Po pondělním skokovém oslabení čínské měny se schyluje k další eskalaci obchodní války mezi Pekingem a Washingtonem. Podle investičního bankéře Ondřeje Jonáše jde v případě prezidentů o souboj dvou silných mužů, kteří ani jeden z politických důvodů nemůžou couvnout, a jeho průběh dopadá a ještě dále bude i na evropské trhy. Udivuje ho však, že se Donald Trump nepokusí získat EU jako spojence, uvedl v rozhovoru s Martinem Řezníčkem pro Události, komentáře.
Trump v několika minulých dnech oznámil další clo na čínské zboží a označil Peking za manipulátora měny poté, co prudce oslabil čínský jüan vůči dolaru na nejnižší hodnotu za 11 let. Považujete tento vývoj v americko-čínském obchodním sporu za zásadní?
Bezpochyby. Velice pěkně to popisujete. Ještě bych přidal tlak, který prezident vyvíjí na americkou centrální banku, kdy vyloženě tlačí na oslabení úrokových sazeb. Sliboval si od toho oslabení dolaru, a tento týden se stal přesný opak. Dodal bych, že oslabení, devalvace, kterou vytvořila Čína, byla odpovědí právě na tento krok americké centrální banky.
Zakopávají se Washington a Peking ve svých pozicích hlouběji, nebo se naopak snaží, byť jim to zatím úplně nejde, najít společnou řeč?
Trh to určitě vyděsilo. Výkyvy, které jsme tento týden viděli, to znamená dolů minus tři procenta, v pondělí nahoru, plus dvě procenta v úterý… a doznívání, které jsme zažili poslední dva dny, naznačuje, že lidé a trh jsou velice nervózní. Odpověď na vaši otázku je, že zde máme dva velice silné muže, kteří si ani jeden z politických důvodů nemůžou dovolit couvnout.
Prezident Trump by si jistě přál být zhruba za patnáct měsíců znovu zvolen a domnívá se, že stav ekonomiky je pro jeho znovuzvolení klíčový. To znamená, že akciové trhy by neměly být nižší, než jsou dnes (čtvrtek). Ještě bych dodal, že čínská měna je ve čtvrtek zhruba o deset procent slabší, tedy nižší, než byla na svém maximu. Zlevnění čínského vývozu, respektive zdražení exportu ze Spojených států, chcete-li, je fenomén, který může mít velký dopad na americkou ekonomiku, a tudíž může Donalda Trumpa velice znervózňovat.
Zmínil jste politický tlak, to znamená výhled amerických voleb. Jak silným faktorem může být to, že může existovat skupina republikánů, kteří budou tlačit na Donalda Trumpa, aby už nečinil další mimořádná opatření v tomhle ohledu? Aby víc nerozkolísal trhy nebo aby demokraté nemohli používat argument: „Podívejte se, Donald Trump zvýšil tarify cla na dovoz čínského zboží, to znamená, že čínské zboží je dražší pro amerického voliče, chcete to?“
Je vidět, že máte zkušenost ze Spojených států a ta promlouvá do vaší otázky. Domnívám se, že v konfrontaci s Čínou se Donald Trump těší podpory vlastně nejen republikánů, ale i demokratů a že to je spor, který budeme řešit i po odchodu Donalda Trumpa, ať už odejde za rok nebo za pět let. A že je to strategická výzva, která má daleko hlubší kořeny.
Zaslouží si Donald Trump kredit za to, že se Číně takhle postavil, když to Barack Obama nedokázal?
Určitě. Myslím, že to bude jedna jeho velice silná karta, a právě otázka, jestli slabší ekonomika, nebo silnější postoj vůči Číně, mu může více pomoct. Řekl bych, že má ještě zhruba rok na to, aby ukázal výsledky, protože většinová populace ve Spojených státech, jak dobře víte, začne brát volby vážně až zhruba těch posledních devět až deset týdnů před nimi.
Britský deník Guardian napsal, že tyto týdny jsou pro mezinárodní obchod nejdůležitější od třicátých let minulého století. Souhlasil byste s tímhle tvrzením?
Jistě, protože zhruba těch třicet čtyřicet let bylo postaveno na předpokladu, že chudá Čína bude exportovat a vyrábět a bohatá Amerika bude kupovat, bude investovat a bude poskytovat kapitál. A během těch čtyřiceti let se Číně promíjela určitá praktika a určité chování na trzích, které nebylo zcela v souladu s dobrými mravy, jestli to můžu říct. Západ Číně vytýká dvě základní věci. Jednak nerespektování intelektuálního vlastnictví, to znamená špatná vymahatelnost práva a nemožnost de facto docílit spravedlnosti na čínském trhu…
Nebo přímo krádeže.
Přesně tak. A jako druhý bod je velice ztížený přístup na čínský trh. Všichni dobře vědí, že to je obrovský trh 1,3 miliardy lidí. Zhruba čtyřicetiprocentní růst světové ekonomiky se odehrává v Asii a v Číně a zde mě trošku překvapuje, že Donalda Trumpa nenapadne, aby se spojil s Evropou. V tomto klíčovém bodě je zájem Evropy a Spojených států vlastně paralelní, a on se ve vyjednávání nesnaží získat spojence.
Myslíte, že nespojí svou sílu pro vyjednávání s EU jen proto, že to nezapadá do koncepce „Amerika především“? Tedy že by případné zásluhy nebyly přičteny k dobru jen jemu?
Nemyslím, že by náš prezident byl sofistikovaný, jak uvádíte. Samozřejmě koordinovat vyjednávací pozici s druhým je vždycky obtížnější. Jak víte, Donald Trump rád vyjednává přes Twitter, kupříkladu jeho čtvrteční výpad proti americké centrální bance nadzvedl žaludek mnohým, ale je to bohužel jeho styl. Jestli tím z obchodní války, která se dnes zvrhává na válku kurzovou, přejdeme na válku centrálních bank…
Minulý týden centrální banky v Indii, na Novém Zélandu, napříč Asií snížily úrokové sazby jako ochranu proti případné recesi, Evropa už de facto velice blízko recesi je, německá ekonomika je na tom velice špatně a Trump vytváří velký tlak na americkou centrální banku, aby též tlačila úrokové sazby směrem dolů.
A když jste zmínil Německo, řekněte mi, jaký dopad bude mít tento souboj titánů, to znamená Spojených států a Číny, na Evropskou unii a na Českou republiku?
Pokud jste sledoval evropské trhy v průběhu tohoto týdne, tak víte, že korelace trhů je vysoká. Vztah mezi dvěma velikány, čínsko-americký vztah, je pro celoevropské, celosvětové hospodářství absolutně klíčový a má pochopitelně přímý dopad na nás a na celou ekonomiku, takže je to věc, kterou je třeba sledovat a která určitě nás bude několik příštích měsíců zajímat.
