Za zvuku podmanivé písně od skupiny Cigarettes After Sex - Nothing's Gonna Hurt You Baby - se probouzí Alexandr v neznámém baru s hlavou jako střep. A s tváří krásné Markéty zahalené v cigaretovém dýmu vzpomínek nebo snad zapředené v myšlenkách hlasu svědomí či reality? To nikdo zatím netuší. Jisté je jen to, že když se na scéně pražského divadla A studio Rubín vynoří Dáma s camelkami, liší se od té původní románové postavy Dámy s kaméliemi pouze dobou. Motiv nemožného útěku před „minulostí“ zůstává stejný.
Recenze: Dáma s camelkami svědomí típnout nedovolí
„Byli jsme si dobře vědomi toho, že by bylo těžkopádné pracovat s dobovým kastováním společnosti, která brání v lásce hrdinům románu, a rozhodli jsme se určitou determinaci původu nahradit špatnými rozhodnutími z minulosti, která nás pronásledují celý život. Příběh sledujeme z pohledu Alexandra, který se s Dámou s camelkami setkává v baru v současné metropoli. Bavilo nás objevovat podobu osudové lásky, která se nerodí v romantickém dobovém prostředí, ale z podhoubí přetékajících popelníků a špatně umytých půllitrů,“ vysvětluje režisér Jan Holec.
Scéna pro tři herce z ruky Pavly Kamanové je velmi jednoduchá. Vévodí jí velký bílý pes poskládaný z nafouklých dílů, červený kulatý bar a malé taneční pódium. Z těchto tří obyčejných věcí dýchá příběh odehrávající se v čase několika let a střídající realitu s minulostí. Zdánlivě nejprve banální pocit děje, kdy se někdo opilý probere v baru a chystá se dále pít, vystřídá poměrně záhy pocit, že není vše v pořádku.
Dáma s camelkami (A studio Rubín)
Alexandr marně vzpomíná, co se vlastně stalo, a není jisté, zda si skutečně vzpomenout chce. Brání se tomu, co mu barman naznačuje, je to jeho svědomí, které se neodbytně hlásí ke slovu a říká mu to, s čím se těžko smiřuje. Miluje skutečně Markétu, která nádherně tančí na pódiu, anebo ji nesnáší, protože její tělo může mít každý - a chce to ona sama? Nebo se mu jen vysmívá a nechá si maximálně připálit cigaretu? Jak daleko vlastně může zajít láska?
Motto: „Všichni máme kocovinu z toho, co jsme si v minulosti nasáli. A každej panák je v podstatě vyprošťovák - nejlepší způsob, jak se z toho nepoblít.“
O drsnějším pojetí romantiky mluví i dramaturg a autor David Košťák: „Už při psaní jsem hře opatřil pracovní podtitul: Připálíš jí a shoříš. Na jednu stranu to vyjadřuje určitou osudovost lásky, ale zároveň to zachycuje katastrofu toho, že člověk v jedné vteřině rozhodne o svojí budoucnosti. Láska v Dámě s camelkami je jako cigareta – člověku poskytuje až opojné uvolnění, ale je nebezpečně návyková, smrdí, hrozí hazardem se zdravím a časem se rozpadne na popel.“
Z barového opojení se postupně noří ponurá realita
Anebo na dým. Kouř myšlenek, který postupně začne vykreslovat to, co bylo v prvních chvílích jen v náznacích. Pes, který zřejmě musel umřít proto, že projevil lásku k někomu jinému než Alexandrovi. Rakovinou zmítaná matka, kterou vlastní syn předávkoval léky, aby ho již „nerušila“ svým kašlem. Jeho barová láska Markéta, kterou si odvedl za šťastnějším životem na venkov, aby ji pak zradil kvůli podezření, že dále odevzdává své tělo jiným, zatímco ona marně a poctivě bojovala o svůj nemocný život. A nakonec kvůli svému přesvědčení nechává jiné, aby v ní udusali i tu poslední jiskru života…
Dáma s camelkami (A studio Rubín)
Autor sice nechává velký prostor vlastní fantazii a představám každého a nedává zcela jasné odpovědi, nicméně se mu zároveň daří probudit těkavou a neodbytnou myšlenku na to, zda je vůbec možné s tímhle pocitem „viny“ žít. Nebo co vše je schopen člověk ospravedlnit sám před sebou. A především, že před činy z minulosti se nakonec nikdo neschová.
Nejbližší přestavení Dámy s camelkami, v podání přesvědčivé herecké trojice Johany Matouškové, Tomáše Kobra a Bořka Joury, se v divadle A studio Rubín odehraje 9. března.