Kritika sílícího vlivu komunistické strany a sporů o exhumaci ostatků politických vězňů byly hlavním motivem projevů, které zazněly při vzpomínce na oběti totality. K pietě se sešly asi čtyři desítky lidí na hřbitově v pražských Ďáblicích, kde je pohřbeno asi 200 lidí nepohodlných komunistickému režimu. Další pietní setkání se odehrálo odpoledne na Slavíně, kde si lidé připomněli, že ve čtvrtek uplyne 69 let od úmrtí Milady Horákové.
Národněsocialistická politička Milada Horáková byla oběšena 27. června 1950 a na výroční den jejího úmrtí připadá nyní Den památky obětí komunistického režimu. Již s denním předstihem připomněl dvě piety tragédie zejména 50. let minulého století – jedna u hrobu Milady Horákové na Slavíně, druhá u hromadného hrobu politických vězňů v Ďáblicích.
U zdi ďáblického hřbitova byli političtí vězni pohřbíváni v 50. a 60. letech, byly mezi nimi i děti. „Děti byly přes noc umístěny v celách, plačící, bez dohledu. A pouze ve dne je dávali matkám na nakojení,“ připomněl zástupce Sdružení bývalých politických vězňů Jiří Línek.
Jeden ze slovenských účastníků Michal Radošínský podotkl, že u zdi snadno mohl skončit i on. Obětí režimu se ale nakonec stal pouze jeho strýc, který odolal výslechům a neprozradil vyšetřovatelům, co chtěli vědět. „Kdyby jim prozradil, že ho skrývala jeho tehdy těhotná sestra a že pomáhala při organizování útěků mladým salesiánům do Polska, skončila by v jejich rukou také a já bych tu dnes nestál. Ležel bych tady někde zakopaný,“ řekl.
Na pietní setkání do Ďáblic přišla i Zdena Mašínová, která usiluje o exhumaci ostatků své matky – manželky hrdiny protinacistického odboje, kterou věznili nacisté i komunisté – a jejich přesun do rodinné hrobky. Do začátku letních prázdnin by měl pražský magistrát stanovit další kroky.
Město původně žádost o exhumaci odmítlo, později ale postoj změnilo. Nešlo by o první exhumaci těla z ďáblického hřbitova – poprvé se tak stalo již před čtyřmi lety. Výzkum tehdy prokázal, že ostatky patří umučenému knězi Josefu Toufarovi.
Podle Petra Blažka z Centra pro dokumentaci totalitních režimů již je možné určit totožnost i některých dalších pohřbených lidí. „Po pouhé hodině hledání v dokumentaci můžeme u 18 lidí určit, kde leží. Je mezi nimi například Bohumil Bunža, katolický kněz, který zemřel ve vězení, řádová sestra nebo agenti chodci,“ uvedl historik při pietě.
Vedle zástupců českého a slovenského sdružení politických vězňů se vzpomínky zúčastnili také zástupci několika velvyslanectví, vysokých škol a Senátu. Závěrem vyzvali k uctění památky i vězňů protifašistického odboje.
