Ministerstvo kultury před časem nepřiznalo památkovou ochranu komplexu budov Transgas na pražské Vinohradské ulici. Uvolnilo tak ruce současnému vlastníkovi bývalé budovy federálního ministerstva paliv k přípravě demolice. Investor plánuje postavit nový objekt přiměřený okolní zástavbě, který má oživit okolí. Proti destrukci unikátního zástupce architektonického brutalismu se však postavili historikové umění z vysokých škol nebo Klub za starou Prahu.
Podívejte se: Brutalistní unikát Transgas má padnout. Je to škoda, nebo šance?
Historikové umění už v lednu vystoupili proti kroku ministerstva kultury, které odmítlo prohlásit budovy bývalého Transgasu za kulturní památku. Svérázné domy na Vinohradské třídě postavené ve stylu brutalismu jsou podle vedoucích kateder dějin umění výjimečnými stavbami a budova, která je má nahradit, běžnou utilitární kancelářskou budovou.
GALERIE
Interiér budov Transgas
„Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí neprohlásit budovu Transgasu za kulturní památku bylo velmi nešťastné a bude s odstupem doby hodnoceno jako velká chyba,“ stojí v otevřeném dopise adresovaném ministrovi kultury, který podepsali vedoucí kateder a ústavů dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Akademie výtvarných umění, Univerzity Palackého a UMPRUM.
Ministerstvo ve svém rozhodnutí mimo jiné uvedlo, že architektonické kvality stávající budovy nevyvažují její závažné urbanistické nedostatky. Historikové ale tvrdí, že „solitérní budovy Transgasu byly rafinovaně vkomponovány do blokové struktury města tak, že přirozeně navázaly na své okolí a vytvořily zde téměř zdání rostlého města“.
GALERIE
Budově Transgasu hrozí demolice
„Jsme přesvědčeni, že v kontextu české architektury druhé poloviny dvacátého století jde o výjimečnou stavbu, která tvůrčím způsobem navazuje na aktuální dobové proudy západního technicismu a brutalismu,“ napsali historikové. Kvalita domů podle nich spočívá nejen v architektonické koncepci, ale také v technických detailech, které se do dnešní doby dochovaly ve značné autenticitě.
- Moderní architektonický styl zažil svůj vrchol v letech 1950 až 1970. Usiluje o vytvoření vyhraněného obrazu stavby, o jasné zvýraznění konstrukce a materiálu. Záměrně ponechává stavební materiál (obzvláště beton) v surovém stavu (francouzsky „brut“), přičemž velké plochy stěn často kontrastují se zasklenou konstrukcí.
Tvůrčí invencí či odvahou k technickým experimentům se podle historiků projekt Transgasu může řadit po bok staveb, jako je vysílač Ještěd či nedaleká budova Federálního shromáždění, kterým se památkové ochrany dostalo. Zastánci ochrany budov zdůrazňují, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Jiří Eisenreich a Václav Aulický je jednou z nejvýraznějších českých realizací ve stylu brutalismu.
GALERIE
Soubor budov Transgasu na Vinohradské třídě je architektonický unikát a perla brutalismu. Hrozí mu však demolice.
Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku a ministerstva paliv a energetiky stojí pod budovou Českého rozhlasu. Současný majitel, společnost HB Reavis, plánuje na místě postavit nový polyfunkční objekt. Projekt navrhl Jakub Cigler, autor staveb Quadrio nebo Florentinum a dalších administrativních i rezidenčních staveb.
Investor: Na místo se vrátí život
Podle zástupce společnosti HB Reavis Jakuba Vernera návrh architekta Ciglera reflektuje okolní měřítko Vinohrad. „Počítá s revitalizací této oblasti, ve zklidněném vnitrobloku vznikne nový veřejný prostor se zelení, veřejnosti přístupnými terasami a bezbariérovým průchodem skrz území. Součástí budou restaurace se zahrádkami a do této části Vinohradské třídy se vrátí život, který sem přirozeně patří,“ uvedl Verner.
GALERIE
Vizualizace rezidenční budovy na místě dnešního komplexu Transgasu na Vinohradské třídě.
Plánovaná výstavba bude podle HB Reavis splňovat nároky energetické úspornosti za využití nejmodernějších technologií. Stávající budovy Transgasu jsou naopak podle investora energeticky zcela neúsporné a jejich konstrukční řešení neumožňuje adaptaci do podoby, která by splňovala požadavky uživatelů a současné legislativy.
- Transgas si zahrál v populárním filmu Vesničko má středisková (1985) jako kanceláře závodu Dřevoplech, kde Otík získal práci.
„Celkově takové řešení považuji za kvalitní, kompozičně vycházející z vinohradského urbanismu a představující vhodný kompromis mezi různým charakterem staveb na tomto území. Oceňuji rovněž spolupráci s posledním žijícím autorem budov ze sedmdesátých let Václavem Aulickým,“ chválí projekt historik architektury Zdeněk Lukeš.
Architekt Aulický demolici své budovy chápe, ale nesouhlasí s ní
Společnost HB Reavis připomíná, že sám Aulický demolici původních budov dříve připustil. „Nakonec i já, když jsem byl vyzván investorem vyjádřit svůj názor na nové řešení areálu ve formě studie, jsem ve spolupráci s ateliérem Cuboid architekti navrhl v principu obdobné řešení počítající s demolicí stávajících objektů,“ připustil Aulický.
V lednu však Václav Aulický prohlásil, že s plánovanou demolicí stavby nesouhlasí. „Jsem z toho nešťastný. Pořád jsem pevně věřil, že nakonec to, jak je stavba hodnocená jako architektonický příklad brutalismu, převáží,“ posteskl si nad osudem původní stavby.
Architekt Aulický má obavy také o další svá díla. K demolici byla určena také další z jeho realizací, bývalá telefonní ústředna v Dejvicích. „Za svůj život jsem realizoval asi 22 baráků a možná dojde k tomu, že je budou jeden po druhém bourat,“ řekl. Vyhrocený scénář však v současnosti nehrozí, Václav Aulický je podepsán i pod administrativními stavbami z devadesátých let, které stále slouží svému účelu, nebo pod žižkovskou věží.
Poválečná architektura v ohrožení
Kritici demolice Transgasu nicméně upozorňují na to, že stát údajně dostatečně nechrání moderní architekturu z poválečného období. Bez památkové ochrany jí hrozí zánik. Jenom v Praze v posledních letech zanikla například bývalá tiskárna Rudého práva v ulici Na Florenci nebo hotel Praha na pomezí Dejvic a Střešovic.
Před našima očima mizí celá jedna architektonická vrstva v době, kdy už jsme schopni její kvality docenit.
Z pražských poválečných budov byl za památku naposledy prohlášen před deseti lety obchodní dům Máj. Celkem se v hlavním městě nachází dvanáct staveb, které pocházejí z doby po roce 1945 a památkovou ochranu požívají, v celé zemi jsou jich zhruba dvě desítky.