Ústavní soud se zastal dlužníka, jehož půjčka měla téměř stoprocentní úrok

Justice by měla vést poskytovatele úvěrů k důslednému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém splatit svůj úvěr. Ústavní soud v úterý vyhověl stížnosti muže v exekuci a nařídil Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby se znovu zabýval sporem, kde figuruje také poskytovatel nebankovních půjček Profi Credit Czech.

Ilustrační foto
Zdroj: ČTK Autor: Václav Šálek

Spor nejprve řešil Okresní soud v Mostě. Na návrh dlužníka exekuci zastavil, dospěl totiž k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná pro zjevnou nespravedlnost. Výše úrokové sazby desetkrát převyšovala sazby bankovních institucí. Úvěr 15 tisíc korun měl splatnost dvacet čtyři měsíců, výše splátek činila 1180 korun měsíčně. Celková splatná částka byla 28 320 korun, smluvní úrok tak činil 98,1 procenta.

Okresní soud považoval za nemravné i opakované poskytnutí takzvaného revolvingu s navýšením a systém smluvních pokut. Krajský soud ale v odvolacím řízení návrh na zastavení exekuce zamítl. Smlouva prý nebyla ve zjevném rozporu s dobrými mravy, ani nebyla zjevně nespravedlivá nebo příliš drakonická. S tímto názorem se Ústavní soud neztotožňuje, uvedla mluvčí soudu Miroslava Sedláčková.

„Ústavní soud konstatoval, že výše sazby není nespravedlivá a smluvní podmínky jsou přijatelné. Schopnost žadatelů splácet půjčku důsledně prověřujeme dle mechanismů schválených ČNB, kterými se řídí i velké bankovní domy. Situace klientů splácet se však může v čase zhoršovat, což pochopitelně nelze dopředu předjímat a nést za to zodpovědnost,“ reagoval generální ředitel Profi Credit Czech Pavel Klema.

Poskytovatelé půjček by měli být obezřetní

Krajský soud se podle ústavních soudců zaměřil jen jedním myšlenkovým směrem. Konstatoval, že dlužník se svobodně rozhodl uzavřít smlouvu za daných podmínek a hranice nemravnosti či nespravedlnosti by měla být nastavena co nejvýše. Podle ústavních soudců je však nutné brát v potaz více aspektů. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale společnosti jako celku, na kterou dopadají důsledky předlužení a insolvence. Proto by poskytovatelé půjček měli být obezřetní a důsledně prověřovat schopnost splácet.

„Obecné soudy – a tedy i krajský soud v nyní posuzované věci – by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit,“ stojí v nálezu.

Podle ústavních soudců nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek. „To, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli,“ rozhodl Ústavní soud.