„Mám starost, že nám někdo vypne elektrický proud." Před 30 lety Havel promluvil z balkonu Melantrichu

Přesně před třiceti lety k demonstrantům na pražském Václavském náměstí poprvé promluvil z balkonu nakladatelství Melantrich budoucí prezident Václav Havel a zpěvačka Marta Kubišová zazpívala píseň Modlitba pro Martu, která se později stala jedním ze symbolů sametové revoluce. Nakladatelstí tehdy patřilo pod Československou stranu socialistickou a vydávalo deník Svobodné slovo.

Václavské náměstí a Melantrich v listopadu 1989
Zdroj: ČTK Autor: Karel Vlček

„Jsem spisovatel, nikoliv táborový řečník,“ prohlásil na balkoně Melantrichu tehdejší disident Václav Havel poté, co ho jako prvního řečníka uvedl kněz a pozdější biskup Václav Malý. Václavskému náměstí představil budoucí prezident dva dny staré Občanské fórum.

„Může se k němu spontánně přidat kdokoli, a kdokoli se cítí být jeho členem, je jeho členem. Nemá žádné registrované členy, není to žádná organizace. Kterýkoli koncert, představení, kterékoli shromáždění se může přihlásit za jeho členy, pakliže souhlasí s jeho úvodním provoláním, které tady bude přečteno,“ vysvětlil Havel. 

Pamětníci vzpomínají, že právě jeho jeho schopnost organizovat a precizně formulovat byla tehdy zásadní. „Myslím, že od začátku byl Václav Havel naprostou většinou lidí z disentu i šedé zóny brán jako klíčová postava,“ říká někdejší tajemník Václava Havla Vladimír Hanzel, který byl hostem speciálního vysílání pořadu Devadesátka ČT24.

Video 90’ ČT24
video

Třicet let svobody. Vladimír Hanzel, Marta Bystrovová nebo John Bok hosty speciální Devadesátky

Zároveň upozorňuje, že tehdejší dění bylo nepřehledné a překotné. „Každý den byl jiný a posun byl překvapivé rychlý, protože tehdy to, co bylo dopoledne, tak už odpoledne bylo pasé. Situace se posunovala velice dynamicky,“ zdůrazňuje Vladimír Hanzel.

Mezi nejvýraznější momenty sametové revoluce patřily právě proslovy z balkonu nakladatelství Melantrich. Pro oponenty komunistického režimu přitom nebylo snadné se na kýžený balkon na Václavském náměstí dostat. Patřil totiž Lidovému nakladatelství, jehož ředitel představitelům Občanského fóra nejprve bránil v přístupu, dokud ho neodstrčil stranou kameraman a disident Stanislav Milota.

Video Studio ČT24
video

Rozhovor s Jiřím Tichotou a Dušanem Vančurou

Rozhovor s Jiřím Tichotou a Dušanem Vančurou

Rozhovor s Ivanem Haškem

Rozhovor s Milanem Nevolem

Rozhovor s Janem Burianem

Na roli socialistů se zapomíná, míní historik

Na tehdejší události vzpomíná historik Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda. „(Havel) seznámil veřejnost s průběhem událostí a s tím, že Občanské fórum v této fázi zatím nemá sílu zasáhnout do událostí, ale že to chce sledovat a snaží se získávat podporu,“ popisuje.

Připomíná, že kromě Havla vystoupil třeba i zástupce Svobodného slova Karel Sedláček, který přečetl prohlášení poslanců socialistické strany k Federálnímu shromáždění a k České národní radě. Jedním z důvodů, proč promluvil právě Sedláček, bylo to, že jako novinář začínal v rozhlase, ale po roce 1968 z něj musel odejít. Jeho hlas tedy mohl být lidem známý právě z doby, kdy začala sovětská okupace.

„Když jsem přišel na ten balkon k tomu mikrofonu, tak jsem si uvědomil, že je to vlastně vrchol mojí profesionální kariéry. Že se uzavřel takový oblouk – od mikrofonu v rozhlase k mikrofonu tady na balkoně,“ vzpomíná na historické chvíle Sedláček.

Ještě ale nebylo vyhráno, dodává. „Za mnou stáli Bartoška, Petr Čepek a samozřejmě Václav Havel. Stál za mnou a já měl svetr. A on mě tahal za šos a říkal: Mluvte rychle, než nám StB vypne proud. Měl pravdu, protože kdyby vytáhli tu hlavní zásuvku nebo ten jistič, tak jsme zhasli – a možná bylo po revoluci,“ vypráví bývalý novinář.

Československá strana socialistická, která Svobodné slovo vydávala, se okamžitě zapojila do procesu a její zástupci se aktivně účastnili dění, upozorňuje dále historik Svoboda. „Sehrála tehdy velmi důležitou roli. Svobodné slovo jako první list otevřeněji než ostatní listy informovalo, co se v Praze stalo a co se v Praze děje. Bohužel se o této roli socialistů velmi málo mluví,“ zdůraznil historik.

Z balkonu Melantrichu zazněla 21. listopadu 1989 také slavná píseň Modlitba pro Martu z populárního seriálu Píseň pro Rudolfa III. v podání Marty Kubišové, která zazpívala rovněž státní hymnu.