Do čela Evropské centrální banky míří hvězdná politička Lagardeová. V době, kdy eurozóna slábne

Jak podpořit slábnoucí hospodářský růst eurozóny, tedy 19 zemí, které přijaly euro? Tuto otázku si možná už brzy bude klást současná šéfka Mezinárodního měnového fondu, třiašedesátiletá Francouzka Christine Lagardeová, kterou úterní summit EU navrhl do vedoucí funkce Evropské centrální banky (ECB). Končící šéf ECB, Ital Mario Draghi minulý měsíc překvapil oznámením, že banka by mohla podpořit hospodářské zdraví eurozóny dalším uvolněním měnové politiky. 

Christine Lagardeová počátkem června jednala s bankéři v Japonsku
Zdroj: Reuters Autor: Kim Kyung-Hoon

Pokud Lagardeová opravdu letos v listopadu vystřídá Draghiho – rozhodovat o tom budou poslanci Evropského parlamentu – bude to znamenat velmi odlišný styl vedení než dosud, uvedl server ekonomické agentury Bloomberg. 

Byla by prvním prezidentem ECB, který za sebou nemá kariéru centrálního bankéře. Zároveň by se stala první ženou v čele této instituce sídlíci v německém Frankfurtu nad Mohanem.

Místo toho však může Lagardeová nabídnout hvězdnou kariéru političky a ekonomické zkušenosti z vysokých postů. Vedla  francouzské ministerstvo financí (jako první žena v historii), a to v letech 2007 až 2011. Předtím byla ministryní obchodu. Tedy rovněž v době, kdy většina vyspělého světa byla po roce 2008 zasažena finanční krizí. V roce 2011 pak její kariéra, která začala ve světě právníků a pak již pokračovala v politice, gradovala, když se dostala do čela Mezinárodního měnového fondu. 

V roce 2016 čelila obvinění z nedbalosti, kvůli které Francie přišla o peníze. Případ se týkal právě období, kdy byla ministryní financí. Lagardeová byla uznána vinnou, nebyla ale potrestána. V čele MMF tak zůstala. Jako šéfka fondu si podle agentury ČTK vysloužila uznání za to, že se podařilo v americkém Kongresu schválit zásadní reformní program, kdy se více hlasovacích práv v rámci MMF přesouvá na Čínu a další důležité rozvíjející se země. Během jejího působení se fond například rozhodl o zařazení čínského jüanu do skupiny hlavních světových měn. MMF se pod jejím vedením podílel také na pomoci zadluženému Řecku, fond ze zúčastnil jednání mezi evropskými institucemi a Aténami.

Co vymyslí zkušená politička?

Bloomberg soudí, že její politické a komunikační schopnosti by mohly pomoci napravit image centrálních bankéřů. Zároveň by však mohla více než její předchůdce, bývalý zkušený italský centrální bankéř, záviset na expertech z ECB. „Je politicky zdatná, velmi chytrá a předpokládám, že bude mít nejlepší ekonomy, kteří jí mohou pomoci. Je to ale trochu matoucí, protože není známá jako přední ekonomický myslitel,“ uvedla pro Bloomberg vedoucí strategie v BNY Mellon Investment Alicia Levine. 

Až do úterního rozhodnutí byli hlavními uchazeči o šéfování ECB zkušení centrální bankéři, například prezident Bundesbanky Jens Weidmann či guvernér Bank of France Francois Villeroy de Galhau.  

Hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda soudí, že Lagardeová na Draghiho plně naváže. „V žargonu finančníků se podobně jako on řadí k takzvaným holubicím. Je tedy ochotna tolerovat i případné silnější inflační tlaky a uskutečňovat masivní a neotřelá stimulační opatření, která mají za každou cenu zabránit zabřednutí ekonomiky do deflačního pásma,“ uvedl ekonom. 

Kovanda: Předvídatelná holubice

Volba Lagardeové podle něj signalizuje, že většina lídrů zemí Evropské unie si nepřeje, aby měnovou politiku Evropské centrální banky určovali takzvaní „jestřábi“. Ani v dalším funkčním období tedy v čele ECB nestane německý kandidát. Právě němečtí centrální bankéři jsou nejčastěji spojováni s jestřábím postojem, který je méně tolerantní k inflaci a současně nespatřuje tak intenzivní hrozbu v deflaci, zejména pak k deflaci poměrně mírné.

„Z hlediska měnové politiky České národní banky je příznivé, že Lagardeová bude předvídatelnější hlavou ECB, než by byl například právě Weidmann, její klíčový rival v boji o post,“ domnívá se Kovanda.

Eurozóna letos chřadne 

Server americké byznysové televize CNBC připomněl, že růst evropského zpracovatelského průmyslu se zhoršuje již pět měsíců za sebou. Index aktivity zpracovatelského sektoru klesl v červnu na 47,6 bodu z květnových 47,7 bodu. Už pátý měsíc za sebou se tak nacházel pod klíčovou padesátibodovou hranicí, která je předělem mezi růstem a poklesem aktivity v odvětví.

Inflace v eurozóně podle rychlého odhadu statistického úřadu Eurostat v červnu zůstala na 1,2 procenta. ECB přitom za současného vedení usiluje o to, aby se pohybovala těsně pod dvěma procenty. Proto Draghi oznámil, že banka by mohla podpořit hospodářský růst v eurozóně dalším uvolněním měnové politiky, včetně případného snížení úrokových sazeb.

V červnu pak ekonomická nálada v eurozóně sestoupila na nejslabší úroveň za téměř tři roky, a to zejména kvůli výraznému poklesu optimismu v Německu a Itálii. Údaje společnosti IHS Markit o vývoji podnikatelské aktivity minulý týden signalizovaly, že hrubý domácí produkt (HDP) eurozóny se ve druhém čtvrtletí zvýší pouze o 0,2 procenta. V prvním čtvrtletí přitom HDP podle statistického úřadu Eurostat vzrostl o 0,4 procenta.

Hospodářský růst v eurozóně navíc podle ekonoma IHS Chrise Williamsona zůstává nevyvážený. „Zpracovatelský sektor je stále v útlumu, takže jsme odkázáni na sektor služeb,“ citovala ekonoma agentura ČTK. Růst aktivity ve službách v červnu zrychlil, zatímco aktivita zpracovatelského průmyslu zaznamenala už pátý měsíc poklesu za sebou. 

Průzkum IHS rovněž ukázal rostoucí pesimismus podniků ohledně budoucího vývoje. „Existuje řada zdrojů obav – slabý stav domácí i globální ekonomiky, obchodní války, slabší globální poptávka i rostoucí geopolitická rizika,“ uvedl Williamson.

Přešlapující německá ekonomika 

Případné působení Lagardeové v čele ECB bude zprostředkovaně velmi důležité i pro Česko. Už jen tím, jak její politika pomůže hospodářskému vývoji Německa, kam Česko směřuje třetinu svého exportu. Německá ekonomika ve druhém čtvrtletí téměř stagnovala, když přidala jen 0,1 procenta. Ve svém odhadu výkonu největšího evropského hospodářství to v červnu napsal německý institut pro hospodářský výzkum DIW. Také několik předchozích čtvrtletí, byť byly lepší, značně zaostávalo za výkony z nedávných let. 

Německá centrální banka v červnu snížila odhad letošního růstu německé ekonomiky na 0,6 procenta z 1,6 procenta předpovídaných v prosinci. Ke zhoršení ekonomických prognóz nedávno přistoupili například také centrální bankéři ve Francii a Rakousku. 

V dobré kondici není například ani Itálie, další přední evropská ekonomika. Kromě sporu s Evropskou komisí o stav veřejných financí, její hospodářský vývoj spíše stagnuje než roste. Loni v druhém pololetí zaznamenala dva mezičtvrtletní poklesy, letos se pohybuje jen lehce nad nulou.