Praha - Svět stojí na prahu nového zdroje energie. Termojaderné fúze a vodíkové elektrárny už nemusí být pouhou utopií. Projekt ITER, jehož podstatou je napodobování reakcí probíhajících na povrchu Slunce, naopak naznačuje, že by se mohly stát hudbou poměrně blízké budoucnosti.
Ve francouzském městě Cadarache se staví obří termonukleární reaktor, v němž se vědci snaží vytvořit podobné podmínky, jaké panují na povrchu hvězd. Myšlenka vytvořit obří tokamak se zrodila už před deseti lety, ale na první fúzi bude podle Akko Maase z ITER teamu nutné počkat přibližně ještě stejnou dobu.
Smyslem celého projektu ITER je poskytnout vědecký důkaz, že fúze může fungovat i v pozemských podmínkách. Kromě silného magnetické pole bude muset obří reaktor zvládnout i vysoké teploty. „Bude z nejlepších izolačních materiálu, jaké kdy člověk vytvořil, protože musí vydržet teploty přesahující 150 milionů stupňů Celsia,“ vysvětlil Gianfranco Federaci.
Vodíkové elektrárny až v roce 2040
Technologii vědci dlouhá léta zkoušeli na menších tokamacích a podle ředitele výzkumu Michela Chataliera právě uzrál čas na první velký prototyp. K termonukleární energii v elektrickém vedení ale ještě vede dlouhá cesta. Výzkum reakcí ve velkém reaktoru bude vědce zaměstnávat ještě přibližně dalších dvacet let. Pokud experiment za deset miliard eur dopadne dobře, lidstvo se může na první vodíkovou elektrárnu těšit zhruba v roce 2040.
Na výzkumu termonukleární energie se podílí i čeští vědci. Nedávno v Praze v Ústavu fyziky plazmatu v rámci programu vázaném na ITER uvedli v činnost malý tokamak, který jim umožní další studium a výzkum.
Vodíková fúze je jedním z alternativních zdrojů energie budoucnosti. Oproti štěpným reaktorům nabízí fúze mnoho výhod. Při reakci například nevzniká radioaktivita a palivo je na zemi velice hojné. Fúze s sebou tedy přináší celou řadu příslibů. Na vědecké poznatky ale bude muset navazovat průmyslový program, který zajistí využití reaktorem vytvořené energie.
