Za svůj poslední dokument Mallory o ženě, která se nenechala stáhnout na dno, je Helena Třeštíková nominována na Ceny české filmové kritiky i Českého lva, svou pozornost ale v těchto týdnech soustředí na jinou ženu se silným příběhem - Lídu Baarovou. Střihový dokument o slavné herečce (před)válečného českého a německého filmu Zkáza krásou si shodou okolností v kinech „konkuruje“ s hraným snímkem Filipa Renče. Ten prý dokumentaristka ještě neviděla, do hodnocení se pouštět nechce. V Interview ČT24 mluvila raději o svém setkání s Lídou Baarovou a náhledu na její osud.
Třeštíková: Život Baarové je historie 20. století ve střední Evropě
Co vše si jako filmařka představíte, když slyšíte jméno Lída Baarová?
Mám velmi přesný pocit z osobnosti Lídy Baarové, když jí bylo 81 let, tedy z doby, kdy jsem se s ní poznala. Bylo to pro mě velmi intenzivní setkání s mnoha emocemi. A když jsem se při přípravě dokumentu o ní probírala množstvím archivních materiálů z jejích starých filmů, tak mi zároveň při jejím jméně vyskočí ta opravdu krásná, až antická krásná tvář mladé Lídy.
Ve Zkáze krásou jste vycházela z rozhovoru, který jste natočila v roce 1995 v Salcburku během tří dnů. Bylo snadné se k ní dostat?
Bylo to velmi komplikované tím, že Lída Baarová byla velmi náladová. Ještě den před odjezdem jsem se ptala, co by si přála z Prahy, prý becherovku. Koupila jsem tu největší a ohlásila jsem, v kolik u ní budeme. Přijeli jsme kvůli špatnému počasí ale asi o hodinu později a ona byla hrozně rozčílená.
Když vás nakonec přijala, jak se vyjadřovala ke vztahu s Goebbelsem? Opravdu byla ochotná o něm mluvit?
Byla jsem instruovaná, že se na tohle téma vůbec nemám ptát, tak jsem to udělala až v poslední den, kdy jsme k sobě byly přece jen trošku blíž, a odpověděla mi něco v tom duchu „on byl do mě strašně zamilovaný, ale strašně“. A to byla vlastně největší emoce z té lásky.
A ona sama ho milovala, nebo byla okouzlena mocí, kterou pro ni představoval?
Je hrozně těžké se do někoho vžít a takhle to definovat. Můžu usuzovat jenom z toho, jak se tvářila, co říkala, a poté z toho, co napsala ve svých pamětech a speciálně v knize Útěky, kterou psala s Josefem Škvoreckým. Bylo to v osmdesátých letech, kdy nepředpokládala, že by se ještě někdy vrátila do Československa, a proto byla velmi otevřená. Myslím si, že ji prostě okouzlilo, že se do ní zamiloval někdo tak mocný a důležitý, a že potom, když láska byla stopnutá, si teprve uvědomila, jak je intenzivní z její strany. To je moje dedukce.
Když se stala filmovou hvězdou byla to jenom sedmnáctiletá dívka, s německými pohlaváry se dostala do kontaktu ještě před válkou. Je spravedlivé dívat se na její vztahy s nacisty poválečným pohledem?
Bohužel „po“ jsme všichni chytří a všichni víme, jak to dopadlo a jak máme koho hodnotit. Joseph Goebbels byl jistě zvláštní postava. Možná, že někdo prozíravější by byl ostražitý už v době, kdy ona se s ním stýkala. Ale ona se o politiku nezajímala a myslím, že jí imponovalo, že to je člověk, který vládne německé kinematografii, mocný muž, a dál nedomýšlela. To také říkala: „Já jsem věci nikdy nedomýšlela.“
Možná nedomýšlela spousta lidí, protože s Hitlerem se i představitelé světových mocností bavili jako s člověkem sobě rovným. Řekněte mi, jaký byl její vztah k Hitlerovi nebo Hitelerův vztah k ní. Co vám o něm říkala?
Má se za to, a vyplývá to i z poznámek a dedukcí lidí, kteří byli blízko, že byl jistý náběh na milostný vztah ze strany Hitlera k Lídě Baarové. Nevíme, jak by se to bylo vyvíjelo, pravděpodobně by se to nedostalo nikdy nějak dál, i když nevíme. Oba, kteří by k tomu mohli něco říct, jsou mrtví, takže nevíme a nikdy se to nedozvíme. Ale myslím si, že tam jisté zalíbení bylo, asi to byl také charismatický muž.
Baarová musela nakonec kvůli Goebbelsovi odejít z Německa, pak i z Československa, kde strávila několik měsíců ve vězení kvůli obvinění z kolaborace. Brala jako křivdu to, jak se k ní zachovalo Československo?
Myslím, že se cítila hodně ukřivděná, protože říkala: „Já jsem nic neprovedla. Já jsem nekolaborovala, prostě jsem hrála v německých filmech před válkou.“ Ve vězení asi prožila hrozné doby, protože byla šestnáct měsíců na Pankráci, kde se věšelo, a ona nikdy nevěděla, jestli šibenice nečeká i na ni.
V dokumentu jste použili i záběry z filmů, které Baarová natočila po roce 1948 a které tehdy vlastně nikdo neznal. Byla z vašeho pohledu odborníka dobrá herečka, nebo se všechno odvíjelo od její krásy?
Byla krásná a fotogenická, to je nezpochybnitelné. A myslím, že od začátků v Čechách, kdy byla, zdálo se mně jako neodborníkovi, lehce toporná, se stala v pozdějších filmech docela výbornou herečkou. Hrála třeba ve filmu Federica Felliniho Darmošlapové a tam mi připadala skvělá.
Proč její příběh lidi v Česku pořád tak fascinuje? Váš dokument si v kinech vede dobře. Film Filipa Renče objednalo víc kin než poslední bondovku a na sociálních sítích o něm běží velmi živá debata. Co nás na příběhu Lídy Baarové fascinuje po tolika letech?
Ty filmy jsou o příběhu ženy, která prožila mimořádně dramatický život. Těžko někdo zažil tak obrovské výšiny a tak obrovské pády. A zároveň v jejím životě je vlastně historie dvacátého století ve střední Evropě. Je tam láska, zrada, všechny emoce, které si dovedete představit.
Poslechněte si celé Interview ČT24 s Helenou Třeštíkovou, v němž mluví také o objektivitě dokumentů nebo o tom, jaké pokračování svých časosběrných projektů chystá:
Interview ČT24 s Helenou Třeštíkovou (zdroj: ČT24)