Spartakiády a sokolské slety měly mnoho společného

Spartakiády za socialismu a sokolské slety za první republiky byly podobnější, než se doposud myslelo. Obě akce představovaly společnost jako zdravě fungující organismus, tvrdí autor nové knihy nazvané prostě Československé spartakiády.

Kniha historika Petra Roubala se zabývá fenoménem hromadného cvičení na československých spartakiádách v letech 1955 až 1985. Historik mimo jiné ukazuje, že spartakiády personálně, ideově a organizačně navazovaly na tradici sokolských sletů. „Co mě na tom fenoménu nejvíc zaujalo, je ta míra kontinuity mezi sokolskými slety, sokolskou organizací a spartakiádami. Ti samí lidé cvičili na sletech a potom na spartakiádách, ti samí lidé je organizovali,“ říká historik Petr Roubal.

Legitimizace nového režimu

Tradice navazovala na všesokolské slety, pro které byl v roce 1926 postaven Velký strahovský stadion. Krátce po smrti Klementa Gottwalda v roce 1953 se komunistické vedení rozhodlo tradici využít pro potřeby legitimizace nového režimu. Velkoryse pojaté tramvajové nástupiště na Strahově je příkladem uvedené návaznosti. Prošly tu statisíce cvičenců spartakiád, stavba ale vznikla pro velký všesokolský slet roku 1948.

Vychází kniha Československé spartakiády (zdroj: ČT24)

V Československu se spartakiády konaly od roku 1955 do roku 1985 pravidelně každých pět let, mimo rok 1970, kdy byl předpokládaný slet obnoveného Sokola na Strahově znemožněn vpádem sovětských okupačních vojsk a začátkem normalizace. Spartakiády se konaly také v Sovětském svazu nebo Německé demokratické republice.

Rituál nebo příležitost pro setkání

Dědictví spartakiád nám podle autora studie prospívá v dějinných turbulencích. „Průběh sametové revoluce, to, jak spořádaně, nenásilně a s vtipem proběhla, musí souviset s tím, že česká společnost je zvyklá mít nějaký řád, sebeorganizaci,“ uvažuje Petr Roubal.

Archiv ČT24 / Spartakiáda 1985 (zdroj: ČT24)

Kniha se věnuje také reakci širší veřejnosti na spartakiády a zejména prožívání samotných cvičenců. Hromadné cvičení bylo pro mnohé smysluplným rituálem nebo vítanou společenskou událostí. „Pro partičku ženských s malými dětmi bylo fajn potkávat se někde jinde než ve školce nebo v práci,“ vzpomíná účastnice spartakiády Kamila Matějková.

Společnost, která chápe sport jako individuální zálibu, už štafetu masového cvičení nepřevzala. Knihu Československé spartakiády vydalo v edici Šťastné zítřky nakladatelství Academia.

Petr Roubal / Československé spartakiády
Zdroj: Academia