Ve věku 75 let zemřel ve Spojených státech Vladimir Dremljuga, jeden z „osmi statečných“, kteří 25. srpna 1968 protestovali na moskevském Rudém náměstí proti okupaci Československa. Disident zemřel už 2. května, informace o jeho smrti se ale objevila až nyní.
Kvůli své účasti na protestu strávil Dremljuga tři roky v pracovním táboře v Murmansku. Po jejich uplynutí dostal za údajnou protisovětskou činnost, jíž se během pobytu v táboře dopustil, další tři roky v pracovním táboře s přísným režimem v Jakutsku. Vězení opustil v roce 1974 a na základě osobní žádosti amerického prezidenta Richarda Nixona mu bylo povoleno emigrovat do USA. Usadil se v Jersey City v New Jersey, kde byl úspěšným podnikatelem.
Čtyři dny po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 se na moskevském Rudém náměstí sešla skupinka osmi Sovětů, kteří nesli československou vlaječku a transparenty odsuzující okupaci Československa. Na transparentech byly nápisy Za vaši i naši svobodu, Ať žije svobodné Československo, Hanba okupantům, Svobodu Dubčekovi nebo Ruce pryč od Československa. Během několika minut skupinu surově napadli policisté v civilu. Účastníci byli zatčeni a odsouzeni k několika letům za mřížemi, v pracovních táborech nebo ve vyhnanství, někteří i k nucené psychiatrické léčbě. Tato demonstrace „osmi statečných“ byla tehdy v Sovětském svazu výjimečným projevem odvahy: vedle dělníka Dremljugy se protestu zúčastnil lingvista Konstantin Babickij, básník Vadim Delone, anglista Viktor Fajnberg, básnířka a překladatelka Natalija Gorbaněvská, fyzik Pavel Litvinov a lingvistka Larisa Bogorazová; na náměstí se k nim pak jako osmá připojila mladičká Taťjana Bajevová. Po propuštění emigrovali Gorbaněvská, Fajnberg a Delone do Francie a Litvinov, Dremljuga a Bajevová do USA. V Rusku zůstali pouze Babická a Bogorazová. Delone zemřel v roce 1983, Babickij v roce 1993, Bogorazovová v roce 2004 a Gorbaněvská v roce 2013.
Dremljuga se narodil v roce 1940 v Saratovu na Volze. Už v 18 letech byl vyloučen z Komsomolu kvůli rozvracení sovětské rodiny. Z Leningradské univerzity pak byl vyloučen v roce 1964 pro zesměšňování bývalého agenta KGB, od roku 1965 pak pracoval jako elektrikář na železnici, topič a řidič.
