Vyhlídky na vytvoření euroskeptické vlády v Itálii vzbuzují u ekonomů i evropských partnerů strach. Hlavně z toho, že se prohloubí zadlužení této třetí největší ekonomiky eurozóny. Obávají se také podkopání soudržnosti Evropy a ohrožení ekonomického růstu regionu. Itálie sice může být moc velká, než aby mohla padnout, ale hlavní ekonom deníku Financial Times se obává, jestli není i příliš velká na to, aby se dala zachránit.
Rýsují se eurozóně další ekonomické nejistoty? Po letošních volbách v Itálii kvůli úspěchu protiimigrační a euroskeptické Ligy a protestního Hnutí pěti hvězd (M5S) vzrostly obavy z toho, aby Itálie nechtěla opustit eurozónu.
Jak Liga, tak Hnutí pěti hvězd zmiňovaly před volbami referendum o setrvání v měnové unii. I když v současné koaliční dohodě krok není uveden, analytik ve výzkumné firmě Eurasia Group Federico Santi podle CNBC takovou možnost nevylučuje.
Věří však, že se Itálie poučila z Řecka. „Myslím, že si uvědomili, že konfrontační přístup k EU a trhům je v konečném důsledku sebepoškozující,“ uvedl.
Ekonomka Maartje Wijffelaars v Rabobank se nedomnívá, že by euro bylo v ohrožení. Podle ní by referendum o euru byl dlouhý proces, což by znamenalo, že by vláda neměla prostor pracovat s další agendou. „Museli by změnit italskou ústavu, což je opravdu dlouhý proces. Mluvíme o letech,“ uvedla.
Itálie stále řeší velkou zadluženost
Na eurozónu ale může dopadnout i nepříznivý vývoj italské ekonomiky, který by mohl vyústit v neschopnost splácet zahraniční dluhy. Liga a Hnutí pěti hvězd se ve vládním programu dohodly na vyšších výdajích, které by ještě prohloubily zadlužení Itálie. Už teď je téměř sedmkrát větší než zadlužení Řecka, připomíná AP.
Hlavní ekonomický komentátor Financial Times Martin Wolf označuje případný „italexit“ za mnohem nebezpečnější variantu, než byl „grexit“. „Itálie je příliš velká, než aby padla, ale může být také příliš velká, aby mohla být zachráněna,“ dodal Wolf. Je otázka, jestli nová vláda spustí takovou krizi, zatím jsou podle něj trhy jenom mírně nervózní.
Podobně hovoří i Clive Crook pro Bloomberg. „Na rozdíl od Řecka je Itálie příliš velká, aby mohla být ignorována nebo zahnána do podřízené role,“ zmínil. Podle něj je mnohem pevněji zakotvena jako součást eurozóny a patří mezi klíčové země evropského projektu. To ji výrazněji staví do pozice, že by mohla projekt poškodit zevnitř, dodal Crook.
Wolf míní, že ve hře je stále varianta, že Itálie vytvoří běžný kabinet nebo že by vláda mohla ustoupit, když se objeví první náznak problémů. „Ale je také možné, že bude trvat na své politice, což může vyústit v úpadek italského dluhu a italských bank. Bez podpory Evropské centrální banky by to mohlo vést k omezení převodu peněz v bankách mimo zemi nebo jejich přeměnu na hotovost. Itálie by fakticky vypadla z eurozóny,“ uvedl.
Takovou situaci označuje za obrovskou krizi. „Couvla by potom vláda? Zřejmě ano. Avšak může trvat roky, než se podaří zvrátit poškozenou důvěru. Ekonomika by ztratila už tak omezenou hybnou sílu a šla by do záporných čísel. S dalšími volbami by se ke slovu mohly dostat ještě radikálnější síly,“ dodal Wolf.
„Zůstala by taková dlouhotrvající krize jen v mezích jedné země? Zase můžeme předpokládat, že ano. Avšak při vážné krizi by mohly být postiženy i další státy,“ napsal Wolf a poukázal například na Španělsko. „Tlak na eurozónu by mohl být podstatný: buď reformovat, nebo rozpustit,“ uzavřel.
Životní standard se Itálii nedaří za éry eurozóny zvednout
Plány dvojice stran usilujících o vytvoření vládní koalice nyní zahrnují zřízení základního nepodmíněného příjmu pro chudé Italy a dvě sazby rovné daně. Strany také chtějí zrušit plánované zvýšení daně z obratu a odstranit některé daně z pohonných hmot. Nejvíce obav pak u mnohých vyvolává zrušení těžce vybojované důchodové reformy, kterou schválil minulý parlament. Analytici náklady odhadují na 170 miliard eur (4,4 bilionu korun), což představuje deset procent hrubého domácího produktu Itálie.
Bývalý hlavní ekonom v GE Marco Annunziata pro Forbes zhodnotil, že Itálie má závažné strukturální problémy. Reálný hrubý domácí produkt na hlavu byl loni sotva nad úrovní roku 1998. Jinými slovy životní standard je skoro stejný jako před dvaceti lety. „Není to jen důsledek dvojité recese let 2008 až 2009 a 2012 až 2013, reálné příjmy na obyvatele stagnovaly už před krizí,“ uvedl.
„Nezaměstnanost mladých je 37 procent. Většina pozorovatelů to dává za vinu recesím a přísné politice, která se snaží udržet schodek rozpočtu pod kontrolou. Nicméně nezaměstnanost mladých byla v Itálii vždy vysoká. I mezi lety 1994 a 2000, kdy ekonomika rostla v průměru o 2 procenta (což bylo nejsilnější průměrné tempo za posledních třicet let), dosahovala průměrná nezaměstnanost mezi mladými 33 procent,“ dodal.
Problém číslo jedna pro Itálii není euro, tvrdí Annunziata, ale nedostatek růstu produktivity práce. „Mít vlastní měnu není všelék. Centrální banky si nemůžou vyšší životní standard jenom tak natisknout. Stačí se zeptat ve Venezuele a Zimbabwe,“ podotkl. Venezuela je už několik let v hluboké ekonomické krizi, v zemi roste inflace, která letos podle Mezinárodního měnového fondu dosáhne asi 13 800 procent.
