„Mám předpoklady pro funkci prezidentky. Mám zkušenost, jak stmelovat lidi,“ prohlásila kandidátka na post hlavy státu, ekonomka a bývalá rektorka brněnské Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Výzvy, aby se lidé kvůli energetické krizi uskromnili, jí přijdou nepatřičné. Dle jejích slov totiž až 37 procent domácností nemůže šetřit, jelikož na to nemá prostředky. Pokračovat v podpoře válkou sužované Ukrajiny je dle Nerudové nutnost. Jediný, kdo si může stanovit podmínky pro skončení války, je ukrajinský prezident, uvedla také v Interview ČT24. Česká televize postupně přináší rozhovory se všemi uchazeči o Hrad. Rozhovor vedla Barbora Kroužková.
Hlava státu má být moderátorem diskuze a chápat i lidi s odlišným názorem, říká kandidátka na prezidentku Nerudová
Interview ČT24 – Danuše Nerudová (1. 12. 2022) (zdroj: ČT24)
Kandidaturu jste oznámila slovy, že potřebujeme hlavu státu, která bude stát na straně lidí. Proti komu?
Potřebujeme hlavu státu, která bude prezidentem všech deseti a půl milionů lidí. Hlavu státu, která bude schopna podávat ruku těm, kteří mají odlišný názor. A hlavu státu, která nebude nálepkovat a bude chápat, že lidé mají odlišné názory a že by měla být v roli moderátora a toho, kdo moderuje diskuzi a snaží se pochopit jiné perspektivy.
Když budete stát na straně lidí, tak proti komu tedy?
Prezident nestojí proti nikomu. Prezident by měl být velmi blízko k lidem a měl by být moderátorem. A moderátorem i například ve vztahu k vládě…
Takže lidí vůči lidem?
Prezident nekandiduje proti nikomu a znovu opakuji – prezident by měl být prezidentem všech deseti a půl milionů lidí a ne prezidentem svých kamarádů.
No a to jde? Z titulu jaké prezidentské funkce byste tedy byla prezidentkou úplně všech, pokud jde o pravomoci?
To samozřejmě jde, protože když se někdo stane prezidentem, tak ho nevolí všichni. A někteří lidé k volbám vůbec nechodí, je velmi důležité, aby prezident uměl nabídnout něco i pro tyto skupiny obyvatel.
Vy jste během kampaně mluvila i o tom, že vaše rozhodování byl proces. Není ta kandidatura ale nakonec výsledkem toho, že jste pocítila v posledních letech, že jste známější osobou, že vaše slova mají ve veřejném prostoru nějakou váhu a že jste toho prostě jenom chtěla využít?
Máte pravdu, že když se rozhodujete, jestli budete kandidovat na funkci prezidentky České republiky, že to skutečně není žádné impulsivní rozhodnutí, že to je dlouhodobý proces. A člověk ho musí učinit velmi racionálně. Pro mě jako pro ženu bylo velmi důležité, jestli k té kandidatuře budu mít podporu rodiny…
Ne, já se ptám – pardon – na něco jiného. Na to, že vy sama zmiňujete, že jste – když jste mluvila o důchodech nebo opatřeních vlády během pandemie covidu – najednou zjistila, že vás jako Danuši Nerudovou poslouchají, zvou k rozhovorům a podobně. Řekla jste si, že máte možná nějaký vliv, a proto jste se rozhodla kandidovat, spíš než abyste si řekla „mám nějaké konkrétní předpoklady pro funkci prezidentky“?
Já si myslím, že mám předpoklady pro funkci prezidentky. Mám zkušenost, jak stmelovat lidi, to jsem koneckonců dokázala v komisi pro spravedlivé důchody, kdy se poprvé po třiceti letech podařilo najít shodu napříč politickým spektrem. Já jsem musela dovést ke shodě poměrně heterogenní kolektiv, který byl seskládán ze zástupců všech poslaneckých klubů, senátorských klubů… Já jsem je musela dovést ke shodě. A poprvé po třiceti letech se podařilo, že ten návrh důchodové reformy nespadl pod stůl a nová vláda si ho vzala. Takže v tomto ohledu…
To jsme někde jinde.
Já si myslím, že mám předpoklad. A stejně tak si myslím, že klíčovou vlastností nově zvoleného prezidenta musí být to, že je nadstranický. Protože důvěra lidí ve vládu a v politiku a v prezidenta je na historickém minimu. A prezident…
Já se ptám na tu vaši snahu uchopit i to, že se nějak vyvíjela ta vaše, řekněme, mediální prezentace. Teď se na to můžeme podívat nějak jinak – vy jste hodně činná na sociálních sítích, máte svoje aktivity na různých platformách, jsou to různé profily… Jsou to různé Danuše Nerudové? Podle toho, kde vystavujete své novinky.
Je to jedna Danuše Nerudová, která se snaží hovořit jiným jazykem k různým skupinám obyvatel. To je koneckonců to, co by měl prezident umět. Protože to, že je naše společnost rozdělená, je způsobeno tím, že si neumíme naslouchat a neumíme rozumět jiným skupinám obyvatel, které mluví trochu jiným jazykem. A to je to, co já dělám na nejrůznějších platformách a sociálních sítích.
Takže když se rozhodnu volit Danuši Nerudovou, která tu sedí teď přede mnou, tak do jaké míry to bude ta Danuše Nerudová, která je na sociálních sítích? A spíš ta, která je na Tik Toku, nebo Instagramu, nebo Facebooku? Vy to sama říkáte. Volíte to podle toho typu sociální sítě. Tak tam rozdíly jsou.
Ale také říkám, že bych chtěla být prezidentkou všech deseti a půl milionů lidí, což znamená, že rozumíte nejrůznějším skupinám, chápete, které věci je trápí. A – koneckonců – já jezdím do regionů, objíždím Českou republiku, hovořím s lidmi. Říkala jste, že jsem sesbírala 82 tisíc podpisů. Za každým tím podpisem je osobní příběh. S celou řadu těch lidí já jsem si osobně potřásla rukou, hovořila jsem s nimi, vím, co lidi trápí v regionech. A podle toho s nimi komunikuji.
A já se vrátím na sociální sítě. Ukazujete tedy na každé platformě jinou tvář?
Neukazuji na platformě jinou tvář. Hovořím jen srozumitelnějším jazykem, tak, aby posluchači byli schopni pochopit, co jim chci sdělit.
A bez těch sociálních sítí – myslíte si, že by to šlo? Nebo nešlo?
Já si myslím, že žijeme v digitálním věku a sociální sítě jsou běžnou součástí našich životů. Celá řada lidí dnes už komunikuje jenom prostřednictvím sociálních sítí. Nečtou noviny, nesledují televizi. Takže to je jeden ze základních komunikačních prostředků v každé kampani.
Vám to vyhovuje? Je vám v tom dobře, v tom světě sociálních sítí?
Já mám ráda ten reálný svět. Mám ráda přírodu, ráda chodím do lesa, a život je skutečně reálný. To, že jdete ven, svítí slunce, rostou stromy. Ale bohužel sociální sítě, jakkoliv mají negativní vliv, jsou součástí našich životů. A když vedete politickou kampaň…
Je vám v tom dobře, nebo ne tedy?
Sociální sítě…
Je to nutnost?
Sociální sítě v politické kampani jsou nutnost, ale jsou sociální sítě, které využívám ráda.
Lidé vám ale na těch sociálních sítích píší, že mažete některé jejich komentáře. Že také lidi blokujete. Je mi jasné, že všechno neděláte vy sama, neděláte to vlastníma rukama. Ale máte nad tím plnou kontrolu? Dáváte pokyny, dáváte hranice? Co se pod těmi komentáři děje, koho smazat, jak reagovat?
Víte, ty sociální sítě jsou velmi mladé. A společnost…
Já se ptám na něco úplně jiného.
Když mi dovolíte, já bych odpověděla na otázku, na kterou jste se ptala, protože to s tím souvisí. Sociální sítě jsou poměrně mladé na rozdíl od společnosti, která se vyvíjela po tisíciletí. A to, že ty sítě jsou mladé, to znamená, že tam neexistují žádné normy chování. Sítě nemáme regulované. Žena na sociálních sítích, koneckonců v roli velmi silné kandidátky na prezidentku, samozřejmě čelí velmi nevybíravým poznámkám a velice nevybíravé kritice. Týká se vzhledu, týká se toho, co nosí, jestli přibrala. A myslím, že ženy ví, jaké zprávy a esemesky jim chodí – nejenom na sociálních sítích. Takže já se snažím ty, kteří píší tyto sprosté zprávy, vychovávat. Myslím si, že to patří k dobrým mravům, nebýt sprostý, a je to normou, nebýt sprostý na sociálních sítích.
Takže ještě jednou. Máte vy osobně nad tím plnou kontrolu, nebo to dělají vaši spolupracovníci?
Samozřejmě, že prezidentský kandidát, když obsluhuje tolik sociálních profilů, nemůže to obsluhovat sám. Takže samozřejmě, že máme nějaké úrovně schvalování a rozdělení práce.
Co smazat, koho zablokovat. Chápu to dobře?
Jakým způsobem řídit sociální sítě.
Vy jste na svůj profil dala také třeba fotku spáleného cukroví. Proč? Proč bych to já jako někdo, kdo se bude rozhodovat, koho volit, měla vědět vůbec?
Protože to je ten reálný život. Protože my žijeme v době Instagramu, kde každý dává hezké fotky, jak se mu všechno podařilo. Ale mně se v životě všechno nepodařilo. A když peču cukroví, tak většinou něco z toho spálím, něco se mi nepovede, něco se rozteče.
Co to má společného s kandidaturou na prezidentku? To se stane prostě všem, vy to říkáte, jedním dechem zároveň říkáte, že ne všechny jsme perfektní, že ne všem nám ženám i mužům se tedy to cukroví letos podaří. Proč zrovna tato fotka? Navíc s celou rodinou.
Protože rodina je součástí mé kampaně. A prezident má být blízko k lidem. Já jsem ta obyčejná holka, jak o ní mluví Petr Pithart, a součástí toho je, že se mi občas něco nepovede.
Také jste na sítě napsala, že Andrej Babiš nebude ve druhém kole prezidentské volby. Jak to víte?
Protože správný lídr musí lidem dávat naději. A naše naděje je, že ta volba bude taková, že se Andrej Babiš do druhého kola nedostane.
Vy jste to konstatovala. Andrej Babiš tam nebude. A vy to víte?
Myslíte si, že prezident Zelenskyj věděl, že vyhraje a že se ubrání, když o tom mluvil po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu?
A to je příměr, který teď myslíte vážně?
To je příměr, který myslím vážně. Správný lídr dává lidem naději.
Sociální sítě jsou – vy jste to tu už zmiňovala – poměrně dost dobrým prostředím pro šíření dezinformací. Nějak byste je regulovala? Zákonem? Jaká by byla hranice svobody slova? Co s tím udělat?
Já si myslím, že nejlepší pro boj s dezinformacemi je zavedení informační gramotnosti. Zavedení informační gramotnosti do škol, vysvětlování studentům a žákům, jaké problémy a co všechno skrývají sociální sítě. Ale ta informační gramotnost by se měla dostávat i ke generacím starším. Protože v těch starších generacích mají většinou lidé postoj, že co je psáno, to je dáno. S tímto my musíme bojovat. Takže dříve, než bychom začali regulovat a omezovat nějakou svobodu slova, já jsem pro, abychom budovali informační gramotnost.
Českem před lety hýbala aféra plzeňských práv. Do podobného průšvihu se řítila také Mendelova univerzita, a to kvůli plagiátorství. Se znalostí té plzeňské aféry, opravdu jste neměla v těch kauzách univerzity, kde jste byla rektorkou, jednat rychleji?
Já bych chtěla říct, že…
Prosím, odpovězte na moji otázku. Se znalostí toho prostředí, po té plzeňské kauze, kterou jsme tu žili v rámci vysokoškolských studií, neměla jste jednat rychleji a nepřipustit, aby to došlo tak daleko, jako to na škole došlo?
Já jsem jednala tak, jak jsem mohla a co mi umožňovaly lhůty. V kauze překladových plagiátů jsem postupovala tak, že jsem okamžitě zřídila komisi, která dané kauzy vyšetřovala, a tituly byly odebrány. Pak tam byla druhá kauza, kde jsem nejdříve musela ustanovit interní vyšetřovací komisi, a až po tom, co ta komise přinesla výsledky, jsem mohla postupovat dále a předložit výsledky do rady pro vnitřní hodnocení.
Vy víte, a já se znovu odkazuji na to, že my jsme obrovskou aféru v tomto prostředí měli za sebou… Třeba Tomáš Foltýnek říká, že se právě konkrétně v tom časovém období od ledna do dubna nic moc neměnilo. Mohla, nebo nemohla jste jednat rychleji, právě v souvislosti s tím, že utrpělo renomé celé školy, celé univerzity? A bude to navždy spojeno s vaším jménem, že se to stalo v době, kdy vy jste byla rektorkou?
Navždy spojeno s mým jménem bude to, že když jsem nastupovala do funkce rektorky, tak Mendelova univerzita žádnou institucionální akreditaci neměla. To není samozřejmost. Většina vysokých škol v té době – nebo část vysokých škol – tu institucionální akreditaci neměla. Díky mému vedení univerzity ta univerzita získala institucionální akreditaci. To znamená, že musela nastavit vnitřní kontrolní systém řízení kvality, protože bez toho by ta univerzita institucionální akreditaci nezískala.
Potom v jednom z dílčích případů, v jednom ze zhruba padesáti studijních programů, došlo k pochybení. Pan Foltýnek správně říká, že měl pocit, že se nic nedělo. Protože pan Foltýnek nebyl součástí vedení a neznal, co bylo činěno. Nemohl ty kroky vědět, protože nebyl součástí ani rady pro vnitřní hodnocení a nebyl součástí ani vedení univerzity.
Když jsem se to od něj dozvěděla, požádala jsem prorektora pro studium v té době, aby začal vyšetřovat. On tu kauzu vyšetřoval zhruba čtrnáct dní až tři týdny. Potom, co jsme zjistili výsledky, předložila jsem celou věc radě pro vnitřní hodnocení. Datumově se to potkalo tak, že to nemohlo být předloženo v březnu, protože rada zasedá jednou za měsíc. Bylo to předloženo až v dubnu. Takže jestli mohlo dojít k nějakému zpoždění, tak možná o deset, o čtrnáct dní. Ale rozhodně ne o čtyři měsíce.
Podle Seznam zpráv škola uzavřela dvě objednávky s advokátní kanceláří Havel and Partners, ve které je partnerem váš manžel Robert Neruda. To může budit dojem střetu zájmů. Jak to vyvrátíte?
To určitě žádný střet zájmů není. Univerzita hospodaří s ročním rozpočtem dvě miliardy korun. Toto byly dvě dílčí kauzy, kde univerzita poptávala specializované právní služby. Kauzy byly v hodnotě 150 tisíc korun, což je nula celá nula nula nic procent z celkového rozpočtu univerzity. Byly to kauzy, kdy univerzita nebyla schopná vysoutěžit nový ekonomický informační systém. Kauza byla dvakrát u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Protože my jsme ten informační systém potřebovali vysoutěžit, obrátili jsme se na tuto kancelář, protože v oblasti veřejných zakázek získala dvě ceny za to, jak pracuje. Proto jsme se obrátili na toho nejlepšího, který byl v té době na trhu.
Bude váš manžel plnit roli – ne první dámy tedy – ale prvního muže nebo prvního gentlemana? A v jakém rozsahu?
Můj muž bude určitě vykonávat tuto roli s grácií jemu vlastní. Určitě to využije k tomu, aby rozvíjel charitativní projekty, na kterých se v tuto chvíli podílíme, a rád k nim určitě přidá další. Rozhodně hovořil o tom, že pokud to bude potřeba, tak omezí výkon své advokátní činnosti.
Upozadí ji nějakým způsobem?
Omezí.
On se také ucházel o post šéfa antimonopolního úřadu. To je jedna z pravomocí prezidenta, jmenovat ho. Jak jste mu vysvětlila, že to bude zrovna ta parketa, kde nebude moci působit? Že se o takové funkce prostě nebude moci hlásit?
Můj muž o tom ví, a dokonce tehdy, když novináři vznesli „co by mohlo nastat, kdyby Danuše Nerudová kandidovala na prezidentku“, můj muž už dopředu řekl, že v tom případě by on nikdy na tu funkci nekandidoval, a kdyby tehdy vyhrál výběrové řízení, z té funkce by odstoupil.
Jakou jednou větou byste voličům vzkázala, že vše – tedy kolem vás v tomto směru – je čisté a bude nadále?
Tím, že jsem čtyři roky byla rektorkou univerzity s rozpočtem dvě miliardy korun, k žádnému střetu zájmů v této funkci nedošlo, takže nebude docházet ani v případě, kdy bych byla zvolena prezidentkou České republiky.
Anketní otázky
Která evropská politička je váš vzor?
Pro mě je to finská premiérka.
Jmenovala byste do vysoké státní funkce nebinární osobu?
To si myslím, že je věc, kterou by prezident vůbec neměl zkoumat a měla by ho zajímat expertíza.
Kdo byl podle vás nejlepší polistopadový ministr financí?
Pro mě to byl Miroslav Kalousek.
Protože vás teď podporuje?
Ne. Protože dělal zodpovědnou rozpočtovou politiku, jako jeden z mála.
Studenti vysokých škol nedávno stávkovali za klima. Když se podíváme třeba na reakci v Brně, děkan brněnské Fakulty sociálních studií jim mimo jiné vypnul wi-fi připojení. Co byste dělala vy?
Já bych v roli rektorky nebo děkanky rozhodně studentům wi-fi nevypínala. Studenti mají právo stávkovat, studenti mají právo na aktivismus. Což ale neznamená, že souhlasím s některými hesly, která na tom přespání na fakultě zaznívala.
Jste pro zavedení školného na vysokých školách?
Nejsem.
Pojďme k zahraničním záležitostem. Hned poté, co dopadly rakety na Polsko, vy jste na Twitteru vyzývala k „rozhodné reakci“ s tím, že jde o ruské rakety a Rusko je teroristický stát. Ono se nepotvrdilo, že to byly ruské rakety. Neměla byste být zdrženlivějších v těch komentářích?
Já jsem v tom komentáři také řekla, že musíme zachovat klid. To bylo součástí toho mého komentáře. A musím říct, že já si za tím komentářem stojím, protože…
Že to byly ruské rakety?
Ne, já si stojím za tím, že jsme měli reagovat. Koneckonců, nebyla jsem sama, kdo hovořil o tom, že to byly ruské rakety. Hovořila o tom i ministryně obrany a ve svém prvním vyjádření o tom hovořil i Petr Pavel. Ale je potřeba si říci, kdo je skutečným viníkem toho všeho. Protože když vám někdo zapálí dům, přijdou hasiči a hasí, a někomu proteče voda do domu, kdo je viníkem? Ti hasiči, nebo ten, kdo zapálil ten dům? No, já myslím, že ten, který zapálil ten dům.
Pro E15 jste řekla, že mír nastane až s ochodem posledního ruského vojáka z území Ukrajiny. I z Krymu?
Podmínky míru musí definovat prezident Zelenskyj. To je ta jediná osoba, která může říct, jaké jsou podmínky toho, aby válka skončila.
Takže tohle už neplatí? Ten výrok váš.
Já jsem hovořila o tom, že Evropa musí být důsledná. Ale ten jediný, který skutečně může hovořit o tom, kdy válka může skončit, je prezident Zelenskyj.
A vy si o tom myslíte co? Jak toho míru docílit? Protože vy jste zároveň pro Real Talk prohlásila, že byste pozvala Putina k jednání o míru do Prahy, pokud by o to Putin a Zelenskyj požádali. Takže jak ta válka podle vašich představ má skončit?
Myslím, že ani Evropská unie, ani mezinárodní společenství nemůže prezidentovi Zelenskému diktovat, za jakých podmínek má ta válka skončit. Jeho národ trpí, jeho lidé umírají, jeho národ se statečně brání. Takže on sám, on je ten jediný, kdo může definovat, jak válka skončí. Ta válka může skončit mnoha způsoby. Může skončit úplným stažením z Krymu, může skončit tím, že Rusko na Krymu zůstane. Ale to všechno musí říct prezident Zelenskyj.
A my máme reagovat tedy jak? Dále podporovat Ukrajinu? Do jaké míry? Jak dlouho ještě? Ve chvíli, kdy vlastně krize dopadá i na životy lidí tady.
Já si myslím, že musíme pokračovat v podpoře Ukrajiny. Mezinárodní společenství musí pokračovat v dodávkách zbraní. Ale vláda musí také zaměřit pozornost na občany naší země, musí zaměřit pozornost na 37 procent domácností, které v tuto chvíli nejsou schopny vyjít se svým rodinným rozpočtem. Na konci prosince milionům domácností končí fixace. Máme prvního prosince a vláda stále ještě nepředstavila sociální tarif, který by měl být zaměřen na těch 37 procent domácností, které to potřebují. Myslím si, že je skutečně potřeba, aby vláda dala jistotu těmto lidem, že tu zimu přežijí a že budou schopni zaplatit každoměsíční složenky za svoje účty.
Slyšíme také apely, že se lidé mají uskromnit. Vaše rodina je takový prototyp střední třídy. Jak byste byli schopni se uskromnit? Čeho se lidé dnes mohou vzdát, abychom dál mohli podporovat Ukrajince v jejich boji za demokracii, svobodu a národní i územní suverenitu, protože bojují i za nás.
Víte, mně tady ty výzvy, například od guvernéra České národní banky, že lidé mají šetřit, připadají nepatřičné.
Počkejte, ale my se máme dobře, ne? Vaše rodina se také má dobře a je možné se nějak uskromnit… Mluvím teď o těch chudých.
Já znovu opakuji, že je u nás 37 procent domácností, které nemohou šetřit, protože nic neušetří. Když se jim rozbije pračka, tak nemají ve svém rodinném rozpočtu peníze na to, aby ji opravili. Tato část obyvatel skutečně nemůže šetřit – nic neušetří. Máme tady skupiny lidí, kteří dnes šetří už tak, že vytápí domácnosti na patnáct stupňů. To je také skupina obyvatel, která šetřit už nemůže. Takže hovoříme-li o tom, že někdo má šetřit, musíme být skutečně velmi pozorní, kdo šetřit může a kdo šetřit nemůže. Ale 37 procent domácností v České republice šetřit nemůže.
Vy jste teď zmiňovala Aleše Michla. Vy jste v průběhu kampaně řekla, že byste ho guvernérem České národní banky nejmenovala. Že to ale není osobní. Tak pokud je to otázka jeho názoru, pokud je to otázka toho jeho ekonomického uvažování, řekněte mi na příkladech, co se vám na tom nelíbí. Nějak srozumitelně. V dopadech na to, co nakonec díky politice České národní banky zůstává lidem v peněženkách, jak případně trpí jejich spořicí účty, a co byste vzkázala těm, kteří chtějí hypotéku.
Česká národní banka tak trochu rezignovala na boj s inflací. Máme jednu z nejvyšších inflací v Evropské unii. Dokonce Mezinárodní měnový fond minulý týden napsal, že Česká národní banka by měla začít bojovat s inflací. Mně se nelíbí, že vzhledem k tomu, že úspory lidí po covidu byly jedny z nejvyšších v historii České republiky, tak že jim dneska ta inflace „žere“ úspory. Myslím, že Česká národní banka měla ještě trochu zvýšit úrokové sazby tak, aby inflace začala klesat daleko rychleji, aby lidé nepřicházeli o tak velké úspory.
Vy jste se už během Sobotkovy vlády vyjadřovala k progresivnímu zdanění. Jak by mělo vypadat? Kde by měla být ta hranice? Je to progresivní zdanění lidí s příjmy nad sto tisíc měsíčně, nebo méně?
Já jsem se vyjadřovala k progresivnímu zdanění firem, nikoliv lidí. Od té doby uplynul velký časový úsek, přišel covid a dnes si myslím, že vzhledem ke stavu veřejných financí je první krok, který by měl být učiněn, revize výdajů státního rozpočtu. Považuji za morální, aby se vláda nejdříve pokusila revidovat státní výdaje. Já jsem bohužel takovou snahu nezaznamenala. Teprve potom můžeme vést diskusi, že by se měly zvyšovat daně.
Co byste vládě poradila?
Já jsem to vládě radila. A myslela jsem si, že když vláda nastoupí do funkce, že skutečně dojde k revizi výdajů v roce 2023, že vláda provede audit agend, které vykonává stát. Že vyřadí ty agendy, které jsou vykonávány dvakrát nebo třikrát, že odstraní ten resortismus, který panuje. Nic takového se bohužel nestalo. A v tomto ohledu musím říci, že jsem velmi zklamaná.
Když se teď znovu podíváme mezi lidi, kteří nemají moc peněz, jsou ohroženi a bojí se, tak protože se blíží svátky, tak tam prostě ten výdaj potřebujete… Potřebujete a chcete dětem koupit dárky. Co těm lidem, kteří na ně nebudou mít, nebo teď už to vědí, poradíte? Mají si půjčit, zadlužit se? Co dělat?
Pro mladé rodiny s dětmi, pro rodiče samoživitele je to samozřejmě strašně tíživá situace. Já pevně věřím, že rodiče najedou nějaké řešení, aby dětem mohli koupit dárky. Existuje celá řada neziskových organizací, na které se mohou obrátit. My s manželem jednu takovou podporujeme. Takže prosím, obraťte se na nějakou z neziskových organizací a nebojte se požádat o pomoc.
Když už jsme u Vánoc, připomenu, že koalice Spolu podpořila ve volbě prezidenta vás, Pavla Fischera a Petra Pavla. Hovořilo se ale i o tom, že by mohlo dojít k nějaké dohodě mezi vámi. Vy třeba osobně jste už jednala s někým, kdo by se případně vzdal své kandidatury ve váš prospěch?
Já jsem s nikým nejednala. Myslím si, že je to velmi předčasné. Pořád máme více než měsíc do prvního kola. Myslím si, že i minulé prezidentské volby ukázaly, že to rozložení sil může těsně před volbami vypadat úplně jinak než teď.
Nečekala jste od koalice Spolu víc? Větší podporu?
Já si jejich podpory velmi vážím, ale jsem nezávislá občanská kandidátka. Sesbírala jsem 82 tisíc podpisů a tak to je, tou i zůstanu. Děkuju za jejich podporu, ale skutečně jsem občanskou kandidátkou.
Co když to letos nevyjde? Budete se připravovat na to, že budete kandidovat v té další volbě, nebo rovnou odstartujete nějakou politickou kariéru?
Když jste jediná žena jako favorit ze tří, tak si vůbec nemůžete připouštět, že by to nevyšlo, a musíte vynakládat 150 procent na to, abyste vyhrála. Takže v tuto chvíli se touto variantou vůbec nezabývám a vynkládám veškeré své úsilí na to, abych vyhrála.
Vy nemáte plán B?
Plán B určitě přijde, když by na to přišlo, potom. Ale pokud tu kandidaturu myslíte vážně, musíte vynakládat veškeré úsilí na variantu A.
Ještě obecně. Jak říkal senátor Láska, byla byste prima premiérka?
Já nevím, jestli to pan senátor říkal, ale prima premiérka znamená, že bych musela být členkou nějaké politické strany, a to já nejsem.
- Do ledna 2022 rektorka brněnské Mendelovy univerzity, ekonomka.
- Vystudovala obor hospodářská politika a správa na Provozně ekonomické fakultě tehdejší Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně (PEF MENDELU), kde v roce 2005 získala i doktorát. Pracovala v ústavu účetnictví a daní mateřské univerzity i ve vedení fakulty, v letech 2009 až 2014 byla proděkankou a v letech 2014 až 2015 prorektorkou MENDELU.
- V lednu 2018 se stala předsedkyní tehdejší vládní důchodové komise, v dubnu 2020 společně s dalšími ekonomy založila občanskou iniciativu KoroNERV-20, snažící se zmenšit dopady pandemie na českou ekonomiku.
- Její kandidaturu podepsalo přes 82 tisíc občanů.
- Zdroj: ČTK/ČT24