Do Česka přicestovali poslední tři žijící z osmi Rusů, kteří v roce 1968 protestovali na moskevském Rudém náměstí proti okupaci Československa. Pavel Litvinov, Taťjana Bajevová a Viktor Fajnberg převezmou v pátek za celou skupinu cenu Gratias agit, kterou za šíření dobrého jména České republiky uděluje každý rok ministerstvo zahraničí. Ve čtvrtek se všichni tři zúčastní diskuze v Knihovně Václava Havla.
Poslední tři z osmi statečných z Rudého náměstí jsou v Praze. Ocení je česká diplomacie
Skupina Rusů, známá také jako osm statečných, protestovala 25. srpna 1968 na Rudém náměstí v Moskvě proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Demonstrace nebyla předem připravená a podle výpovědí aktérů vyplynula z momentální situace a nálady.
Účastníci protestu přinesli československou vlajku a transparenty s nápisy „Za vaši a naši svobodu“, „Ať žije svobodné a nezávislé Československo!“, „Hanba okupantům“, „Svobodu Dubčekovi!“ nebo „Ruce pryč od Československa!“.
Kromě fyzika Litvinova, studentky Bajevové a anglisty Fajnberga se tehdy proti okupaci postavili také lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, dělník Vladimir Dremljuga, básnířka a překladatelka Natalja Gorbaněvská a lingvistka Larisa Bogorazová.
Chtěli ukázat, že ne všichni Rusové s okupací souhlasili
Gorbaněvská později uvedla, že motivem protestu bylo kromě roztrpčení nad zmařenými nadějemi pražského jara i to, že se nechtěla stydět před svými dětmi za pasivitu v tak důležitém historickém okamžiku.
Nejvíce Gorbaněvskou prý „naštvalo“ oficiální prohlášení o jednomyslné podpoře sovětského lidu invazi. „Protestovali jsme proti tvrzení, že okupace má celonárodní podporu. I my jsme byli součást toho národa,“ vysvětlila.
Také Litvinov později uvedl, že hlavní pocit, který tehdy na moskevském Rudém náměstí zažíval, byl stud nad invazí vojsk Varšavské smlouvy. Zároveň však chtěl rovněž veřejně ukázat, že ne všichni Rusové s invazí souhlasí, a svého činu nikdy nelitoval.
Doufal totiž, že uvolnění režimu v Československu by mohlo ovlivnit i Rusko. Svůj nesouhlas s okupací, která začala 21. srpna, se proto rozhodl dát jasně najevo. „Byl to silný pocit, že musíme něco udělat,“ podotkl fyzik.
Tresty: pracovní lágry, vyhnanství a „psychušky“
Po několika minutách byla skupina surově napadena davem kolemjdoucích a policií v civilu a posléze odvezena na policejní stanici. Zadržení byli odsouzeni k několikaletým trestům žaláře, k pobytu v pracovních lágrech nebo ve vyhnanství, ale také k nucené psychiatrické léčbě.
„Veřejnost přijala rozsudek se souhlasem. Nechť je trest vážným poučením pro ty, kdo si snad ještě myslí, že porušení veřejného pořádku jim může projít,“ psal tehdy nadšeně místní tisk, který o demonstrantech psal jako o chuligánech či o přisluhovačích imperialismu.
Po propuštění emigrovali Gorbaněvská, Fajnberg a Delone do Francie a Litvinov, Dremljuga a Bajevová do USA. V Rusku zůstali pouze Babickij a Bogorazová.
Litvinov, Bajevová a Fajnberg jsou poslední žijící z osmi statečných. Delone zemřel v roce 1983, Babickij v roce 1993, Bogorazová v roce 2004, Gorbaněvská v roce 2013 a Dremljuga v roce 2015.
Gorbaněvskou ocenil Kiska i Zeman
Cena Gratias Agit připadne všem osmi statečným, v minulosti byla v Česku několikrát oceněna Natalja Gorbaněvská.
V roce 2008 dostala od tehdejšího premiéra Mirka Topolánka pamětní medaili Karla Kramáře za zásluhy o obnovu demokracie, práv a svobod člověka. Ve stejném roce obdržela rovněž Cenu Spirose Vergose na Pražském festivalu spisovatelů za svobodu projevu.
V roce 2013 převzala za své celoživotní zásluhy v boji za demokracii, svobodu a lidská práva ocenění Univerzity Karlovy. O rok později ji prezident Miloš Zeman vyznamenal in memoriam medailí Za zásluhy I. stupně, kterou převzal její mladší syn Josef.
Účastníky protestu z Rudého náměstí vyznamenal v roce 2014 i slovenský prezident Andrej Kiska. Gorbaněvské udělil in memoriam Řád bílého dvojkříže II. třídy, který převzal její syn Jaroslav. Fajnberg získal od prezidenta medaili za celoživotní úsilí při obraně demokracie a lidských práv.
Další dva ocenění, Dremljuga a Litvinov, převzali medaile prostřednictvím slovenského velvyslanectví v USA.