Poněkud ve stínu výročí smrti Williama Shakespeara se koná připomínka skonu jiného velikána světové kultury. Miguel de Cervantes obohatil fantazii celého literárního světa o donquijoty, kteří bojují s větrnými mlýny. Španělský romanopisec i anglický dramatik zemřeli před čtyřmi sty lety, 23. dubna 1616. Na tento den proto připadá Světový den knihy.
Cervantes obohatil fantazii čtenářů o donquijoty a větrné mlýny
Oba autoři, ač žili v téže době, se zřejmě nikdy nesetkali. Spory se vedou o to, zda některý z nich četl něco z díla toho druhého. Sporné je také datum Cervantesovy smrti, poslední dobou začaly některé zdroje, včetně španělské královské akademie, uvádět, že zemřel již 22. dubna.
V každém případě si jeho dílo v těchto dnech připomenou čtenáři po celém světě. Ve Španělsku se rok co rok slaví Den Cervantese. Vznikl původně jako svátek svatého Jiří, patrona Katalánska. Podle zvyku chlapec daruje dívce růži a dívka chlapci knížku. Radost tak mají zejména květinářství a knihkupectví. Návštěvníci pražského Institutu Cervantes si mohli knihy nebo filmy zakoupit na knižním bazaru v knihovně.
Muž rytířských vlastností
Nejslavnějším hrdinou Miguela de Cervantese je bez diskuze neohrožený rytíř Don Quijote, který putuje na vychrtlé herce Rocinantě světem, aby si ušlechtilými činy zasloužil lásku milované ženy, kterou nazval Dulcinea de Tobosa. Na výpravu vyráží společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou. Jelikož ale „zaspal dobu“, nenachází pro svou romantickou rytířskou víru pochopení a je neustále zraňován drsnou realitou.
GALERIE
Socha Dona Quijota a jeho sluhy Sancha Panzy v Madridu
Také sám Cervantes byl muž rytířských vlastností, jehož rány osudu připravily o ideály. Narodil se 29. září 1547 do rodiny chudého zemana jako šestý z osmi dětí. Vzdělání nabyl z četby a pod vedením různých učitelů, z nichž za nejvíce vděčí patrně humanistovi Juanu Lópezovi de Hoyos, který ve svém díle otiskl i pár Cervantesových mladických básní.
Jako mladý muž se nechal naverbovat do armády a bojoval proti Turkům. O hrdinské nadšení ho nepřipravila ani vítězná bitva u Lepanta v roce 1571, z níž budoucí slavný spisovatel vyšel se zmrzačenou levou rukou. Mnohem horší byla pro Cervantese léta alžírského zajetí, do něhož upadl cestou zpět do Španělska v roce 1575. Výkupné se podařilo zaplatit až po pěti letech, kdy už byly jeho válečné zásluhy zapomenuty. Po návratu do vlasti proto jen těžko sháněl práci a začal si přivydělávat psaním divadelních her.
V roce 1584 se Cervantes oženil s osmnáctiletou Catalinou Salazarovou, ale usedlý život na venkově ho netěšil, takže brzy odjel sám do Andalusie. Na jihu Španělska pracoval nejprve jako královský komisař pro zásobování armády, později jako výběrčí daní. Stal se však obětí podvodu, v souvislosti s tím byl exkomunikován z církve. Několikrát také skončil ve vězení.
Kunderův zakladatel novověku
Za mřížemi začal v roce 1597 psát dílo Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Původní záměr zesměšnit populární rytířské romány přerostl v kanonický text, který později inspiroval tisíce literárních, hudebních, divadelních nebo filmových děl. O popularitě důmyslného rytíře svědčí i to, že byl přeložen do více než 85 jazyků, včetně například čínštiny.
Podle českého spisovatele Milana Kundery byl Cervantes zakladatelem dějinné epochy novověku a tvůrcem evropského umění románu, které postihlo novou tvář světa. V eseji Zneuznávané dědictví Cervantesovo Kundera vyložil, o co jde v umění románu především: „Pochopit spolu se Cervantesem svět jako mnohoznačnost, čelit místo jedné absolutní pravdě celé soustavě relativních, navzájem si protiřečících pravd.“
Miguel de Cervantes
První díl Dona Quijota vyšel v lednu 1605 a měl tak velký úspěch u čtenářů, že ještě než stačil Cervantes dopsat pokračování, objevil se plagiát druhého dílu. Možná proto nechal ve druhém díle, který vyšel necelý rok před autorovou smrtí, dona Quijota zemřít (na to, že zmoudří).
Nejslavnější Cervantesův román zastínil jeho ostatní tvorbu, která zahrnovala rozmanité literární žánry, včetně dobrodružného románu Strasti Persilovy a Sigismundiny nebo Příkladných novel, v nichž se inspiroval italskou renesanční povídkou. Výbor z Příkladných novel se v roce 1838 stal prvním českým překladem ze španělské literatury.