Zámek Opočno na Rychnovsku zůstane státu. Ústavní soud zamítl stížnost dcery posledního šlechtického majitele zámku Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Spor o vydání trval skoro 29 let. V poslední stížnosti poukazovala Colloredo-Mansfeldová na údajně rasový motiv perzekuce rodiny, podle soudu se to ale s dostatečnou jistotou neprokázalo. Vyhlášení nálezu se Colloredo-Mansfeldová nezúčastnila, nedostavil se ani její právní zástupce.
Zámek Opočno zůstane státu, rozhodl Ústavní soud
UDÁLOSTI: Zámek v Opočně zůstane státu (zdroj: ČT24)
Spor o vydání zámku Opočno na Rychnovsku trval od roku 1991. Justice památku v dubnu 2016 pravomocně přiřkla státu, Nejvyšší soud potvrdil verdikt v únoru 2017. Na rozhodnutí Ústavního soudu se čekalo od dubna 2017.
Soudy se případem zabývaly opakovaně, a to s několika zvraty. Zámek Colloredo-Mansfeldům původně zkonfiskovali nacisté v roce 1942, po roce 1945 připadl na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše státu.
Mansfeldové se po válce o vrácení majetku soudili, ale s nástupem komunistického režimu emigrovali do Rakouska a spory utichly. Po pádu režimu požádala Kristina Colloredo-Mansfeldová, dcera posledního majitele, o vydání zámku.
Rasový, nikoliv politický motiv konfiskace? Podle soudu to nestačí
Colloredo-Mansfeldová namítala v ústavní stížnosti mimo jiné to, že nacistická konfiskace měla rasový motiv, a nikoliv spíše politický. Argumentovala tím, že matce posledního majitele panství Josefa Colloredo-Mansfelda byl majetek ve Francii konfiskován jako Židovce. Kontakt s matkou rodině vytýká i zpráva nacistické Bezpečnostní služby, stejně jako údajně pozitivní vztah k židovství.
Podle ústavních soudců ale nestačí „prokázání jiných motivů perzekuce, k nimž se rasové důvody eventuálně mohly přidat“. Soud zdůraznil, že nelze pochybovat o zločinnosti konfiskační praxe nacistických úřadů, restituční zákonodárství však nemohlo odčinit všechny křivdy.
„Sedm desítek let po skončení války je tato reparace nesmírně obtížná, ne-li nemožná. I proto omezil restituční zákon o mimosoudních rehabilitacích přezkoumávání přechodů majetku předcházejících rozhodnému období na nejextrémnější případy z důvodu rasové perzekuce,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Radovana Suchánka. Tříčlenný senát nebyl jednotný, soudce Jiří Zemánek s výrokem nesouhlasil.
Podle původního pravomocného verdiktu pokládali nacisté Colloredo-Mansfeldy za „rod ve smyslu rakousko-monarchistickém, jehož mladší členové se hlásí k české národnosti“.
Colloredo-Mansfeldová po žádosti o vydání dokonce zámek po jistou dobu spravovala. Po zásahu Ústavního soudu ale stát v dubnu 2007 objekt znovu převzal do péče. Poté díky dalšímu nálezu Ústavního soudu dosáhla Colloredo-Mansfeldová obnovy řízení. Padlo však stejné rozhodnutí jako předtím, zámek tedy dosud spravoval Národní památkový ústav.
Colloredo-Mansfeldová vede u Ústavního soudu od listopadu 2018 také restituční spor o vydání zámeckého mobiliáře stejně jako její bratranec Jerome (ten od září 2017). Ve snaze o obnovu řízení před českými soudy dal oběma za pravdu Evropský soud pro lidská práva.
Památkáři verdikt vítají, starostka ho nekomentuje
Památkáři verdikt soudu vítají, protože státní zámek neukončený restituční spor limitoval ohledně případných velkých investic. „Pro nás je to pozitivní zpráva, objekt potřebuje daleko větší finanční prostředky, dosud jsme tím byli velice limitováni, je to ve prospěch zámku,“ řekl ředitel památkového ústavu na Sychrově Miloš Kadlec.
Starostka Opočna Šárka Škrabalová rozhodnutí Ústavního soudu nechtěla komentovat s tím, že pro město se jím nic nemění. „Je zklamáním, že to tak dlouho trvalo, abychom se dozvěděli věc, která byla na začátku. S paní hraběnkou se velice dobře známe. Budeme věřit, že paní Kristina Colloredo-Mansfeldová bude do Opočna i nadále jezdit,“ řekla s tím, že má kousek od zámku dům. „Paní hraběnce jsme fandili, drželi jsme palce. Doufali jsme, že se to rozhodne nejlepším možným způsobem, jaký může být.“