Bioplasty vyrobené z kukuřičného škrobu nebo z kyseliny polymléčné mohou představovat pro životní prostředí větší hrozbu než běžný plast. Nelze je totiž odhodit do žlutých kontejnerů na plasty a nejsou zcela rozložitelné, upozorňovali experti v rámci konference ke kampani Dost bylo plastu. Řešením jsou podle odborníků opakovatelně použitelné plasty, například v podobě zálohovatelných kelímků.
„Bioplasty neumíme recyklovat. Nepatří do žluté popelnice, ale ani se úplně nerozpadnou. Nepatří tedy ani do hnědé popelnice (na bioodpad). Jediné, co se s nimi dá udělat, je hodit je do černé popelnice (na komunální odpad) a nechat spálit,“ uvedl na úterním brífinku náměstek pro řízení sekce politiky a mezinárodních vztahů ministerstva životního prostředí (MŽP) Vladislav Smrž.
Například na kompostu se bioplast nerozloží podle Smrže ani za dva roky. „Na kompostování jednoho kilogramu bioplastu je potřeba řádově více než desetinásobné množství kompostu. Navíc většinou obsahují vázaný uhlík, a proto je pro kompostování potřeba dodávat další živiny jako dusík a fosfor,“ dodal ředitel Ústavu chemie technologie ochrany životního prostředí v Brně Jiří Kučerík.
Vědci z Ústavu experimentální botaniky AV zkoumali pět let rozklad bioplastových pytlů a lahví a zjistili, že se plasty z modifikovaných škrobů samy nerozpadají. Některé z nich pak do půdy uvolňují i chemikálie a ftaláty. Podle odborníků se tyto plasty mohou rozložit v kompostu jen tehdy, když se dokonale rozstříhají a kompost zahřeje na více než šedesát stupňů Celsia.
Restaurace často odmítají opakovatelně použitelné plasty z hygienických důvodů
Řešením podle Smrže je nahrazování běžných jednorázových plastů opakovatelně použitelnými plasty. Ministerstvo nechalo vytvořit studii, která nabízí prodejcům různé cesty a kalkulace, jak využívat zálohovatelný systém.
Podle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) se mnoho provozovatelů potravinářských a restauračních zařízení brání užívat opakovatelně použitelné plasty z hygienických důvodů. To ale podle něj není problém. „Podle legislativy lze prodávat nápoje a jídlo do opakovatelně použitelného obalu. Žádná legislativní bariéra není,“ řekl.
Provozovatel ale musí zajistit, že takový obal neovlivní vlastnosti jídla nebo nápoje, například uvolňováním plastu z obalu při vysokých teplotách. Obal musí být také řádně vyčištěný. „Je to vždy na posouzení majitele podniku. Není to jeho povinnost, ale neměl by se toho bát. Nic mu v tom nebrání,“ doplnil Vojtěch.
Loni vznikla ve spolupráci ministerstva životního prostředí a 18 firem iniciativa Dost bylo plastu, ve které zapojené firmy omezily používání jednorázových plastů zaváděním opakovaně použitelného nádobí a odstraněním brček, víček a míchátek.
Plast není vždy špatný
Plastovým odpadům se v úterý věnoval i pořad Devadesátka. Hosté se bavili též o nedávno přijaté evropské směrnici o omezení jednorázových plastů. „Jedna z poměrně silných restrikcí, které můžeme očekávat v České republice i jinde v Evropě, je ta, že víčka, která jsou na plastových lahvích, budou muset být na nich pevně přichycena,“ řekl ředitel odboru odpadů ministerstva životního prostředí Jaromír Manhart. Výrobci podle něj zatím nejsou připraveni takové lahve vyrábět natolik dobře, aby v nich například nevybuchovaly sycené nápoje.
„Plast je opravdu výborný materiál. Když srovnám dva kelímky, jednorázový plastový kelímek na pivo a pak plastový kelímek na pivo, který je zálohovaný a vratný a který se může použít 400krát 500krát, tak varianta toho vícenásobně použitelného plastového je oproti jednorázovému úplně nejlepší z pohledu životního prostředí,“ uvedl náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž. Jak dále upřesnil, je to příklad, kdy lze demonstrovat, že plast není špatný. Podle něj je naopak chybné jeho nadužívání a plýtvání.
