Zatímco v roce 2014 studovalo češtinu v zahraničí 2063 lidí, loni počet zájemců o studium bohemistiky vzrostl o další dvě stovky, vyplývá z údajů Českých center. Ta také třetím rokem udělují Cenu Susanny Roth, pojmenovanou po švýcarské bohemistce a překladatelce, mladým překladatelům z českého jazyka. Třináct nejlepších přijelo do Česka na bohemistický seminář.
Zájem o češtinu v zahraničí roste, i když „je to moc těžký“
Zahraniční bohemisté na semináři v Česku (zdroj: ČT24)
O překlad textu z knihy Anny Bolavé Do tmy, za niž autorka získala Magnesii Literu v kategorii nejlepší próza, se pokusilo 134 mladých bohemistů ze dvanácti zemí. Třináctka nejlepších překladatelů pochází z Jižní Koreje, Anglie nebo Ruska.
Je mezi nimi i Japonka Mei Kashima, která se češtinu začala učit při výměnném pobytu a po návratu do Japonska se rozhodla v jejím studiu pokračovat. Dnes češtinu nejen překládá, ale i učí, přestože především gramatiku považuje za náročnou. „Máte sedm pádů v singuláru i plurálu, k tomu ještě adjektiva… Je to moc těžký,“ připouští.
Podle Radima Kopáče z Ministerstva kultury vychází v zahraničí každý rok zhruba 180 až 220 překladů českých děl. Ze starší literatury vedou knihy Jaroslava Haška nebo Milana Kundery, zájem je ale i o novou tvorbu.
Více o zájmech současných překladatelů a bohemistů prozradil V ROZHOVORU VIKTOR DEBNÁR, vedoucí Literární sekce Institutu umění – Divadelního ústavu, který Ceny Susanny Roth spolupořádá.
Čím si vysvětlujete, že roste zájem o češtinu?
Asi dobrou prací ředitelů Českých center, protože výuka českého jazyka v zahraničí stojí především na síti Českých center, což je příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí.
Součástí Ceny Susanny Roth je i pozvání pro překladatele do Česka. Chybí jim, myslíte, kontakt s českou realitou?
Když jsme přemýšleli, jakým způsobem můžeme laureáty odměnit, velice rychle jsme dospěli k tomu, že je třeba je sem tzv. dovézt, i když někteří zde i studovali předtím. Na předchozích ročnících jsme si dokázali ověřit, že pobyt v České republice je pro ně skutečně velmi přínosný. Poznají se navzájem, poznají také své starší kolegy – bohemisty a překladatele – a potkají se s českými autory.
Jak to přesně probíhá?
Snažíme se jim zprostředkovat co nejvíce kontaktů s literárními osobnostmi, autory, popřípadě i teoretiky. V rámci bohemistického semináře, který pořádá Ministerstvo kultury na Moravě, si bohemisté mohou vyslechnout celou řadu přednášek, ale jsou i účastníky exkurzí. Jednu z takových dělala například letos po Brně, které je jejím domovským městem, Kateřina Tučková.
Díla Kateřiny Tučkové se do jiných jazyků překládají. Jak si vůbec stojí současná česká literatura, je o ni v zahraničí zájem?
Domnívám se, že ano. Dokonce se odvažuji tvrdit, že se o současnou českou literaturu zajímají i v zemích, o kterých by si to laik nemyslel, například v Egyptě, kde se objevil překlad Petry Hůlové nebo se momentálně připravuje překlad jedné z knih Kateřiny Tučkové.
Co je podle vašich zkušeností nejčastějším spouštěčem zájmu o český jazyk a literaturu?
To je různé. Někdy je důvodem dvojjazyčnost, že jeden z rodičů dotyčného bohemisty či překladatele je Čech, někdy se mu dostane v mládí do ruky český autor v překladu a natolik ho zaujme, že se rozhodne zjistit si více.
Rozhovor s Viktorem Debnárem (zdroj: ČT24)
Vydáno pod