A pak se fikce stane realitou. Blas de Roblès představuje Ostrov v bodě Nemo

Jean-Marie Blas de Roblès o Ostrově v bodě Nemo (zdroj: ČT24)

Co má společného skotská aristokratka, majitel továrny na knižní čtečky a kuřák opia? Odpověď do Prahy přivezl Jean-Marie Blas de Roblès. Francouzský autor alžírského původu se u nás i v zahraničí proslavil románem Tam, kde jsou tygři, česky od něj vyšla i Půlnoční hora. Nyní osobně představil překlad románu Ostrov v bodě Nemo, v němž mísí minulost, budoucnost, literární odkazy i technologie. Jak knihu popsal autor sám?

Blas de Roblès o Ostrově v bodě Nemo:

„Moje kniha vzdává hold literatuře, která nás naučila číst. Každý jsme ve třinácti nebo čtrnácti letech potkali tu knihu, která nám poprvé ukázala potěšení z četby. U mě to bylo Dvacet tisíc mil pod mořem od Julese Verna, postava kapitána Nema. Pro někoho to může být třeba Sherlock Holmes nebo Tři mušketýři. Stačí pouhá zmínka o dané postavě a vybavíte si pocit, který vám navodila. A to je výchozí bod mého románu.

Má probudit fantaskní svět, který díky literatuře sdílíme. Vrací se v ní kapitán Nemo, ne Sherlock Holmes, ale Shylock Holmes, Klaudie z Kouzelného vrchu Thomase Manna.

Ocitnete se v literární lázni, která přesně odpovídá tomu, co bylo předčítáno baličkám doutníků na Kubě v devatenáctém století. Neuměly číst, nechodily ani do školy, a tak jim jeden filantrop zařídil vzdělání tím, že se jim při práci předčítaly knihy. Šlo o populární romány, ale také vysokou literaturu a filozofické spisy. Na rozdíl od ostatního obyvatelstva získaly tyto dělnice obstojné povědomí o filozofii i politice a začaly přemýšlet jinak. Když pak přišli první propagandisté pro osamostatnění Kuby, podpory se dočkali právě v továrně.

Dělnice ale nenašly touhu po revoltě ve spisech Marxe, ty si předčítaly jen, aby naštvaly šéfa. Sílu ozvat se jim dala krásná literatura. Jejich hrdinou se stal Jean Valjean nebo Edmond Dantes. Od tohoto příběhu jsem se na začátku odrazil. Ukazuje, jak beletrie dokáže ovlivnit a změnit naše životy. 

Po čtenáři se chce, aby přijmul pravidla, která vymyslel autor knihy. V mojí knize jsou dva světy. Jedna část příběhu si hraje s pravidly dobrodružného románu, se světem dobrodruhů, záhad, pokladů a cest kolem světa. Ocitáme se v nekončícím devatenáctém století, které nastalo někde v budoucnosti. Londýn i Paříž zmizely, knihy zmizely, nafta zmizela, čtečky nefungují, protože se nikdo nestaral o elektřinu. Je třeba se vrátit ke koňským spřežením a šlapacímu dynamu, díky kterému se rozběhne počítač. Nejde o utopii, ale dystopii, která si vypůjčuje prvky našeho světa a posouvá ho do extrému.

Druhá část příběhu je potom velmi současná, odehrává se v čínské fabrice na čtečky. Tam jsem umístil příběh kubánských baliček. Ty dva světy se prolínají, některé postavy existují v obou. Spojuje je velký milostný příběh muže, který vypráví dobrodružný příběh svojí ženě v kómatu. Vymýšlí ho na základě všeho, co jí kdy přečetl, aby ji vzbudil. Postupně se ona sama dostane do příběhu a pak se fikce stane realitou.“