Zbytečná plošná opatření, vyšší marže i rychlý růst mezd. Ekonomové řešili v OVM příčiny fenoménu české drahoty

OVM: Švejnar, Marek a Holub o příčinách fenoménu české drahoty (zdroj: ČT24)

Zdražování v Česku má podle ekonomů, kteří byli hosty pořadu Otázky Václava Moravce, hned několik příčin od zvyšování marží přes plošná opatření dvou posledních vlád až k vysokým inflačním očekáváním. Podle člena poradních sborů vlády Davida Marka je třeba „dochladit“ poptávku. Člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub mluví o hrozbě mzdově-inflační spirály v souvislosti s rychlým růstem mezd. S tím nesouhlasí ekonom Jan Švejnar, podle něhož mzdy rostou oproti cenám se zpožděním. Podle Švejnara by rozhodnutí nezvyšovat mzdy ohrozilo sociální smír ve chvíli, kdy se společnost polarizuje s tím, jak horní část bohatne a dolní chudne. Úrokové sazby by držel na konstatní výši. Holub s Markem se naopak vyslovili pro jejich opětovné zvýšení.

Tuzemskou ekonomiku stále trápí dvouciferný růst cen. Česko se drží na předních příčkách v celé Evropské unii, ceny potravin či energií ve světě přitom postupně klesají.

Spotřebitelské ceny v Česku v dubnu meziročně vzrostly o 12,7 procenta, tempo růstu zvolnilo z březnových 15 procent. Průměrná mzda v Česku se v loňském čtvrtém čtvrtletí zvýšila meziročně o 7,9 procenta na 43 412 korun. Po započtení inflace, která ve stejném období dosáhla 15,7 procenta, se ale mzda reálně snížila o 6,7 procenta.

„Už to není zahraniční vliv, protože inflace ve světě klesá, takže je to víceméně náš domácí vliv. Řekl bych, že už nějakou dobu je to především zisková inflace, to znamená, že v průměru marže zisků stoupají, mzdy reálně klesají. Takže je to situace, kdy nemáme dostatečnou regulaci trhu, a proto se ceny zvyšují víc než v jiných okolních zemích. Takže je to víceméně náš fenomén a pár dalších zemí,“ vysvětluje Švejnar.

Růst marží a vysoká inflační očekávání

Stát by si měl podle Švejnara posvítit na maržovou inflaci. Další problém však představují inflační očekávání. „Ta jsou v tuzemsku vysoká oproti jiným zemím, kde je větší důvěra ve stát a v to, že stát bude schopen inflaci postupně zkrotit,“ upozornil Švejnar.

Holub souhlasí s tím, že jedním z problémů je zvýšení marží. „Můj pohledu je trochu jiný, podle mě jsme čelili minimálně z poloviny domácí inflaci i ve druhé polovině roku 2021 a během roku 2022. Rize poptávkové tlaky se podařilo utlumit, pozorujeme výrazný pokles reálných prodejů a útlum hypotečního trhu, někde i pokles cen nemovitostí. Nicméně co začíná hrát větší roli, je rychlý růst mezd,“ konstatoval Holub s odkazem na dvouciferné meziroční nárůsty v klíčových odvětvích, kterými je průmysl a stavebnictví.

Dochází tak k dalšímu zvyšování nákladů pro firmy, které to pak promítají do cen. Holub hovoří v této souvislosti o takzvané mzdově-inflační spirále. „I když je ta spirála dostředivá, tak když se po ní pootočíme o několik koleček, tak cenová hladina může dál narůstat,“ varuje Holub.

Právě na tuto situaci by měnová politika vlády měla reagovat a snažit se ji utlumit. „Mzdy bývají velmi setrvačné, takže pokud letos porostou mzdy o deset procent, tak se asi nic dramatického neděje, ale bude velmi obtížné je v příštím roce zkrotit tak, aby rostly jen o pět procent, což je v souladu s naším dvouprocentním inflačním růstem,“ podotkl Holub.

Problémová opatření Babišovy i Fialovy vlády

Podle Marka domácí poptávka není dostatečně „dochlazená“. „Přispívají k tomu chyby v hospodářské politice, které jsme nadělali. Na straně fiskální politiky to byl populismus před všemi těmi šoky, které přišly v letech 2020 až 2022, a následně velmi silný fiskální stimul i během těchto krizí,“ míní ekonom s tím, že chybou byla plošná drahá vládní opatření jak Babišovy, tak i Fialovy vlády, která přitom poskytovala stimul, jenž „nebyl úplně potřeba“.

OVM (2. část) s ekonomy Švejnarem, Markem a Holubem (zdroj: ČT24)

U Babišovy vlády to předtím byly transfery vůči firmám, které se následně ovšem ukázaly jako ziskové i během krize. Další finanční „ne nutná“ pomoc jde přitom na vrub současnému kabinetu. „Viz příspěvek na téměř každé dítě nebo cenové stropy, to jsou náklady v řádech desítek miliard korun, které působily proinflačně,“ upozornil Marek.

V současné době je poptávka v Česku stále silná, jelikož zdražování v oblasti služeb stále zrychluje. „Cestovní kanceláře hlásí na letošek vyprodáno, a přitom výrazně zdražily. To je pro mě jedna z indikací toho, že mezi lidmi ty peníze a poptávka stále jsou, a to je ten důvod a poslední chyba v hospodářské politice, že to nedochladila centrální banka dostatečně tím, že přestala zvyšovat úrokové sazby v polovině loňského roku,“ míní Marek.

Vedle Česka se vysoká inflace drží také v Maďarsku nebo Lotyšsku. U Česka (12,7 procenta) je to zhruba dvojnásobek oproti sousednímu Německu. Podle Marka je riziko mzdově-inflační spirály, o níž hovoří Holub, skutečně velké.

„Ve stavebnictví rostou mzdy tempem 14 procent meziročně, zároveň tento sektor čelí propadu zakázek, produkce, myslím, že poslední čísla byla minus šest procent meziročně. Takže máte odvětví, které je v recesi, a přesto musí takhle výrazně zvyšovat mzdy. Ty mzdové tlaky a očekávání se mohou začít zacyklovat. Z byznysu cítím tlak na indexaci, zavádění inflačních doložek, a to jsou věci, které inflaci zacyklí. Jakmile budete chtít kontrakty podle loňské inflace, tak se vám inflace protáhne i do budoucna,“ vysvětluje Marek. 

Podle Švejnara se ale o mzdově-inflační spirále hovořit nedá. „Když se podíváte, tak ty mzdy postupují mnohem pomaleji než inflace a zisky, až teď mzdy začínají dohánět, co ztratily během předchozího období. Zvýšení je tady hlavně ze strany zaměstnavatelů. Sociální smír by byl narušen, kdyby mzdy nezačaly aspoň částečně zrcadlit inflaci,“ je přesvědčen ekonom.

Centrální banka neustále zhoršuje prognózy, kdy se Česko dostane pod dvoucifernou inflaci. „Meziměsíční inflace ale naznačuje, že tu je podstatné zpomalení, což se samozřejmě může změnit, ale meziročně je mnohem delší horizont, takže je dobré dívat se na obojí,“ poznamenal Švejnar s tím, že centrální banka podle něj vyvolala inflační očekávání v posledním čtvrtletí 2021, kdy prudce zvýšila úrokové sazby.

„Jádrová inflace, tedy očištěná od vnějších vlivů, se najednou u nás odlepila a koncem roku 2021 a začátkem dalšího roku šla k osmi procentům, přičemž v eurozóně zůstala ještě na dvou procentech, takže jsme tu vyvolali obrovská inflační očekávání, kterých se pak těžko zbavuje,“ prohlásil Švejnar. Důležité je podle ekonoma nyní držet úrokové sazby na konstantní úrovni, aby se inflační očekávání opět snížila.

Růst úrokových sazeb v ČR
Zdroj: ČT24

Nejistota kolem dalšího růstu úrokových sazeb

Sazby zůstávají už zhruba rok na sedmi procentech. Holub ale při poslední schůzi ještě hlasoval pro jejich zvýšení o půl procentního bodu, protože zvyšování považuje na rozdíl od Švejnara za účinný způsob boje s inflačními očekáváními. „To, že se sazby dlouho neměnily, začalo vytvářet v lidech dojem, že centrální banka neodvádí dostatek, a z mého pohledu i ten signální efekt dalšího zvýšení sazeb by byl významný,“ tvrdí Holub.

Podle Marka se ukáže až v lednu při přeceňování zboží, zda se Česko točilo v mzdově-inflační spirále už v tomto roce.

„Centrální banka nemá přestat zvyšovat úrokové sazby a založit si ruce na prsou a čekat, jestli to dopadne, nebo nedopadne, tím, že rezignovala na to nějak bojovat s inflací. Centrální banka se nemá ohlížet na vládu a primárně ani na růst, ale řešit jen cenovou stabilitu,“ zdůraznil Marek s tím, že sazby aktuálně mají být vyšší než sedm procent. „Kdyby byly na osmi procentech, máme vyšší pravděpodobnost, že se té nechtěné spirále vyhneme,“ míní Marek.

Švejnar si myslí, že by se měl stát soustředit kromě boje s inflací i na fakt, že česká ekonomika stagnuje a při poklesu HDP roste české zadlužení. Společnost se navíc podle Švejnara polarizuje. „Dolní část je na tom dost špatně, ty na ty zájezdy nemohou, v té horní části při ziskové inflaci je tu hodně lidí, co jsou na tom lépe,“ podotkl ekonom.

Radu ČNB by mohl do budoucna schvalovat Senát

Marek dále v Otázkách Václava Moravce oznámil, že na Pražském hradě se debatuje o možné změně ústavy, která by do budoucna podmínila jmenování bankovní rady ČNB souhlasem Senátu. Nyní je jmenování členů bankovní rady výhradní pravomocí hlavy státu. Prezident nemá zákonodárnou pravomoc, eventuální změnu ústavy by tak musel navrhnout někdo, kdo ji má, nejpravděpodobněji zřejmě vláda.

„Nemáme vlastně žádnou pojistku proti tomu, koho si prezident vybere, a to není úplně nejšťastnější,“ řekl Marek. „Diskutujeme takováto témata, abychom měli kvalitní a pojistkami doladěný systém jmenování členů bankovní rady,“ uvedl. Podle Marka „není důvod, aby to nebyl Senát“, jehož souhlasem by bylo jmenování podmíněno. „To se nabízí celkem jednoznačně, ostatně by se tím i posílila role druhé komory našeho Parlamentu,“ dodal.

Švejnar i Holub myšlenku ocenili. O možném zapojení Senátu do jmenování bankovní rady ČNB zákonodárci neúspěšně vyjednávali při debatách o možných úpravách prezidentských pravomocí už před více než deseti lety. 

Dalším tématem diskuze byl také vládní konsolidační balíček. Podle Marka jsou vládní opatření zatím jen pokrytím některých rozpočtových chyb z minulosti, do budoucna mu však chybí větší koncepčnost. Myslí si, že stát nedostatečně investuje například do vzdělávání nebo vědy a výzkumu. Chybí mu i investiční pobídky. „Je potřeba stanovit priority v ekonomické koncepci. To by se v budoucnu projevilo i v rozpočtu,“ dodal.

S potřebou koncepčních programů souhlasili i Holub a Švejnar. „Stát musí investovat do lidského kapitálu,“ řekl Švejnar. Vláda by si podle něj mohla vyhradit rozpočet pro investice.