Helena Králová sehrála rozhodující roli v mnoha veřejně sledovaných kauzách, které se často táhly léta. Odvolací soud jí dokonce několik kauz odebral. Šlo například o případ s Janou Nečasovou a Vojenským zpravodajstvím. Králová nyní čelí dvěma kárným žalobám, což v pátek vyústilo v rozhodnutí ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který ji dočasně zprostil výkonu funkce soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1.
Dnes šestašedesátiletá soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 figurovala na seznamu soudců a státních zástupců, kteří bývali před revolucí členy KSČ, jejž zveřejnilo ministerstvo spravedlnosti v roce 2011. Ministerstvo ovšem mělo tehdy kvůli seznamu potíže, protože vyšlo najevo, že někteří uvedení příslušníci justice nebyli členy komunistické strany, nýbrž kandidáty na členství, a další se o členství vůbec nesnažili.
Sama Helena Králová působila před rokem 1990 u soudů v Chebu a Karlových Varech. V roce 1990 se dostala do Prahy, figuruje na dobovém seznamu soudců nově zvolených Českou národní radou v kategorii bývalých soudců, kteří se vraceli do justice.
V 90. letech soudila mimo jiné šéfredaktora časopisu Politika Josefa Tomáše, který před soudem stanul kvůli článkům, které byly podle obžaloby antisemitské a oslavovaly fašismus. Mimo jiné publikoval seznam 168 „Židů a židovských míšenců v současné kultuře“. Prokurátor jej obžaloval také za šíření poplašné zprávy kvůli článku s názvem „Reálná hrozba občanské války“ o možnosti konfliktu Československa s Maďarskem.
Helena Králová se případ nejprve pokusila vyřešit soudním příkazem. Novinář však s ročním vězením, které mu tak hrozilo, nesouhlasil a trval na plnohodnotném řízení. Nakonec dostal sedmiměsíční podmínku a zákaz publikace na dva roky (za šíření poplašné zprávy však odsouzen nebyl, pouze za hanobení národa, rasy, přesvědčení a podněcování k národnostní a rasové nenávisti).
Na přelomu tisíciletí rozhodovala soudkyně Králová také v kauze Thorges, kdy před obvodním soudem stanulo devět taxikářů obžalovaných z toho, že ovládli lukrativní stanoviště v Praze, vybírali poplatky za stání na nich a taxikáře, kteří nechtěli platit, vydírali. Králová tehdy poslala čtveřici obžalovaných do vězení, jednomu udělila podmínku a další čtyři osvobodila. Byla to první široce sledovaná kauza soudkyně Králové, ve které městský soud její verdikt zrušil a případ jí vrátil. Vytkl jí nepřesnost a neúplnost zjištění, některé právní úvahy obvodního soudu označil odvolací tribunál za vadné a nepřezkoumatelné.
Podobný „ping-pong“ s městským soudem přinesl Heleně Králové případ někdejšího ředitele Správy železniční dopravní cesty Jana Komárka obžalovaného z uzavření nevýhodných smluv na nákup elektřiny. Králová jej dvakrát osvobodila. „Skutek se stal, ale není trestným činem,“ znělo napoprvé stručné odůvodnění rozsudku. Velmi stručná ústní zdůvodnění nebyla u Heleny Králové ojedinělá, prakticky bez zdůvodnění vyřkla i první osvobozující rozsudek nad Janou Nečasovou a spol.
V případě Komárka městský soud osvobozující verdikt odmítal a případ soudkyni Králové opakovaně vracel. Napotřetí odešel Jan Komárek od obvodního soudu s dvouletou podmínkou s odkazem na to, že je vázána právním názorem nadřízené instance. Případ ale opět skončil u městského soudu a ten bývalého šéfa SŽDC naopak osvobodil.
Případ kolem Jany Nečasové a zneužití Vojenského zpravodajství pražský městský soud nakonec letos v lednu Králové odebral. Soudkyně Nečasovou i obžalované zpravodajce dvakrát zprostila obžaloby, městský soud ale její verdikty vždy zrušil. Po druhém zrušení rozsudku nařídil výměnu soudce.
Vrcholem sporů s nadřízeným soudem byl – vedle kauzy Vojenského zpravodajství – případ obchodů s palivem, ve kterém byli bývalý ředitel Čepra Tomáš Kadlec a někdejší obchodní ředitel téhož podniku obžalováni, že státní firmě způsobili více než čtvrtmiliardovou škodu. Soud začal rozhodovat v roce 2011 a dodnes není kauza u konce. Opakovaně si ji vyměňoval obvodní soud s městským soudem, který nakonec rozhodl, že případ Králové – jež bývalé šéfy Čepra opakovaně osvobozovala – odebere.
Další sledované případy, ve kterých Helena Králová rozhodovala, přinesly méně kontroverzí. V prvním desetiletí nového století se na její stůl dostala obžaloba galeristy George Novotného, o němž tvrdil státní zástupce, že vydíral bývalého ředitele televize Nova Vladimíra Železného. Šlo o dopis, ve kterém Novotný požadoval sto tisíc dolarů a milion korun za to, že nezveřejní informace o údajných Železného machinacích s uměleckými předměty a obrazy. Bez týdne po čtyřech letech od doručení obžaloby vyřkla soudkyně verdikt, podle kterého byl Novotný vinen. Dostal tehdy dvouletou podmínku, šlo ovšem o souhrnný trest ještě za krácení daní při dovozu obrazů ze zahraničí, ve kterém byli odsouzeni jak Novotný, tak i Železný.
Soudkyně Králová tehdy zdůvodnila verdikt tím, že od spáchání zločinů tehdy již uplynulo mnoho let, vyšším věkem George Novotného a tím, že se kromě trestných činů, které souvisely s obrazy, ničeho jiného nikdy nedopustil.
V tomto desetiletí rozhodovala Helena Králová mimo jiné o zakladateli umělecké skupiny Ztohoven Romanu Týcovi, který se dostal do konfliktu se strážníky. Usoudila, že nešlo o trestný čin, případ skončil na radnici, aby úředníci posoudili, zda šlo o přestupek. „Její“ byla i kauza bývalého velvyslance v Thajsku Milana Sedláčka a dalších dvou lidí obžalovaných ze zneužití pravomoci a podvodu při uzavření tří smluv na marketingové akce kolem česko-asijského fóra 2009, které zprostila obžaloby. Soudkyně Králová osvobodila i někdejšího ministra a velvyslance v Austrálii Juraje Chmiela, kterého žaloba vinila z porušení zákona o veřejných zakázkách.
