Kurátorka výstavy Gabriela Pelikánová přisvědčuje, že rozdíly mezi pravidly v tehdejší technice byly celkem podstatné. „Krajinomalba měla opravdu úplně jiné regule,“ vysvětluje. „Vše se malovalo v ateliéru.“ A navíc podle modelů a předloh, ven se vůbec nechodilo.
Idylický obrázek, kdy malíř plní plátno podle toho, co se před ním rozprostírá, si musel ještě nějaký čas počkat. Doba ale změnila zvyklosti a malíři začali zachycovat autentické předlohy a dojmy ze svých cest.
„Krajinářství je pro malíře povinnost ovládat, to se nedá nijak ošidit a dříve nebo později se k tomu dostane každý,“ domnívá se Pelikánová.
Expozice zobrazuje nejen klasické obrazy okolí, ale také duševní krajiny, v nichž se odráží autorova vnitřní nálada. Dům umění má k dispozici i výtvory Františka Kupky, které stvořil během svého období realismu. Ačkoliv nejde o krajiny v pravém slova smyslu, jsou to právě rozvířené vlny nebo hornaté kopce, které těmto obrazům dominují.
Reportáž Evy Klucho
Organizátoři přichystali i menší ochutnávku děl Jana Zrzavého, na nichž zobrazuje krásy Bretaně či Ostravy. Obě města pro něj měla velký životní význam, a ačkoliv se na první pohled zdají neslučitelná, obsahují určité totožné pilíře.
Galerie výtvarného umění navíc chystá na podzim výstavu Zrzavého ve větším stylu. Napříč krajinou zůstane v Domě umění do poloviny září.
