Praha – Včerejší předávání státních vyznamenání přineslo ocenění pro velké osobnosti i pochyby o výběru dalších ze třiceti tří jmen, která na slavnostním ceremoniálu zazněla. Nespokojenost vyjádřili také blízcí Natalje Gorbaněvské, oceněné in memoriam, která v srpnu 1968 protestovala v Moskvě proti okupaci Československa. Podle jejího syna by měl prezident Zeman také žádat svobodu pro ruské politické vězně.
Výtky Zemanovi: ocenil své filmaře a popírá odkaz Gorbaněvské
GALERIE
videogallery_481524
Dvě hlavní skupiny oceněných vymezil ve studiu ČT24 komentátor Petr Honzejk – jedni jsou nezpochybnitelní a zasloužili si ocenění, problematická je druhá skupina, kam patří třeba Filip Renč. „Ti nevynikli nad své okolí ničím jiným, než že jsou buď sympatičtí, nebo něčím pomohli Miloši Zemanovi,“ uvedl. Radko Kubičko z Českého rozhlasu v tom vidí i podobnost s historií. Podpora vládních činitelů následovaná vyznamenáním je totiž součástí negativní české tradice. „Začíná to shromážděním v Národním divadle v době protektorátu, pokračuje Antichartou a dalšími věcmi, i když to nemůžeme úplně porovnávat, protože dnes máme demokracii,“ řekl ve Studiu ČT24. Miloš Zeman se ale podle něj tolik neliší od svých předchůdců, už Václav Havel vyznamenával osobnosti, se kterými si rozuměl.
- „Prezident by se mohl zamyslet, koho oceňuje. Je to zvláštní mix. Vedle sebe jsou současní umělci, kteří ho podporují, vedle toho Karel Kryl, potom kněz Toufar a vedle toho bývalý poslanec komunistické strany a člen předlistopadového ÚV Zdeněk Klanica. Prezidentovi to vychází, protože na jedné straně je kritizován a na druhé chválen, že vyznamenal Churchilla. Umí to s politickou scénou, umí to s médii i veřejností,“ řekl komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko.
Osm statečných na moskevském náměstí
Některé případy ocenění jsou ale komplikovanější a otevírají otázky lidských práv. In memoriam byla oceněna Natalja Gorbaněvská, která se zúčastnila moskevského protestu na Rudém náměstí v srpnu 1968 spolu s dalšími sedmi. Cenu převzal syn Josef Gorbaněvskij. Sám přitom zvažoval, jestli se akce vůbec zúčastnit. Razantnější byli Viktor Fajnberg a Pavel Litvinov, žijící účastníci tehdejší demonstrace. Ti odmítli pozvání na předávání cen. Jako ruští disidenti ostře vnímají pozici, kterou Zeman zaujal v rusko-ukrajinské krizi. Kritizovali českého prezidenta, že oceňuje někoho, jehož heslu neumí dostát. Před šestačtyřiceti lety totiž Gorbaněvská demonstrovala s transparentem „Za vaši i naši svobodu“.
Josef Gorbaněvskij (mladší syn) přijímá vyznamenání pro svou matku
Komentátor Petr Honzejk to označil za největší skvrnu na celém ceremoniálu. „Můžeme ale zmínit i to, že Miloš Zeman se několik hodin před předáváním státních vyznamenání vrátil z Číny, kde implicitně řekl, že všechno, co se týká lidských práv, svobody a demokracie, je čínskou vnitřní záležitostí. Že se o svobodu a demokracii, pokud jde o byznys, zase tolik nezajímá,“ řekl Honzejk.
Cesta Ruska k demokracii
Druhý syn Natalije Gorbaněvské Jaroslav vzpomínal, že ještě v loňském roce se Zeman s jeho matkou setkal. „Požádala ho, aby nejel na olympiádu do Soči. To nevyslyšel. Obávám se, že neslyšel ani mnoho jiného,“ řekl na dnešní tiskové konferenci. Navázal také na Zemanovo prohlášení, že by bylo dobré, aby Rusko za dvacet let patřilo jako demokratická země do Evropské unie. „Jestliže si prezident Zeman přeje, aby Rusko bylo demokratické, tak se musí postavit a Rusku říci: Propusťte politické vězně,“ doplnil.
Nespokojenost se týká i toho, že si Zeman k ocenění vybral pouze Gorbaněvskou a zbylých sedm lidí ignoroval. Jaroslav Gorbaněvskij si myslí, že hrál roli aspekt nejistoty, protože živí lidé mohou ještě mluvit a říct neočekávané věci.
Názory oceněného i hostů
Robert Fico: „Vždy bez ohledu na to, jaká politická garnitura byla na slovenské nebo české straně, jsem se snažil nejen o standardní vztahy mezi premiéry, ale vždy to byly vztahy přátelské. Úplně jiná je spolupráce mezi krajinami, když premiéři mají k sobě blízko, když si dovedou zatelefonovat, umí se střetnout neformálně a mohou jít spolu třeba na fotbal.“
Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL): "Byl jsem zde jako člen vlády a myslím, že sem nechodíme kvůli někomu, ale kvůli něčemu, a to je státní svátek. Tím je to pro mě dané.„ K těm, co na protest nepřišli, řekl, že “je to jejich právo a já to respektuji".
Marian Jurečka (KDU-ČSL): „Pro mě bylo klíčové, že dnes byl oceněn, byť před hlavním ceremoniálem, sir Nicholas Winton. Jeho ocenění jsem inicioval v květnu letošního roku, kdy jsem materiál s návrhem na ocenění přinesl na vládu. Byla to pro mne srdeční záležitost.“
Miroslav Kalousek (TOP 09): „Prezident svým jednáním skutečně znevažuje nejvýznamnější státní svátek moderního státu na našem území. Nicméně přijít a připnout si odznaky dvou univerzit, jejichž rektoři nebyli pozváni, mi přijde jako viditelnější forma protestu než zůstat sedět doma.“
Filmař s kariérou před sebou
Rozruch vzbudil i Robert Sedláček, který si pro medaili přišel v neformálním oblečení - v tmavé fleecové mikině. V jeho případě byla podle Honzejka potíž, že se ocenění dočkal předčasně a že svým ošacením dal najevo, že si to uvědomuje. Dokumenty natáčí od roku 1997, k hraným filmům se dostal v roce 2006. Pro Českou televizi připravil cyklus České století. „Robert Sedláček je kvalitní režisér, ale rozhodně to není umělec, který by měl uměleckou dráhu za sebou. Může udělat ještě celou řadu věcí, které budou dosavadní kvalitní záležitosti problematizovat,“ hodnotil Honzejk. Mluvčí Pražského hradu dnes pro deník Právo reagoval, že ocenění bylo uděleno na základě činů, nikoliv garderoby. Ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt by mu vybrané šaty nedoporučil, v pozvánce ale nic nepřikazují.
Jan Němec vrací ocenění
Významný filmový tvůrce šedesátých let a nové vlny Jan Němec dnes odnesl na Hrad svou Medaili Za zásluhy II. stupně, kterou mu v roce 2002 udělil Václav Havel, informoval o tom server iDNES.cz. Učinil tak na protest proti letošnímu výběru oceněných. Cenu, diplom i zdůvodnění od něj převzal hradní mluvčí.
Němcovi vadí, že prezident Zeman v jedné řadě vyznamenal zachránce židovských dětí a významného státníka, který napomohl porážce Hitlera, ale i filmové tvůrce, kteří nijak nepřispěli české státnosti, pouze politické kariéře jednoho člověka. „Pomáhat někomu v politické kampani nemá se státností vůbec nic společného,“ řekl Němec. Proti svým kolegům nemá výhrady, ale šlo o komerční práci, byli za ni patřičně honorováni a tím by to mělo skončit. Zároveň říká, že by se tyto ceny za zásluhy měly pro umělce zrušit, existuje dostatek oborových cen.
Medaile se zřekl dočasně, přijme ji zpátky, až bude na Pražském hradě jiný prezident.
Následkem podobných drobných prohřešků proti svátečnosti ale může být jistá degradace slavnostního ceremoniálu. Přitom samotné vystoupení Miloše Zemana není hodnoceno špatně. Honzejk oceňuje, že „při této formální příležitosti interpretoval české dějiny jakožto dějiny, jejichž spodním proudem je určité hrdinství, schopnost postavit se proti převažujícímu názoru i proti brutální moci.“ Ve své řeči vyzdvihl prezident význam českých vojáků v misích Severoatlantické aliance. Pětici vojáků vyznamenal za hrdinství posmrtně, jeden přeživší převzal medaili osobně na slavnostním večeru.
Kontroverze kolem udílení státních vyznamenání v den oslav výročí založení samostatného Československa se v poslední době koncentrovaly hlavně na aféru se dvěma rektory vysokých škol, jejichž poškozené vztahy s prezidentem vyústily už podruhé v debatu o tom, koho by měl prezident zvát na Hrad.
