168 hodin: Někteří rodiče kritizují on-line výuku. Mění se čas hodin nebo nevidí učitele

Některé děti už přes sto dní nezasedly do školních lavic. Výuka se přesunula do dětských pokojů a na brzký návrat k normálu to zatím nevypadá. On-line výuka je výzvou i pro učitele. Někde i po tři čtvrtě roce pokulhává, rodiče třeba musejí dětem učivo sami vysvětlovat. Několik nespokojených rodičů pro 168 hodin oslovily Kateřina Stibalová a Zuzana Tunová.

Video 168 hodin: Rodiče učiteli
video

168 hodin: Rodiče učiteli

Zdroj: ČT1

„Nutnost distančního vzdělávání na začátku odhalila obrovskou míru asymetrie v připravenosti na to, že děti nemohou do školy, učitelé nemohou do školy a musí přemostit prezenční absenci digitálními prostředky. Tam se ukázalo, že jsou školy, které dokážou ze dne na den vytvořit naprosto soběstačný funkční systém distančního vzdělávání, a vedle toho jsou takové, které měsíce bojují s tím, aby vůbec distanční výuku poskytovaly,“ hodnotí kvalitu on-line výuky ředitel Pražského inovačního institutu Bohumil Kartous.

V některých školách problém začíná už se samotnou organizací času výuky, jak popisuje matka dvou dětí ve věku 10 a 15 let, která vystupuje podobně jako další anonymně kvůli obavám o další studium svých dětí: „Jednou řekli v devět, jindy v deset. Takže děti se připojily a čekaly a nikdo nepřišel. Pak se někdo připojil v deset, ale ostatní už nevydržely čekat.“ 

Podobnou zkušenost popsal i otec desetileté dcery: „Výuka není pravidelná, takže na podzim jsme jednou začali v 9:30, pak v 10:00, třetí den v 10:15, takže ani rodič se nemůže nachystat den dopředu.“

Ministerstvo školství už v září předalo školám seznam doporučení pro distanční výuku. Jak si to zorganizují, je na nich. Úroveň se tak značně různí. „Distanční výuka jasně ukázala, že škola nastaví dobře distanční výuku zejména tehdy, když ředitel ví, co dělá. A dokáže to předat do sboru,“ vysvětluje předsedkyně sdružení Učitelská platforma Petra Mazancová.

Někde roli učitele musí suplovat rodiče

Jsou školy, kde se to nastavit daří. „Všechno zvládají s učitelem a říkaly mi, že učitelé jim udělají prezentaci, kterou vysílají nebo ukazují na obrazovce, a do toho mají normální výklad, takže to je docela dobré,“ popisuje zkušenosti dětí ve větku 11 a 13 let Andrea Kvapilová.

„Paní učitelka sama chtěla, abychom dětem nepomáhali, aby se musely samy snažit, aby si trénovaly samostatnost a aby zjistila, kolik každý malý žáček toho umí sám,“ doplnila matka osmileté dcery Lucie Šmejkalová.

Jinde však roli učitele suplují sami rodiče. „Nejsem pedagog, tak je pro mě složité to vysvětlit, protože pro mě to jsou automatické věci, které jsem se učil před třiceti roky, ale pro dítě to je nové. Je to těžké,“ vysvětluje otec desetileté dcery.

Podobně matka dvou dětí (10 a 15 let) popisuje, že češtinu vysvětlit synovi ještě zvládne, ale s matematikou už si neví rady. „Učitel má víceméně pořád vypnutou kameru, neukáže se dětem, což má většina učitelů. Takže po celou dobu on-line vyučování platím doučování matematiky,“ dodává.

„Dívat se do černé obrazovky – to nemůže žákovi nic dát“

Vypnutá kamera u učitele není ničím výjimečným. „Ve škole se mi nepodařilo prosadit, aby děti a, co je ještě důležitější, učitelé měli zapnuté kamery. Někteří to dělají, je to ale velmi výjimečné,“ konstatuje matka dvou dětí ve věku 11 a 14 let. „Dívat se do černé obrazovky, to nemůže žákovi nic dát. Nevím, přijde mi to jako nesmysl, ale to je zase o tom, že není dané nějaké pravidlo, jak to má fungovat,“ dopňuje další otec.

A připomíná, že v normální době chodí inspekce a dohlíží na to, jak se učí. „Ale teď v době covidu najednou – dělejte si to, jak umíte. Zkoušel jsem psát panu (ministru školství Robertu) Plagovi, ale odpověď nula,“ dodal.

Proč jsou děti i po tři čtvrtě roce distanční výuky někdy odkázány jen na černou obrazovku bez kontaktu s vyučujícím, se reportérky pořadu zeptaly přímo ve školách, u kterých si jejich rodiče stěžovali.

„Vaši nabídku a žádost se zdvořilostí odmítám,“ reagovala po mailu pro 168 hodin ZŠ Kavčí hory. Ředitelka ZŠ Wagnerova v Berouně slíbila nápravu: „Doufám, že se tak neděje, pokud se tak stalo, tak se omlouvám. Můžeme to napravit, pokud se mi dítě ozve. My pana učitele nevidíme, je nám to nepříjemné, budu o tom s vyučujícím hovořit.“

Ne vždy se podaří problém s komunikací vyřešit, ať už se o to rodiče pokusí přímo s učitelem, nebo ředitelem školy. „Když jsme se zkoušeli spojit s učitelem a říkali jsme, že výuce nerozumíme, že to nechápeme, tak učitel vůbec nereagoval. Tak jsme se zkoušeli spojit s ředitelkou a ta nám řekla, že to je na učiteli,“ popisuje matka dětí ve věku 10 a 15 let.

Podle předsedkyně sdružení Učitelská platforma Petry Mazancové by zapnutá kamera u učitele měla být samozřejmostí. „Jako učitelka bych vždycky apelovala na to, aby učitel měl kameru vždycky zapnutou. Vidět učitele mi přijde pro děti zásadní, je to součást mojí práce a je to profesionální,“ zdůraznila.

Střídání on-line platforem během výuky není optimální

Volnou ruku mají učitelé i při výběru platformy pro on-line výuku. Často se tak děje, že žák musí přepínat z jedné do druhé.

„Devadesát procent věcí se odehrává na Teams, ale pak třeba zadání některých úkolů je na Bakalářích a třeba byl i na Moodlu nějaký domácí úkol, ale už se neobjevil na Teams, byť tam se schůzka nebo hodina svolává. To je v podstatě stejná a poměrně sofistikovaná práce jako v zaměstnání pro dospělé,“ říká jedna z matek.

Podle Mazancové metodika jasně říká, že pro školu je důležitý jednotný systém, aby učitelé postupovali víceméně stejně a systematicky. „To znamená, aby používali jednu platformu, aby byla nějaká pravidla pro to, jaké úkoly dostávají,“ uvedla. Dodala však, že aby to tak mohlo fungovat, je potřeba mít dobrého ředitele, který to ve škole dobře nastaví.

Sto dní doma, co dál?

Někteří žáci už za poslední rok přitom strávili víc dní doma než ve škole. „Zatímco v jiných zemích se snaží školy udržovat co nejdéle, protože považují vzdělávací strukturu za eminentně důležitou, v Česku k tomu docházelo naopak. Vzdělávání jako by zůstalo sekundárním tématem s tím, že se tak mechanicky rozhoduje podle protiepidemického systému,“ zamýšlí se vzdělávací expert Kartous.

Podle Romana Nerudy z Ústavu informatiky Akademie Věd – Centra pro modelování biologických a společenských procesů je však současná situace velmi špatná z hlediska uvolňování opatření. A z posledních studií se zdá, že docházka do školy má na vývoj pandemie vliv.

„Teď to nepřichází v úvahu, ale až nám zase čísla klesnou a odstraní se nebezpečí naplnění nemocnic, tak podle nás by třeba školy měly mít větší prioritu za cenu posílení jiných opatření,“ uvedl.