Ministerstvo financí vedené Václavem Klausem tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do Sovětského svazu půjčku, napsaly Hospodářské noviny (HN). Deník následně vydal doplnění, ve kterém píše, že úředníci později zdůvodňovali, proč pro usnesení vlády nebylo potřeba do rozhodnutí zahrnovat tehdejší parlament. Půjčka podle pozdějšího souhrnného přepočtu odpovídala částce asi 1,3 miliardy amerických dolarů. Deník se odkazuje na dokumenty z Národního archivu, které vypátral ve spolupráci se serverem Aktuálně.cz, týdeníkem Respekt a protikorupční organizací Růžový panter. Klaus pro HN popřel, že by o půjčce věděl.
Snůška lží a útok na mě, reaguje Klaus na informace o tajné polistopadové půjčce Rusku
Peníze půjčené na základě dohody uzavřené komunistickou vládou Ladislava Adamce se staly součástí mnohamiliardového dluhu, ze kterého Rusko vrátilo Česku pouze část.
„Opakovaně říkám, že o jakési smlouvě z 10. listopadu 1989 nic nevím. Dokonce nevědí nic všichni z těch, kterých jsem se mohl v současnosti zeptat,“ řekl Klaus Hospodářským novinám.
Podobně se vyjádřil někdejší Klausův náměstek Dušan Tříska, který na ministerstvo financí přišel s počátkem roku 1990. „Kdyby něco takového bylo v éteru, tak bych to určitě věděl – a nevěděl jsem to,“ řekl v Událostech, komentářích.
Podle deníku ale existuje dopis z prosince 1989, ve kterém Klause jako ministra financí před odesláním půjčky do Ruska varoval tehdejší ředitel Československé obchodní banky (ČSOB). Klaus se chce podle zástupce Institutu Václava Klause Petra Macinky k záležitosti vyjádřit na odpolední tiskové konferenci. Zveřejněné informace podle Macinky nejsou pravdivé.
S návrhem na poskytnutí miliardového úvěru Sovětskému svazu přišel v dubnu 1989 úředník ministerstva financí Zdeněk Rachač a dohodu schválila Adamcova vláda, píší HN. V listopadu téhož roku ale komunistický režim padl a 10. prosince se ujal vlády kabinet Mariána Čalfy, ve kterém Klaus zastával post ministra financí.
6 minut
Události, komentáře: Otazníky kolem ruského dluhu
Ministerstvo vedené Klausem dál hledalo způsob, jak Sovětskému svazu peníze poslat, a nakonec ho našlo, píší HN. „Mohu pouze spekulovat. Nemyslím si, že šlo o půjčku Sovětskému svazu,“ sdělil Klaus. „Mohly to být jedině jakési rámcové úvěrové podmínky pro zajištění nějakých dodávek, železná ruda, ropa či plyn, ze Sovětského svazu, a ty se pak splácely – jako v případě všech dalších mezinárodních dohod – automaticky, bez jakéhokoli následného rozhodování vlády. Ale to je pouze můj dnešní dohad,“ doplnil.
Tříska se domnívá, že bylo možné, že ministra celá záležitost zkrátka obešla. „Můj odhad je, že smlouva byla uzavřena, měla jakési parametry, nějaký režim a v tu chvíli fakturační oddělení rutinně provedlo operaci. (…) Pokud chcete ovlivnit něco na ministerstvech, tak útočit přímo na ministra je mission impossible. Musíte zvládnout střední úřednický kádr,“ míní.
Co se stalo s půjčkou zaslanou Mezinárodní bance hospodářské pomoci, kterou založili Sověti s dalšími státy Rady vzájemné hospodářské pomoci, není jasné, uvádí HN. Úvěr se podle nich stal v devadesátých letech součástí takzvaného ruského dluhu, o kterém politici tvrdili, že obsahuje pohledávky z předlistopadových dob.
Podle písemnosti, v níž Rusové dluh uznávají, odešlo Sovětům v pozdějším přepočtu přibližně 1,3 miliardy amerických dolarů, uvádí deník. Peníze zaslané Klausovým ministerstvem tak podle něj představovaly přibližně třetinu celkové pohledávky vůči Rusku, která i s pohledávkami z předlistopadové éry činila zhruba sto miliard korun.
Snůška lží, říká exprezident
Poskytnutí peněz Rusku Klaus podle HN na počátku devadesátých let nepřiznal poslancům Federálního shromáždění. Pouze jim řekl, že se stát kvůli zahraničním pohledávkám zadlužil u státní banky, napsal deník.
Později HN vydaly opravu tohoto vyjádření. Upřesnily, že není známo, že by o poslání peněz do Moskvy jednalo během roku 1990 Federální shromáždění. Skutečnost, že za součinnosti federálního ministerstva financí do SSSR nadále plynou další finanční prostředky, Klaus poslancům dle stenozáznamu nesdělil. Jen dodal, že kvůli zahraničním pohledávkám se stát zadlužil u Státní banky československé, píší HN.
Bývalý prezident v úterý označil informace o půjčce za neuvěřitelnou snůšku lží a předem připravený útok na svou osobu, který může mít za cíl blokovat jeho případný návrat do politiky.
„O půjčce, která měla zajistit, aby Sovětský svaz i při tehdejším nedostatku převoditelných rublů mohl i nadále nakupovat naše zboží, šlo zejména o odbyt strojírenských výrobků, rozhodla řádně tehdejší československá vláda dávno přede mnou. Nebyl to žádný tajný konspirativní akt,“ prohlásil na brífinku.
O Rachačovi řekl, že byl asi jedním z tisícovky úředníků na ministerstvu financí, a zdůraznil, že si úředníky po pádu komunismu a nástupu do funkce nevybíral.
Pokus o získání dluhu zpět
Po roce 1989 se Česko pokoušelo dluh v celkové hodnotě 3,6 miliardy dolarů získat od Ruska zpět. Za vlády bývalého premiéra a současného prezidenta Miloše Zemana zhruba dvě třetiny dluhu odkoupila od státu bez výběrového řízení společnost Falkon Capital za přibližně 750 milionů dolarů, podle některých expertů nevýhodně. Do vedení Falkon Capital později podle HN, Aktuálně.cz i Respektu nastoupil zmíněný úředník ministerstva financí Rachač, který půjčku Rusku prosazoval. „Jsem v důchodu a nebudu se o tom bavit,“ řekl HN Rachač.
V srpnu 2013 schválila vláda premiéra Jiřího Rusnoka dohodu s Ruskem o splacení zbytku dluhu. Česko podle tehdejšího Rusnokova vyjádření mělo získat ze zbytku dluhu přibližně 80 procent, tedy minimálně 6,5 milionu dolarů. Před Vánoci 2013 ruské ministerstvo financí oznámilo, že dluh vůči Česku byl uhrazen dodávkami průmyslové produkce a částečně penězi.
SSSR horko těžko hledal půjčky všude po světě, říká historik
ČTK oslovila několik historiků s dotazem, zda v historických dokumentech narazili na informace, které by zveřejněné údaje potvrzovaly. „Předmětem historického výzkumu na úrovni interpretace konkrétních a relevantních pramenů to, pokud vím, nebylo,“ uvedl historik Jiří Suk z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Dodal, že jako historik by se tak k tomu byl schopen vyjádřit jedině po důkladném studiu archivních zdrojů týkajících se celé hospodářské politiky státu na přelomu 80. a 90. let minulého století, kdy se měnil politický a hospodářský systém v celé východní Evropě.
Ke kauze se nechtěl vyjadřovat ani Michal Kopeček z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR s odkazem na to, že dokumenty k případu nezná. „V celkovém kontextu tehdejší doby mě to nepřekvapuje, Sovětský svaz tehdy hledal horko těžko půjčky všude po světě a tlačil i na své relativně dobře situované partnery v rámci RVHP, jako bylo NDR či ČSSR,“ poznamenal.
„Koneckonců sjednocení Německa bylo také, pokud vím, spojeno se štědrou půjčkou tehdejší SRN Moskvě,“ dodal. Poznamenal, že finančně byl Sovětský svaz, který se potýkal s hlubokou ekonomickou krizí, nepříliš důvěryhodný partner a mezinárodní finanční instituce mu už nechtěly půjčovat, proto zkoušel půjčky získat bilaterálně.
