Slavičín – V moravském Slavičíně skončil devátý ročník festivalu amatérského divadla Valašské Křoví. Ceny jsou rozdány a doporučení na další festivaly si odnesla čtyři představení. Na národní přehlídku studentského divadla Mladou scénu v Ústí nad Labem slavičínská porota poslala inscenace Radosti mládí v podání souboru Červiven Krnov a Sbal Špita a vypadni v podání kouřimského divadla Mrsťa Prsťa Junior's. Na Divadelní Děčín pak pětice porotců v čele s režisérem Milanem Schejbalem poslala Maryšu L. P. 2011, se kterou se divákům předvedl Slovanský Tyátr Olomouc, a představení domácího souboru SemTamFór Muž sedmi sester.
Prestiž a známost slavičínského festivalu rok od roku roste. Letos se přihlásilo tolik souborů, že pořadatelé museli z kapacitních důvodů některé dokonce odmítat. S prestiží festivalu výrazně roste i kvalita inscenací, se kterými jednotlivé soubory do Slavičína přijíždí. „Můžeme říci, že jsme byli svědky nadprůměrných inscenací na poli amatérského divadla,“ zhodnotil festival předseda poroty Schejbal. Vybírat představení, která by porota doporučila dál, podle něj nebylo vůbec jednoduché, nad některými inscenacemi porotci vedli dlouhé diskuse.
Festival provádí diváka směsicí divadelních forem
„Největším přínosem festivalu pro diváka je, kolik různých podob může divadlo mít, že to není opravdu jenom jeden způsob, jak inscenovat. Protože jsme zde viděli nejen autorské inscenace, ale i výsostně interpretační divadlo, tak vlastně divák vidí, jakou širokou škálu výrazových prostředků dneska divadlo může dát,“ uvedl Schejbal. Do dalších ročníků by organizátorům doporučil obohatit festival ještě o experimentální divadlo.
Mým favoritem byl Muž sedmi sester, říká Schejbal
Porota nakonec na národní přehlídky doporučila celkem čtyři představení. Pro Schejbala byl ale jeden jasný favorit – inscenace domácího slavičínského souboru SemTamFór – Muž sedmi sester. „Tu hru znám, už jsem ji viděl v mnohém zpracování a zpracování místního souboru mi přišlo zatím nejlepší, nejadekvátnější současnému divadelnímu jazyku,“ vysvětlil předseda poroty.
SemTamFór před diváky předstoupil s mnohorozměrnou inscenací s prvky lehké komedie i trpkého existenciálního dramatu. Inscenace Muž sedmi sester na první pohled překvapila strohostí scény. Hercům po celou dobu představení stačil stůl, tři židle a jednoduchý neonový nápis – Single Bar! – zářící ze zadní části scény. Divák tak hned v začátku musel přemýšlet – co stojí za jednoduchostí scény? A trochu se začal o herce bát: aby se snad v té prázdnotě neztratili.
Prázdnou scénu vyplnili herci svými výkony
Jedenáct herců, kteří postupně celou inscenací procházeli, ale dokázali, že se nejenže neztratí, ale že dokážou prázdnotu scény svými výkony víc než zaplnit. „Nikdy jsem neviděl takhle sehranou trojku,“ prohlásil na rozborovém semináři k inscenaci Muž sedmi sester Schejbal na adresu ústřední trojice kamarádů. Není proto divu, že si všichni tři představitelé hlavních mužských rolí – Jan Julínek, Jaroslav Durďák a Mik Múdry – z festivalu odnesli cenu za herecký výkon nebo alespoň čestné uznání.
A jaký příběh slavičínské divadlo SemTamFór divákům nabídlo? Při nepříliš detailním pohledu by se mohlo zdát, že jen jednoduchou frašku typu komedie dell’arte. Jedenáct herců rozehrálo před diváky příběh banální sázky o svedení sedmi sester. A pak už jen divák sledoval vtipné zápletky, jak to hlavní hrdina Škvor v podání Jana Julínka navlékl, aby každou sestru získal. Jednu – nepříliš hezkou shrbenou a téměř slepou dívku – získal příslibem léčby a imagem sebevědomého doktora House. Další sestře – zoufale nespokojené se svým životem – nabídl skupinovou sebevraždu na odlehlém místě. Scény doplňovaly poměrně otřelé hity Karla Gotta a Heleny Vondráčkové. I to ale mělo svůj smysl – poukázat na stereotyp budovaný masmédii. „My jsme se chtěli i výběrem hudby strefovat do šablon, které nás obklopují,“ vysvětlil jeden z režisérské dvojice Milan Cimerák.
Inscenace sázela na zábavu i morální aspekt
Tento banální příběh, který však dokonale pobavil diváky a jistě byl zásadním impulzem aplausu, který herce na závěr představení vyprovodil z jeviště, měl ale ještě další – silně dekadentní rovinu. Šlo o příběh tří kamarádů, kteří jsou unavení svým životem a zoufale se snaží si ho zpestřit. Hned v úvodu představení se dozvíme, že jen, aby byla nějaká ta legrace, nechali Macho a Doktor Škvora ležet nahého v Itálii na pláži a domů se pak Škvor musel vrátit stopem. Macho zase chodí dlouhé týdny se sádrou na noze, jen aby se druzí dva kamarádi pobavili tím, jak jim snadno uvěřil, že má zlomenou nohu. Ve skutečnosti je však zcela zdráv.
Celá inscenace tedy není jen břitkou komediální fraškou, ale i příběhem toho, jak obohatit šeď běžného života, který člověka nudí, jak do něj přidat další zážitky a jak i na tuhle drogu se dá snadno zvyknout a je potřeba zvyšovat dávky.
A kam až je možné v tomto příběhu beznaděje zajít? Macho a Doktor si kdesi v průběhu sedmi etud, ve kterých se Škvor snaží získat sedm sester, uvědomí, že trošku přehánějí, že pro své pobavení ubližují lidem. Když Škvor odmítne jejich výtky poslouchat, rozhodnou se ho trošku usměrnit, srazit ho z trůnu neochvějného vládce situace. Sestry upozorní, že je Škvor jen zneužil pro své vlastní pobavení, a společně vymyslí plán na pomstu – sedmero soudů o alimenty od sedmi zhrzených matek.
Jenže pak se rozhodnou rozehrát další boudu i se samotným Škvorem. Kamaráde, ty musíš naoko zemřít, radí mu, jak se dostat ze svízelné situace. Otázky smrti se ale i trojice zarytých cyniků na chvíli zalekne. Pak se ale Škvor rozhodne, že své kamarády přelstí. Rozhodne se spáchat sebevraždu, aby zůstal pánem a vítězem zdánlivě bezvýchodné situace. Nebo se jen něco nepovedlo a on zemřel omylem?
Diváka nutí napůl otevřený závěr, který se odehrál kdesi v provazišti, přemýšlet nad morálním poselstvím celé hry, který by se dal shrnout příslovím 'S čím kdo zachází, tím taky schází'. Morální rovinu inscenace ještě podtrhne pád neonového nápisu, který postupně písmenko po písmenku zhasínal při svedení každé sestry a ze kterého nakonec zbyla jen tři písmena – sin – tedy anglicky hřích. Nápis se s řinkotem zhroutí ve chvíli, kdy Škvor naposledy vydechne.
