Krušnohorská kulturní krajina je první přeshraniční českou památkou, která se dostala na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Návrh na zápis této oblasti se staletou hornickou tradicí podalo společně Česko a Německo. Českou stranu regionu, který podává jedinečné svědectví o vlivu rud pro rozvoj důlních a dalších souvisejících technologií, reprezentuje pět zapsaných lokalit: Jáchymov, Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, Rudá věž smrti u Ostrova, Krupka a Mědník.
Jáchymovské podzemí, Vlčí jámy, Mědník. Krušné hory zaujaly UNESCO svou hornickou minulostí
Z Krušných hor se od renesance až do 20. století šířily hornické inovace do celého světa – ať už se to týkalo čerpání důlních vod, zpracování rud v hutích, tvorby geologických map, či založení nejstarší dosud existující báňské vysoké školy na světě ve Freibergu z roku 1765. Vývoj světového hornictví ovlivnil i na svou dobu revoluční centralizovaný systém báňské správy, který vznikl už v 16. století.
Mezi viditelné pozůstatky těžby patří třeba rýžovnické kopečky, haldy či různé vodní stavby, součástí nominace byly i kamenné valy v krajině nebo lesní oblasti, které přímo souvisejí s hornictvím. Zachovala se i nadzemní a podzemní důlní zařízení nebo hutní komplexy.
Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří, jak zní oficiální název zapsané krajiny, tvoří 22 součástí, z nichž 17 se nachází na území Saska a pět v českém Krušnohoří.
Hornická krajina Jáchymov
Jáchymov se krátce po svém založení v roce 1516 stal na krátkou dobu nejvýznamnější oblastí těžby stříbra v Krušných horách, v Evropě i ve světě. Je považován za jednu z kolébek vzniku věd o hornictví, metalurgii, mineralogii a ložiskové geologii, jejichž základy položil v 16. století jáchymovský městský lékař Georgius Agricola.
Zdejší produkce stříbra měla velký význam pro vývoj měnových systémů. Stříbrné tolary, ražené od roku 1520 po vzoru saských guldengroschů, se staly celoevropským synonymem pro velké obchodní stříbrné mince a daly základ tolarovému systému, který se leckde uplatňoval až do konce 19. století. Z názvu tolaru pochází i jméno amerického dolaru.
S rozvojem těžby stříbra v Jáchymově v 16. století je spojena řada vynálezů a inovací, které byly přejímány v jiných krušnohorských i vzdálenějších důlních revírech. Patří k nim zvláště mihadlo, čerpací stroj vynalezený v Jáchymově v roce 1551, který nacházel široké uplatnění v řadě evropských hornických regionů až do 19. století.
Od 40. let 19. století začalo v Jáchymově poprvé na světě systematické dobývání uranové rudy. Poté, co Marie Curie-Sklodowská a její manžel Pierre izolovali z tamní suroviny radium a polonium, měl Jáchymov až do první světové války na výrobu radia světový monopol.
Nejrozsáhlejší těžbu uranových rud zažilo město v období po druhé světové válce, které je také nechvalně proslulé nucenou prací politických vězňů v tamních dolech.
Hornická krajina Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná
V této oblasti se nachází řada montánních památek dokumentující nejen težbu železných rud, ale také cínu. Jedinečným prvkem zdejší hornické krajiny jsou sejpy (kopcovité útvary hlušiny) u Božího Daru, jež svědčí o obrovském rozsahu rýžování cínovce v nejvyšších partiích Krušných hor.
V důsledku těžby vznikly gigantické povrchové dobývky a podzemní komory, které nemají obdobu jinde ve světě; jejich příkladem jsou mimo jiné Vlčí jámy na Blatenském vrchu. Dodnes funkční, téměř třináct kilometrů dlouhý Blatenský vodní příkop je nejvýznamnějším báňským vodohospodářským dílem v české části Krušných hor.
Rudá věž smrti u Ostrova
Areál, jemuž dominuje sedmipatrová věž z červených cihel, sloužil v letech 1951–1956 jako ústřední úpravna a třídírna uranové rudy vytěžené nejen na Jáchymovsku, ale i v dalších uranových revírech tehdejšího Československa. Jde o poslední částečně zachované zařízení na úpravu uranové rudy v Krušných horách.
Místo bylo součástí pracovního tábora Vykmanov II, ve kterém bylo internováno na tři sta politicky zvláště nepohodlných vězňů. Rudá věž smrti byla jedním z nejnebezpečnějších pracovišť na Jáchymovsku, neboť všichni, kteří tu pracovali bez jakýchkoli ochranných pomůcek, se dostávali do bezprostředního styku s radioaktivním materiálem.
Hornická krajina Krupka
Nejstarší cínová hornická oblast v Krušných horách, která přispěla k rozvoji a šíření technik dobývání cínových rud ve střední Evropě. Obrovské množství pozůstatků pozdně středověké a raně novověké těžby se nachází zejména v důlním revíru Steinknochen severně od Krupky, ale také v revírech Knötel, Preisselberg a na Komáří hůrce. Mnohem mladší štola Starý Martin dokládá dobývání cínových a wolframových rud ve druhé polovině 19. a ve 20. století.
S hornictvím úzce souvisí vznik historického horního města Krupka, které je jedním z nejlépe dochovaných souborů stavebních památek na české straně Krušných hor. Dominantou města je hrad Krupka ze 14. století, vysoký umělecký a památkový význam mají rovněž gotický městský kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou hornickou zvonicí a další stavby.
Hornická krajina na vrchu Mědník
Na vrchu Mědník, který zdobí barokní kaple, se nacházejí pozůstatky asi osmdesáti větších i menších štol a jam z 15. až 19. století, četné odvaly hlušiny i povrchové dobývky. Část podzemí Mědníku je přístupné štolou Panny Marie Pomocné, která obsahuje velmi dobře zachované doklady ruční ražby a rozšiřování podzemních prostor pomocí metody sázení ohněm.