Výstava plakátů připomíná neštěstí židovských dětí

Olomouc - Výstavu s názvem Děti za holocaustu otevřelo Vlastivědné muzeum v Olomouci. Návštěvníci na ní uvidí plakáty, které vzešly z mezinárodní soutěže studentů grafického designu. Porota, která posuzovala tři sta prací studentů z Francie, Izraele a České republiky, jich nakonec vybrala šestnáct nejlepších. Absolutní vítězkou se pak stala studentka Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Veronika Nováková. Výstava je věnovaná Mezinárodnímu dni holocaustu, který si svět připomíná právě dnes. V Senátu se k této příležitosti sešli bývalí vězni koncentračních táborů a významné osobnosti kulturního, politického a náboženského života.

Stěny výstavního sálu muzea jsou zaplněny šestnácti plakáty se společným tématem – Děti za holocaustu: Zachování živé paměti. Soutěž se uskutečnila za přispění Mezinárodního výboru pro vzdělávání a připomínku holocaustu. „Tato organizace, která projekt vymyslela, se ho snaží ve svých signatářských zemích podprovat a realizovat,“ připomněl Petr Papoušek z Židovské obce v Olomouci.

Sedm plakátů pochází z ČR

V České republice se do soutěže hlásili studenti designu z nejrůznějších univerzit, kteří nejprve museli v Židovském muzeu absolvovat několik seminářů, které se tématu týkaly. „Jednotící prvek je dán názvem Děti a holocaust. Každý k tomu mohl přistupovat naprosto individuálně, jenom jedna věc vysvítá z řady plakátů, a totiž strach ze zapomínání,“ uvedl kurátor výstavy Tomáš Hrbek. Sedm z šestnácti vítězných plakátů pak pochází od českých studentů.

Výstavu je možné vidět v osmadvaceti zemích světa současně. Z Česka pro ni tvořili studenti čtyř vysokých škol. Vzpomínky na židovské oběti tak spojili muzeum v Olomouci třeba s budovou Spojených národů v New Yorku. „Výstava je ojedinělá tím, že se jí zúčastnili studenti tří zemí, kteří možná s holocaustem neměli nic společného. To jsou odborníci na design, ale dostali k dispozici nové téma,“ dodal Hrbek.

V posledních letech se o hrůzách holocaustu informuje podstatně více, než jak tomu bylo v minulých dobách. Podle Papouška je třeba toto období připomínat v době, kdy jsou poslední přeživší stále na světě a mohou podat živá svědectví. „Měli bychom se snažit zaznamenat jejich příběhy a historii pro další generace, aby se tato zvěrstva už nikdy neopakovala,“ zdůraznil.