Před pětačtyřiceti lety vyšel poprvé oficiálně text prohlášení Charty 77. Publikovaly ho ale pouze západní deníky. V té době už komunisté v Československu vyslýchali první signatáře dokumentu, který vyžadoval dodržování lidských a občanských práv. Podle historiků to byl právě zájem Západu, díky kterému se tehdejšímu režimu listinu a její podporovatele nikdy nepovedlo zcela zničit.
První vydání textu Charty 77 se v západních médiích objevilo den po zatčení jejích signatářů. Státní bezpečnost 6. ledna 1977 pronásledovala Pavla Landovského, Václava Havla a Ludvíka Vaculíka, kteří chtěli poštou rozeslat znění dokumentu.
„Řvali: 'Jménem zákona, jménem republiky, jste zatčeni, vystupte.' Do toho řekl Vašek památnou větu: Tak to nám ten boj za lidská práva hezky začíná,“ vzpomínal v roce 1999 na zatčení herec Pavel Landovský.
Den poté se už text prohlášení disidentů objevil v zahraničních denících. „První byl Le Monde, protože vychází odpoledne a nikoli ráno jako ostatní. Potom se objevila ve Frankfurter Allgemeine Zeitung, v Times a v New York Times,“ vysvětluje historik Radek Schovánek z Muzea paměti XX. století.
Finanční a materiální podpora ze zahraničí
V době, kdy v Československu probíhala první zatýkání a výslechy, se už na Západě formovaly podpůrné skupiny, které chartistům pomáhaly i finančně.
„Dovážely se sem kopírovací stroje, které v Československu nebyly, a dovážely se peníze například pro advokáty,“ dodává Schovánek. Právě finanční a materiální podpora ze zahraničí podle něj pomohla disentu pokračovat.
Charta 77 fungovala nepřetržitě až do pádu totality. Za tu dobu se k jejímu prohlášení připojily téměř dva tisíce lidí.
„Charta byla unikátní v tom, že spojovala lidi naprosto různých názorů. Obsáhla reformní komunisty, měla levicovou část, pak konzervativní, zcela antikomunistickou i underground,“ připomněl v pořadu Události, komentáře jeden z jejích signatářů a současný člen představensta PPF Vladimír Mlynář.
„Dnes už je to historická událost. To nejdůležitější pro dnešek je obrana svobody a tolerance k jiným názorům. Protože svoboda je důležitá i pro jiné názory, než jsou ty naše. To je dodnes víc než aktuální,“ dodal Mlynář.
