„Ještě před čtyřmi lety sem prakticky nikdo nezabloudil, až teď, poslední tři roky to tu ožilo, jezdí sem stovky lidí,“ popisuje Rolavu, zapadlý kout Krušných hor, jeden z místních obyvatel. Kolem jeho domu projíždí posledních pár let množství turistů, které sem přilákaly pozůstatky bývalého zajateckého tábora Sauersack.
Zapomenutý už dávno není. Sauersack táhne na druhoválečnou historii i rozpadající se budovy
Když se poštěstí narazit na tábor bez turistů, dělají člověku společnost jen všudypřítomné žáby. Prostředí tu mají příjemné, v betonových jímkách a skružích se i v horkém počasí drží dostatek vody. Tou je z velké části zatopené i rozsáhlé podzemí celého komplexu.
Zbytky cínového dolu Sauersack se skrývají v bažinatých lesích Krušných hor, severně od Přebuzi. Komplex tu nechala během druhé světové války vybudovat berlínská těžební společnost Zinnbergbau Sudetenland.
- Podle některých pramenů zde k těžbě docházelo ještě výrazně dříve. V horní knize z roku 1556 lze najít záznam o štole sv. Konráda. Poté co byla zavalena, byla vytvořena hlubší štola, známá pod názvem štola sv. Jiří. Ta je v historických pramenech zmiňována už kolem roku 1727 a její ústí je patrné dodnes.
Ke zkoumání místních ložisek cínu ale docházelo už během první světové války. Ruda byla důležitou součástí pro výrobu válečného materiálu. V té době se ale těžba na tomto místě nezdála být efektivní. Levnější a kvalitnější ruda se dovážela ze zahraničí a Sauersack tak zůstával ještě několik let nevyužit.
Se začátkem druhé světové války přišel i nedostatek rudy a cínu. Nedostatek suroviny vedl k návratu těžařských plánů zpět na Rolavu. V roce 1940 tam začal vyrůstat hlubinný důl – a spolu s ním také pracovní tábor pro válečné zajatce. O dva roky později k dolu přibyla úpravna rudy a sklady.
Velké plány s rychlým koncem
Těžba byla zahájena 1. srpna 1942. Podle původních plánů mělo všechnu práci obstarat kolem pěti set válečných zajatců, převážně Francouzů a Sovětů. Byli tam ale také Řekové, Italové, Ukrajinci nebo Poláci.
Zajatci v táboře, nebo také pracovní komando č. 7083, ale na těžbu nestačili a na Rolavě tak získali práci i dvě stovky kvalifikovaných dělníků z Německa nebo pár desítek českých řemeslníků a dělníků. S dělníky tam byla také třicítka úředníků.
GALERIE
Cínový důl Rolava
- Pobyt v pracovním táboře podle historických zdrojů nepřežilo pět Rusů. Dva podlehli následkům nehody v dole, tři byli zastřeleni. Režim měl tábor ale poměrně vstřícný, zajatci s výjimkou Rusů mohli chodit do blízké Přebuzi do kina.
- Zdroj: Weber, N, 2001: Cínový důl Sauersack, Krasová deprese č. 9
Těžilo se na dvou šachtách, jedna z nich dosahovala hloubky 180 metrů, druhá byla o třicet metrů mělčí. Právě na 150metrové šachtě vznikl rozsáhlý komplex zhruba 40 budov, hlubší šachta se nacházela o něco dále. Obě těžební jámy byly propojené, čímž vznikl komplex 14 kilometrů chodeb.
Počítalo se s rozšířením dolů o třetí šachtu, k jejímu vyhloubení ale nikdy nedošlo. Cín se tu nenacházel ve formě čistého kovu, ale byl obsažen ve výsledném produktu úpravny – takzvaném koncentrátu.
S blížící se západní frontou začali Němci postupně zajatce odvádět jinam, v červnu 1945 pak Sauersack opustily téměř dvě stovky německých dělníků. Tím se činnost dolu prakticky úplně zastavila. Zůstala jen necelá čtyřicítka dělníků, kteří se starali o údržbu.
V polovině června 1945 převzal správu dolu Vojtěch Nedvěd. Do jeho správy připadl jak celý důlní komplex, tak i od roku 1945 nevyužívaný zajatecký tábor. Ten čítal dvanáct dřevěných domků, které dříve sloužily k ubytování zajatců.
Nástup do nové pracovní pozice měl Nedvěd náročný. První den odešlo devět zaměstnanců německé národnosti a v blízkém Nejdku bylo vyrabováno několik budov, které společnosti patřily. Nedvěd se navzdory situaci postaral o inventuru skladů, při udržovacích pracech byly odstraněny německy psané cedule, opravena byla meteorologická stanice i telefonní linky. Ke konci měsíce byl důl připraven k obnovení provozu. Chyběli jen zaměstnanci a finance.
Rolava v roce 1953, historické ortofoto
Se zaměstnanci byl problém především kvůli odsunu německého obyvatelstva. Z 45 dělníků v červenci jich na konci roku zbývala polovina. Společnost se snažila odsunům zabránit, dělníky buďto povyšovala na pozice nezbytných specialistů, potvrzovala jim statut antifašistů nebo argumentovala jejich sňatky s českými manželkami. K odchodům dělníků často vedly odsuny jejich rodin, které muži nechtěli opustit.
Zánik přišel pár měsíců po válce
Problematická byla i finanční stránka. Společnost byla zavázána různými pohledávkami z válečných dob, největšími výdaji ale byly mzdy, pohonné hmoty a elektřina. Protože se ani netěžilo, došly v listopadu 1945 peníze na výplaty. Přes snahy vedení o prodej nezpracované rudy a pronájem některých prostor vyhlásil správce Nedvěd v lednu 1946, že na dole již není možné provádět žádné udržovací práce.
Zaměstnanci Sauersack postupně opouštěli. Ústřední ředitelství československých dolů na začátku února 1946 rozhodlo důlní komplex uzavřít, stroje a další vybavení odvézt do jiných závodů a těžební jámy překrýt betonovým krytem. Kvůli nákladům na dosud prováděné odčerpávání vody z dolu bylo rozhodnuto nechat ho zatopit.
Ještě do konce roku pár zaměstnanců fungovalo jako dohled nad odvozem materiálu, k prvnímu lednu 1947 skončil i správce Vojtěch Nedvěd. V březnu pak byl Sauersack oficiálně přejmenován na Rolavu a přestal existovat.
- Obec Rolava měla na počátku 20. let 20. století více než tisíc obyvatel, kteří nacházeli obživu zejména v rudném hornictví. S úpadkem hornictví hledali místní obživu v jiných činnostech, typické bylo paličkování a výroba perleťových knoflíků nebo šití rukavic. S výjimkou několika stavení fyzicky zanikla v 50. letech, po odsunu německého obyvatelstva a začlenění prostoru vesnice do hraničního pásma.
- V blízké Přebuzi žilo podle sčítání v roce 2011 jen 69 lidí. Počtem obyvatel tak jde o nejmenší město v Česku.
Z většiny budov zůstaly jen trosky
Z rolavského areálu jsou dnes patrné především pětipatrové budovy zpracovatelského závodu, respektive úpravny, násypky, ve kterých stále zůstává nezpracovaná ruda, a zahušťovací nádrž.
Celý komplex měl rozlohu přibližně 250 × 200 metrů, většina budov se dochovala pouze jako obrysy nebo betonové základy budov v hustém porostu. Na přelomu 60. a 70. let bylo z důvodu bezpečnosti strženo několik budov a zasypány zbytky jedné z šachet. K vidění ale stále jsou cihlové, betonové nebo železobetonové pozůstatky konstrukcí.
U vchodu návštěvníky uvítá první z téměř čtyřiceti objektů v důlním komplexu – zbytek budovy vrátnice s garáží a stájemi. Ze skladu cínového koncentrátu zbyly značně poškozené, propadající se boční stěny a stropní železobetonové trámy. Místy visí kusy původního dřevěného stropu, budova je obrostá zelení a stěnami prorůstají i celé stromy.
Schéma cínového dolu a zajateckého tábora Sauersack
Dále v lese jsou patrné pozůstatky dvou obytných budov. Patrná je také podsklepená budova s kancelářemi a kavnou, kde měli civilní zaměstnanci své náčiní. Za ní se pak nachází budova ředitelství celého závodu, kompresorovna a trafostanice.
V pracovním táboře, jehož pozůstatky leží v lese za silnicí, je budov patrno ještě méně. Pohyb tu není úplně bezpečný, v porostu jsou často špatně viditelné otevřené skruže, kanalizační šachty, jímky a díry. Přesto tu návštěvníci mohou najít pozůstatky vězeňské cely a uhelného skladu, základy obytných domů. Samozřejmostí byla strážnice, vězni tu měli také budovy kuchyní, prádelnu nebo odvšivovací stanici.
Z přibližně třicítky objektů dosud stojí ruina skladu uhlí a dřeva, patrné jsou i zbytky budovy sprch a latrín. Podle průzkumů měl tábor mít zhruba 200 × 80 metrů, počítalo se ovšem s jeho rozšířením k jihu. To však nebylo dokončeno.
Sauersack dnes láká hlavně cyklisty a běžkaře
Jak vypadal areál dolu i zajatecký tábor dříve si podle aktuálního stavu lze jen těžko přestavit a domýšlet. O táboře se navíc dochovalo jen velmi málo historických informací, je tedy nutné spoléhat se na archeologické výzkumy.
I přes pohnutou historii, kterou často přikrašlují odborníky vyvrácené zkazky o podzemní továrně na tajné zbraně a střelivo pro rakety nebo o laboratořích a v nich prováděných záhadných pokusech, je Sauersack poklidným místem, které láká hlavně cyklisty a v zimě běžkaře. V roce 2012 byl díky výskytu chráněných druhů rostlin a živočichů zařazen do národní rezervace Rolavská vrchoviště.