Víc než polovina fakultních nemocnic má problémy se zajištěním potřebného množství krve. Podle mluvčích nemocnic za to může hlavně dohánění operací odložených kvůli pandemii koronaviru, nedostatek dárců a konkurence komerčních odběrových center. Nemocnice zatím nemusí kvůli nedostatku krve omezovat péči, například Fakultní nemocnice Olomouc už ale s dodávkami krve nemůže pomáhat menším zařízením v okolí.
Velkým nemocnicím chybí krev, může za to dohánění operací i nedostatek dárců
„Potřebné množství krve zajišťujeme poslední měsíce s obtížemi,“ říká mluvčí Fakultní nemocnice Olomouc Adam Fritscher a dodává, že zatím nebylo nutné odkládat kvůli nedostatku krve zdravotní péči. Nemocnice už ale nemůže vypomáhat s krví okolním zařízením. Dosud vedle vlastních klinických pracovišť zásobovala nemocnice v Hranicích, Jeseníku, Vsetíně a pomáhala i nemocnicím v Prostějově, Přerově a Šternberku.
Nedostatek krve stále trvá i ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně, která před dvěma týdny musela vydat akutní výzvu o pomoc kvůli kritickému nedostatku krve. „Potřebujeme stále více krve, než spotřebujeme,“ konstatuje mluvčí nemocnice Dana Lipovská.
Fakultní nemocnice v Olomouci a u sv. Anny nejsou jediné velké nemocnice, které řeší případný nedostatek krve. Potýkají se s ním i fakultní nemocnice v Motole, Plzni, Ostravě, Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze nebo Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Vyplývá to z vyjádření nemocnic pro ČT.
Důvodem je i dohánění operací po covidu
Důvodů, proč v Česku chybí krev, je podle mluvčích fakultních nemocnic hned několik. „Nedostatek je způsoben zejména zvýšenou aktuální potřebou, patrně kvůli dohánění chirurgických výkonů odložených kvůli covidu,“ vysvětluje primář oddělení hematologie a transfuzního lékařství v Ústřední vojenské nemocnici v Praze Miloš Bohoněk.
Na zásobách krve v nemocnicích se dál podepisuje také to, že dárci odběry odkládají kvůli očkování, izolaci po návratu z dovolené, sezónní viróze nebo karanténě po setkání s nakaženým covidem.
Mluvčí Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Michal Schneider zdůrazňuje i vliv komerčních odběrových center. Z těch krev putuje k průmyslovému zpracování, třeba na výrobu léčiv, nikoli do nemocnic. „Tato centra nabízí za odběr motivační finanční odměnu. Navštěvují je často mladí lidé, pro které je vidina finanční odměny samozřejmě zajímavá. Nabízená finanční odměna za dar krve nebo plazmy je však v zásadním rozporu s doporučením Světové zdravotnické organizace, protože dobrovolné bezpříspěvkové dárcovství prokazatelně snižuje rizika spojená s podáním transfuze a přenosem infekcí,“ tvrdí.
V dlouhodobém horizontu je problém, že dárci, kteří již nemohou krev darovat, například kvůli věku nebo onemocnění, nejsou dostatečně nahrazováni mladší generací.
Problémy jsou i s nákupem krve
Velké nemocnice běžně část krve, kterou potřebují k operačním výkonům, nakupují. I s tím jsou ale teď problémy.
„Od začátku roku jsme využili asi 13 tisíc jednotek červených krvinek. Zhruba 10 tisíc pocházelo z odběrů provedených v našem zařízení, přibližně 3 tisíce jsme nakoupili od jiných transfuzních stanic. A právě s nákupy potřebných přípravků (krve, plazmy a destiček – pozn. red.) máme v poslední době potíže,“ říká mluvčí Fakultní Thomayerovy nemocnice Petr Sulek.
Podle primáře Bohoňka z ÚVN jde hlavně o logistický problém a současnou organizaci české transfuzní služby pokládá za zastaralou.
„Velké množství malých transfuzních stanic není schopno operativně reagovat na občasné zvýšení poptávky nebo časově omezenou dostupnost dárců například o prázdninách. Zejména velké nemocnice pak shánějí krev na množství malých míst, což působí logistické problémy,“ vysvětluje. Lépe by podle něj fungovala spíš velká transfúzní centra na úrovni krajů.
Na nákupech krve je závislé i největší zdravotnické zařízení v Česku, Fakultní nemocnice Motol. „Nemáme vlastní transfuzní stanici a jsme tak závislí na dodavatelích. I když jsme schopni pokrýt aktuální potřebu, je situace natolik proměnlivá, že zítra už může být vše jinak. Situace je opravdu problematická,“ říká vedoucí oddělení marketingu a PR Ludmila Šimáčková.
Dodává, že by nedostatek krve mohl být problém i v případě hromadného neštěstí. „Mohli bychom se dostat do velkých komplikací. Je to celorepublikový a dlouhodobý problém,“ uzavírá Šimáčková.
