Profesor Michael Sterner je přední německý expert na ukládání energie. Zaměřuje se hlavně na systémy, které umí přebytky získané ze sluneční a větrné elektřiny ukládat do plynu, který se následně využívá jako záloha pro průmysl v době, kdy tolik nefouká nebo nesvítí. Věří, že právě tato technologie umožní lidstvu přechod od fosilních paliv a zachrání tak svět před bolestivými dopady klimatických změn.
Změna klimatu nás nezahubí, máme všechny potřebné technologie, říká expert
Sterner je usměvavý štíhlý čtyřicátník s výrazným profilem, akademickým vystupováním, který s oblibou hledá pro každou větu argumenty v číslech, studiích a faktech. A kromě toho je jedním z nejprodávanějších německých spisovatelů posledních let. Jeho kniha „So retten wir das Klima“ (Takhle zachráníme klima) vyšla už v několika vydáních, která se rychle vyprodala. Redakce ČT24 s ním mluvila během jeho návštěvy Prahy, kde přednášel o budoucnosti vodíku jako energetického zdroje.
Máme rok 2024 a svět se rychle mění. Jak podle Vás bude vypadat z hlediska energetiky Evropa za patnáct let?
Za patnáct let, to bude rok 2039, se bude stále v řadě evropských zemí spalovat uhlí. Ale protože zde máme daně na oxid uhličitý, které zvyšují cenu uhlí, další elektrárny už se nebudou stavět. Když někdo ničí planetu, tak se mu zvýší daně – a když se to podnikání stane dostatečně nevýnosným, tak zmizí.
Mým dětem je jedenáct a šest let. Takže za těch patnáct roků už budou dospělé a budou se nás ptát, co jsme dělali. Protože ony budou už žít v mnohem teplejší Evropě, než teď známe – právě Evropa je totiž kontinentem, který je změnou klimatu nejvíce ovlivněný.
Co se týká katastrof, tak Jižní Amerika, Afrika a Asie utrpí větší škody. Ale zpět k otázce: Nejsem si jistý, jestli ještě budeme mít spalovací motory. V Německu chceme mít do roku 2030 asi 15 milionů elektromobilů, ale myslím, že budeme rádi, když jich bude deset milionů. Příliš jsme je dotovali a když teď dotace skončily, tak se jejich prodeje snižují.
Myslíte, že elektromobily budou za těch patnáct let převládající dopravní prostředek?
Budou dominantní. Ano, v tom horizontu patnácti let budou. A proč? Protože to bude ten nejlevnější způsob dopravy. Hlavně pokud máte dům: Na tom budete mít solární panely, ušetříte na daních, a ještě si vyrobíte vlastní palivo. Bude to opravdu mnohem levnější než jezdit na benzinku.
Bude to zkrátka výhodné. Pokud se něco ukáže pro lidi užitečné, tak to budou používat. Takže za patnáct let budeme mít mnoho elektromobilů, mnoho tepelných čerpadel, také mnoho větrných a solárních elektráren. A nejsem si jistý, jestli přežije jaderná energie. Myslím, že ne, protože je příliš drahá. Je těžké ji financovat, protože když vidíte skutečné náklady, jako v Hinkley Point C ve Velké Británii, tak jsou třikrát až pětkrát vyšší než u větrné nebo solární energie.
Takže každý, kdo se bude chovat ekonomicky racionálně, se rozhodne pro větrnou, solární a vodní energii. A za druhé, a vlastně hlavně: Výstavba jaderné elektrárny trvá o deset až patnáct let déle než u obnovitelných zdrojů. Takže to ekonomicky nedává smysl. A to ani nemluvím o tom, že nemáme kam dávat odpad a tak dále.
Takže nevěříte ani budoucnosti jaderné energetiky v České republice?
Když teď řeknete „ano, chceme postavit nový reaktor,“ kdo je reálně schopen to udělat? Francouzská, americká i korejská společnost mají ekonomické problémy – a pak už jsou to jen Číňani, ale ti jsou na černé listině USA, takže je žádná banka nebude financovat Jediný, kdo by to opravdu mohl udělat, kdo má personál a know-how, je Rusko. Ale umíte si představit, že by dnes Rusko v Evropě postavilo jadernou elektrárnu?
Navíc: Za posledních dvacet let bylo každý rok odstaveno pět jaderných elektráren. Takže abyste udrželi podíl energie z jádra, muselo by vzniknout deset nových jaderných elektráren. Ale my na to v Evropě nemáme lidi ani peníze.
To jsou technické změny, ale co změny sociální? Přežije třeba vůbec individuální automobilová doprava?
Auto přežije. Myslím, že pro průmysl jsou auta příliš důležitá, takže úplně nezmizí, ale musí to být cenově dostupná auta. Německo má velmi prémiový trh s automobily. Ale myslím si, že Česká republika má velkou budoucnost ve výrobě automobilů, protože máte nízkou nezaměstnanost, máte relativně nízké zdanění, takže nízké náklady na pracovní sílu, a kvalita je stejně vysoká jako v Německu.
Takže spousta lidí v Německu, a já sám taky, čekáme na elektrickou Škodu Octavii. Mám tři děti, takže potřebuju dost prostoru. Takže to může být klidně i Enyaq, ale určitě bude moje příští auto Škoda, protože jako vědec si nemohu dovolit Teslu ani Mercedes. Musíte prostě začít vyrábět levná elektrická auta, cenově pod 20 tisíc euro. Ta si pak koupí každý. Tak daleko zatím nejsme, ale za patnáct let? To bychom být měli.
Co je kromě oteplování ještě ve hře za problémy?
Pokud s klimatem něco neuděláme, pak budeme mít mnohem větší migraci z jihu. Lidé také přežijí, ale... Pokud nebudeme bojovat proti změně klimatu, tak například v Maroku, Alžírsku, severní Africe, budeme mít průměrnou teplotu nad 29 stupňů. Je to jako sedět ve stanu, na kterém je natažené černé plátno. Přežít tam budete moci, ale jen tehdy, když jste v klimatizované budově.
A lidé chtějí přežít. Budou se stěhovat i přesto, že i Evropa bude velmi teplá a suchá. Půjdou do Portugalska, Itálie, Řecka a Španělska, všude tam se ale bude klima horšit – takže odtamtud budou původní obyvatelé odcházet. Takže pokud nebudeme něco dělat, i v rámci Evropské unie se lidé začnou stěhovat na sever.
Zníte jako velký optimista. Čím to?
Napsal jsem knihu, ve které se každý může dočíst, jak zachránit klima a provést energetický přechod, všechno je tam. Technologicky nemusíme vymýšlet nic nového. Je to i ekonomické, protože když předejdeme škodám způsobeným změnou klimatu, bude to mnohem levnější než řešit její důsledky – sucha, hladomory a tak dále.
Mnohem levnější než tahle zkáza je provést energetickou transformaci. A to je kontext, který v té debatě často chybí. Lidé říkají, že energetická transformace ničí náš průmysl. Ne, průmysl je dceřinou společností matky přírody. Pokud zničíme přírodu, nebude žádný průmysl. Pokud se tedy nebudeme k matce přírodě chovat dobře, nebudeme na planetě existovat. Příroda bude žít dál, ale už bez lidského druhu.
Nemyslím si, že jsme odsouzení k záhubě, jsem optimista, protože věřím, že lidé chtějí přežít. A aby přežili, musí se změnit. Co se týče změn, tak už se to děje. Nejpoužívanějším zdrojem energie v nedávné minulosti bylo uhlí. Teď je to pravděpodobně ropa. A co bude dál? Obnovitelné zdroje.
Myslíte si, že v budoucnosti bude vůbec nějaký dominantní zdroj energie?
Ano. Bude to větrná a solární energie, protože je nejlevnější. Do nich jde už dnes globálně 90 procent investic. Zkrátka: Přejděte na větrnou a solární energii. Ne do jaderné energetiky. Ne do uhlí. Ne na ropu.
Ale elektřina je jen část energetiky. Pak máme vytápění budov, máme mobilitu a máme průmysl. Pro elektřinu bude hlavním zdrojem vítr a slunce. A v některých zemích také vodní a geotermální energie. V ostatních odvětvích bude vytápění stále plynem. Mobilita bude stále založena na ropě.
Říkáte tedy, že máme všechny technologie pro změnu? Chybí nám něco, něco malého nebo podceňovaného?
Ne, máme opravdu všechny technologie. Máme úložiště energie. Máme baterie. V masovém měřítku máme přečerpávací vodní elektrárny. Máme jeskyně, kam se dá ukládat plyn, do kterého uložíme přebytečnou energii vyrobenou obnovitelnými zdroji. Vy v Česku máte takové jeskyně taky. Můžeme zkrátka pomocí větru a slunce vyrábět vodík a metan a ty pak ukládat do jeskyní. To je věc, na které jsem pracoval – abychom dokázali propojit elektrické a plynové sítě.
Můžete z elektřiny, která je levná, vyrobený plyn uskladnit na zimu. A v zimním období, když není vítr a slunce, použijeme plynovou turbínu a vyrobíme z plynu opět zelenou elektřinu. Takže problém vyřešen. Máme elektromobily. Máme všechny procesy pro čistý průmysl. Máme topné systémy, tepelná čerpadla. Máme solární energii, biomasu. Všechno je tady. Jediné problematické oblasti jsou suroviny a pracovní síla.
K těm se ještě dostaneme, ale teď mě zajímá ještě něco jiného. Nemůže se objevit nějaká technologie, která by tohle všechno nahradila? Něco úplně nového, třeba fúze.
Ne. Fúze zatím nikdy nefungovala, a to ji zkoumáme už půl století. Ano, udělali jsme jakýsi pokrok, ale potřebujeme do ní investovat další miliardy euro. A vědci, kteří na ní pracují, mi říkali, že potřebují nejméně dalších dvacet let, takže ten koncept neprobádáme dřív než do roku 2045. Tak proč raději nevyužít fúzní reaktor, který prokazatelně funguje? Jmenuje se Slunce.
Pardon, ještě bych se rád vrátil k jádru. Vy nejste jeho velký fanoušek, hlavně z ekonomických důvodů. Ale jsou zde možné nějaké další důvody, proč se pro jádro rozhodnout?
Víte, já pocházím z Bavorska, kde jsme na tom byli podobně jako u vás v Česku. Vsázeli jsme na plyn a na jádro, měli jsme první plynovod z Ruska. Ale plyn poškozuje klima. A jádra jsme se rozhodli zbavit. Měli jsme totiž problém s jadernými zbraněmi.
Nikdy totiž nelze úplně oddělit jaderné zbraně od jaderné energie. Protože k výrobě jaderných zbraní potřebujete jadernou energii. A to je důvod, proč Francie a Velká Británie pořád zůstávají u jaderné energie. Protože jim to přináší vojenské výhody. Má to pro ně smyl, takže jim tolik nevadí, když je cena elektřiny čtyřikrát vyšší než u větrné a solární energie.
Navíc nemáme zásoby uranu, takže bychom ho museli získávat z Nigeru, Mali nebo odjinud z afrických zemí, které nejsou politicky stabilní.
A za druhé, když bychom jádro měli, musíme ho provozovat bezpečně. Ale je bezpečné? Po celém světě máme asi šest stovek jaderných reaktorů. A měli jsme šest vážných nehod. Takže jeden ze sta reaktorů během své životnosti po sobě zanechal škody, které poškodily stovky kilometrů čtverečních území, což je celkem obrovská makroekonomická ztráta.
Představte si, že nastoupíte do letadla a víte, že každé sté se zřítí. Nikdo by neletěl. Ale v jaderné energetice tohle riziko přijímáme, což pro mě v pořádku není. Protože teď už máme alternativy. Dokud neexistovaly, tak bych tu sázku na jádro chápal. Ale my máme možnost volby, protože už alternativy máme.
Další důvod, proč jsme od jádra odešli, je nevyřešený problém s jaderným odpadem. Švýcaři to vyřešili, ale my v Německu jsme zjistili, že bychom řešení hledali ještě nejméně dalších padesát let. Když se vrátím k té metafoře s letadlem: Je to, jako bychom vzlétli, ale netušili, kde leží letiště, na němž máme přistát.
Už několikrát jste mluvil o podzemních úložištích energie. Zní to trošku jako sci-fi, opravdu to už někde funguje? A nemyslím teď jen nějaký koncept, ale opravdu v průmyslových rozměrech?
Ještě jednou – je jenom mýtus, že neumíme energii ukládat. V podzemních prostorách můžeme plyn vyrobený pomocí solární a větrné energie skladovat celé měsíce. Tímhle plynem pak můžeme stabilizovat sítě, když by náhodou ani nefoukalo, ani nesvítilo.
První elektrárnu na tenhle plyn jsme otevřeli před jedenácti lety. Byla to šestimegawattová elektrárna, takže tohle všechno už máme vyzkoušené. A máme společnosti jako MIM, které mohou postavit výkony 50 až 100 megawattů.
K čemu to celé vlastně je? Podle klimatologů se nám zřejmě stejně nepodaří udržet oteplování na hranici 1,5 stupně Celsia – vypadá to teď spíš na dva nebo tři stupně. Tak proč se vůbec snažit?
Ano, má smysl se snažit dál. Protože každá desetina stupně Celsia znamená menší škody. Věnuji se energetické transformaci už 25 let, radím vládě 15 let. A vždycky se najde někdo, kdo mi řekne, že můžeme vyjednat jiný klimatický cíl. Ale já jim říkám ne, že tohle je prostě fyzika: Když je na silnici ostrá zatáčka, tak tam dáte značku a můžete řešit, jestli na ni dát omezení 50 nebo 70 kilometrů za hodinu.
Ale když jedete stovkou, tak z té zatáčky prostě vyletíte. To je fyzika.
Těch jeden a půl stupně Celsia, to je taky fyzikální limit, není to politický limit, o kterém se dá vyjednávat. Je to zákon termodynamiky. A ano, nepodařilo se nám přesvědčit lidi a politiky a ropné a plynárenské společnosti, abychom dosáhli tohoto cíle. Dojde k překročení o dva, možná dva a půl stupně Celsia. Ale jak jsem řekl, máme dost energie na to, abychom skutečně také znovu extrahovali CO2 z atmosféry nebo měli hodně zalesnění. Pak mohou emise klesnout. Máme výpočty, které jdou dolů až ke scénáři jednoho stupně. Takže i na papíře, teoreticky, technologicky, je to možné.
V českém prostředí se často setkáváme s námitkou, že my v Evropě se sice můžeme snažit, jak chceme, ale když Indie a Čína nedělají nic, tak se stejně nic nezlepší a my si jen zničíme průmysl a ekonomiku. Tohle zní docela logicky, ne?
Myslím, že mám docela dobré protiargumenty. Tak zaprvé není pravda, že by Čína nic nedělala, jen v loňském roce nainstalovala více fotovoltaických panelů, než mají ve Spojených státech nainstalováno celkem. To je šílené, naprosto šílené číslo.
A pak je tu historické hledisko. My Němci dnes máme jedno procento světové populace a dvě procenta emisí. Ale když se to vezme historicky, tak jsme v emisích čtvrtí na světě. Takže máme obrovskou zodpovědnost. za to, jaké škody už jsou.
No a do třetice – celosvětově jde do větru a slunce devadesát procent energetických investic. Což je jednoduchý důkaz, že nejsme jediní, kdo se snaží o změnu.
Věříte, že je možné v Evropě dekarbonizovat úplně všechny oblasti života?
Ano.
To je dost optimistické…
Ne, tohle jsou fakta.
Takže třeba i leteckou dopravu?
Včetně letecké dopravy, také letecký provoz. Budeme mít elektronická paliva (e-paliva) pro leteckou dopravu. Pro ocelářský průmysl máme vodík, a ten se dá využít i pro chemický průmysl. Pro cement, cihly a další stavební materiály máme také metan a zelené plyny. Sklo můžeme vyrábět pomocí elektřiny, vodíku a zelených plynů.
Co je nejproblematičtější nebo přijde na řadu jako poslední?
Hm, myslím, že cement. Je to opravdu těžký průmysl, takže to vyžaduje hodně investic.
A co zemědělství? Když se bavím s lidmi na venkově, tak mi říkají, že prostě není možné nahradit současnou zemědělskou techniku stroji na elektřinu.
Vyrůstal jsem na venkově, jsem z farmářské rodiny, takže těm lidem docela rozumím, naše rodina se o půdu stará pět set let. A my používáme traktory. Před sedmdesáti lety jsme místo nich využívali koně a krávy – a třetinu našich pozemků jsme využívali na to, abychom tahle tažná zvířata nakrmili. Třetina našeho zemědělství, naší zemědělské půdy tedy byla vlastně určená pro energetiku, na „pohon“ našich zvířat.
Nicméně máte pravdu, že pro traktory a kombajny jsou zatím baterie nepoužitelné; ty si umím představit jen pro menší traktůrky. Vodík tady také nemá místo, byl by tu příliš nebezpečný. Ale jsou tu ještě biopaliva, která si můžeme vypěstovat vlastně podobně, jako jsme pěstovali píci pro tažná zvířata.
A nakonec jsou tu e-paliva, která jsou vyrobená pomocí větru a sluneční energie. Myslím, že právě ona budou hlavním pohonem zemědělské techniky v budoucnosti. Takže máme i technologie pro lidi, kteří se živí zemědělstvím.
Už jsme na to narazili na začátku rozhovoru, ale rád bych se k tomu ještě vrátil. Říkáte, že máme technologie. Ale co materiály? Když se podíváte třeba na nové větrné elektrárny, které se teď staví třeba v moři u USA, tak ty jsou dvakrát tak vysoké jak Socha svobody. Opravdu je na tohle na Zemi dost zdrojů?
Je, věnoval jsem tomu ve své knize zvláštní kapitolu. Má to ale dvě podmínky – musíme hodně recyklovat a musíme mít dostatek energie. Pak totiž můžeme třeba také těžit lithium z moře.
Máme nějaké náhrady za vzácné materiály, které nejsou v Evropě?
Je to složité, ale ano. Například pro výrobu betonu už existují nějaké výzkumy ohledně betonu umělého.
A další náhrada je myslím v bateriích. Třeba nepoužívání lithia, ale sodíku. To je moc zajímavé téma, protože Čína v něm má asi deset let náskok; přitom ale ani nezveřejnila žádný výzkum na toto téma. Sodík není tak vzácný ani drahý jako lithium. Nemá sice takovou energetickou hustotu, ale je to opravdu slibné.
Má na tyhle změny ale lidstvo čas? Extrémy počasí naznačují, jak rychle se klima mění.
Podle toho, co uděláme. Pokud se pro energetický přechod k obnovitelným zdrojům rozhodnou všichni, můžeme to udělat opravdu velmi rychle. Během pandemie covidu jsme viděli, jak rychle umíme reagovat. Z peněz vynaložených na obnovu po pandemii by se dalo udělat deset let energetické přeměny po celém světě. Takže tohle vlastně není otázka času, je to jen otázka vůle.