Legenda československého bigbítu – kapela Framus Five – si připomíná padesát let na scéně. A to festivalem pod otevřeným nebem v amfiteátru na Konopišti. Druhý ročník přehlídky Krásný Ztráty Live se koná 14. a 15. července a mezi hosty patří třeba Mňága a Žďorp, Michal Pavlíček s Monikou Načevou nebo Michal Ambrož s Hudbou Praha. Více o festivalu v rozhovoru se zakladatelem Framus Five Michalem Prokopem.
Když se ohlédnete, co za těch padesát let patří mezi nejlepší okamžiky Framusu?
Jednak začátek v šedesátých letech, protože to je klíčová věc. Pak to byla léta osmdesátá, doba Koleje Yesterday a asi největší popularity. A potom znovu návrat v roce 2006. Takže jsou tři takové etapy, každá má svoje vrcholy, ale těžko bych řekl, která z nich je nej.
Přeskočil jste sedmdesátá léta. S nástupem normalizace se kapela rozpadla. Stihli jste ještě vydat elpíčko Město ER, pak vás ale cenzoři smetli. Jak na tuhle složitou dobu vzpomínáte?
Ne moc dobře. Ono to není tak úplně, že by nás smetli cenzoři, ona nás smetla doba. Město ER vyšlo v mininákladu na subskripci v Gramofonovém klubu a pak už samozřejmě dál nic. V té době už tahle hudba byla dost nežádoucí a muzikanti mi utíkali do popíku, až jsem nakonec utekl i sám, a myslím, že to bylo jedno z nejhorších rozhodnutí mého života.
Z jakého důvodu?
Ocitl jsem se ve světě, kterému jsem moc nevěřil, který se mi vlastně nelíbil, byl jsem v něm takzvaně jen kvůli obživě. Nebo jsem si to myslel. A než jsem se z toho dokázal vyhrabat, uplynulo skoro deset let.
Pojďme k současnosti, k festivalu, který jste loni zorganizovali poprvé u příležitosti reedice Města ER. Jak jste letos přistupovali k programu?
Koncepce je taková, že vždycky vzpomínáme na určitou dobu a letos to budou osmdesátá léta. Generace, která se prosadila až právě v době normalizace a její hudba – a zejména texty – o tom vypovídají. První večer věnujeme padesátému výročí Framus Five. Bude složen z projektů mých kolegů, kteří v současné době se mnou hrajou. Takže vystoupí třeba kapela Kukulín houslisty Honzy Hrubého, Blues Band Luboše Andršta nebo Yo Yo Band, kde zase hraje část naší rytmiky – a mezi to se vklíní Michal Pavlíček s Monikou Načevou.
