Neromantičtí, nebo moderní Švýcaři?
Z jiných dat, která mapují hudebně-dramatický repertoár, lze vyčíst vkus operního obecenstva v jednotlivých zemích. Zatímco ve Verdiho Itálii zcela dominuje romantický repertoár na úkor téměř nehrané soudobé hudby, ve Švédsku se opery žijících skladatelů těší mnohem častějšímu uvádění.
Ze zemí, odkud má Bachtrack dostatek údajů, mají romantickou operu nejméně rádi Švýcaři, kteří dávají přednost klasicismu a dílům z dvacátého století. Podobná tendence platí i pro Rakousko. Významný podíl má muzika minulého věku i v australských operních domech.