Praha - Národní galerie v Praze (NG) má do 13. července zapůjčeno několik děl předních představitelů německého expresionismu. Obrazy si mohou lidé přijít prohlédnout do Veletržního paláce, kde budou vystaveny až do 13. července.
Obrazy zapůjčila vídeňská Albertina, jedna z nejvýznamnějších evropských sbírkových institucí, výměnou za půjčení děl Oskara Kokoschky pro umělcovu výstavu ve Vídni. V Praze se představují obrazy členů umělecké skupiny Die Brücke, založené v roce 1905 - Ernsta Ludwiga Kirchnera, Karla Schmidta - Rottluffa a Emila Noldeho. Na 18. května, 4. června a 2. července NG připravila odborné výklady k zapůjčeným dílům.
Cílem tvorby německých expresionistů bylo těsnější spojení života a umění. Na jejich práci měla vliv německá gotická dřevořezba, později dřevořezby z Afriky a Oceánie, z moderního umění pak autentičnost a expresivita díla Vincenta van Gogha, Paula Gauguina a Edvarda Muncha a barevnost francouzských fauvistů.
Nejaktivnějším členem Die Brücke se stal Ernst Ludwig Kirchner. Tvořil především výjevy z velkoměstského života a intimního prostředí. Do tohoto okruhu náleží právě obraz z Albertiny Dva akty v pokoji z roku 1914, který představuje jednu z prvních verzí tohoto námětu. Od umírněného a lyricky křehkého projevu Kirchnera se odlišoval Karl Schmidt-Rottluff robustností, prudkou barevností i tvarovou rudimentálností svých obrazů. Obraz Zátiší se žlutým tulipánem, který umělec vytvořil v roce 1912 ve svém ateliéru v Berlíně, je významnou ukázkou tohoto umělcova směřování.
Emil Nolde v letech 1913 a 1914 získal podměty pro svou malířskou a grafickou tvorbu během svých cest po Tichomoří a Nové Guineji. Později si zvolil ostrov Alsen v Baltické moři jako místo svého pobytu, kde také vytvořil sedm velice různých pohledů na mořskou hladinu s plachetnicemi. Do této řady náleží také významný obraz Měsíční noc z roku 1914, který podle pořadatelů výstavy upoutá především magickou atmosférou nehybnosti ticha.
Úsilí skupiny Die Brücke nalezlo v českém prostředí ohlas především u členů skupiny Osma, zejména pak v díle Bohumila Kubišty.
