Recenze: Amy - brilantně zdokumentovaná anatomie jedné sebedestrukce

Amy Jade Winehouseová měla život vykolíkovaný popem, soulem, jazzem a R&B – či z jiného pohledu hudbou, texty, alkoholem, drogami, láskou, depresemi a strachem ze slávy. A mistr britského, osobního a empatického dokumentu, filmový portrétista Asif Kapadia, tohle všechno namixoval jako tvůrce, který nikdy neuhne před pravdou.

Před nějakými pěti lety masivně zabodoval s emocionálně strhujícím sportovním dokumentem Senna. A teď přichází s dalším dokumentárním klenotem, příběhem geniální židovské holky ze severního Londýna, která za svoji slávu a ceny Grammy zaplatila členstvím v Klubu 27, kde dnes možná jamuje s hvězdami své branže, kteří se, tak jako ona, nedožili osmadvaceti. 

Byla přirozeně inteligentní, ale také schopna neuvěřitelně silných citových vztahů, a to nejen k hudbě, ale třeba i ke svému dočasnému manželovi Blakeovi, který se na jejím osudu hodně podepsal. A také to byla holka, která chtěla být milována, nesnila o slávě a nebažila po tom stát se hvězdou, protože dlouho netušila, že se zpíváním bude živit. Chtěla zpívat, protože jí to šlo a také jí to dělalo dobře, a ve svých osobních textech sdělovat to, co prožívá. Dostala se až na vrchol muzikantského Olympu, ale také doprostřed džungle zvané showbyznys a propasti zvané crack, kokain a heroin. Zpočátku to byl veget, který ji nabíjel energií a nápady. Hulit trávu, dostat se do pohody, psát písničky,  sem tam se sjet a sem tam se pomilovat. Co víc chtít od života? Ale čím výš v něm vystoupala, tím víc na ni tlačil a tím těžší ho bylo zvládat.

Zpěvačka Amy Winehouseová na koncertě
Zdroj: ČT24/Wikimedia

Tak se tahle rozená jazzmanka, co měla charisma na rozdávání a starou duši v mladém těle, vydala na svoji osudovou cestu, ze které nemínila jen tak uhnout, protože když si vzala něco do hlavy, bylo vymalováno. Šla po téhle cestě přirozeně, bez manýristických ornamentů, s vírou, že hezké se rodí z ošklivého a ochotou vždycky ubalit kámošovi jointa a krásně nahlas se smát. Tahle idyla ale nemohla dlouho vydržet. „Je lepší shořet než vyhasnout," zpívá v jedné ze svých písní Neil Young, jako by tohle Amy vzkazoval, jako by tímto napsal její epitaf a zároveň o mnohém vypovídající motto k celovečernímu dokumentu o jejím neklidném životě.

Pod tímhle opusem je hlavně podepsána trojka Asif Kapadia (režisér a scenárista), Chris King (střihač) a James Gay-Rees (producent). I tentokrát věnovali spoustu času rozhovorům s těmi, kteří měli k tématu co říci, a i tentokrát jejich výpovědi do snímku zakomponovali nikoli jako „mluvící hlavy“, ale jako asynchrony, podložené relevantním obrazovým doprovodem. A i v tomto případě se jim podařilo vydolovat ze soukromých archivů unikátní záznamy a nahrávky. Promlouvá tu střídavě první manažer Amy Nick Shymansky, kámošky Amy Lauren Gilbertová a Juliette Ashbyová, přítel a posléze manžel Blake Fielder a otec Amy, dva muži jejího života, kteří ve vás zřejmě příliš sympatií nevzbudí (však se také Mitchel Winehouse bude možná kvůli svému nelichotivému obrazu ve filmu soudit). A kromě nich si své řekne třeba slavný zpěvák Tony Bennett, hiphoper Yasiin Bey nebo prezident Sony/ATV Music Publishing UK Guy Moot, který s Amy odvážně podepsal první velkou smlouvu, a řada dalších.

Tvůrci, v čele s režisérem a střihačem, zvolili přehledný, chronologický koncept vyprávění, v němž akcentují zejména její texty, které jsou i viditelnou součástí dokumentárního vizuálu.
Po jedinečné Amy, křehké dívce v drsném prostředí, tu zbyla dvě alba, která vyšla ještě za jejího života (Frank a Back to Black), veleúspěšný singl Rehab, posmrtně vydané album Lioness: Hidden Treasures, tenhle upřímný a otevřený Kapadiův dokument, který by vás neměl minout, a smutný pocit, že odešla mnohem dřív, než nám mohla sdělit všechno, co měla v duši a na srdci. Jak jednou sama řekla: „Na konci je to vždycky trochu smutný, že jo?“

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 7 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 7 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 8 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 11 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 18 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...