V úterý nad ránem zemřel v Institutu klinické a experimentální medicíny docent Rudolf Kramář, jeden z pionýrů české i slovenské kardiovaskulární chirurgie. Kramář byl jedním ze čtyř chirurgů, kteří se účastnili první transplantace srdce v Československu v roce 1984.
„Tyto chvíle patří mezi ty nejsmutnější, které člověk zažívá. Odešel poslední z našich chirurgických 'otců', kteří stáli u zrodu IKEM. Svým vztahem k pacientům, ale i životu vůbec nám byl v mnohém vzorem. Chvíle s ním prožité zůstanou v mém srdci navždy,“ uvedl profesor Jan Pirk, přednosta Kardiocentra IKEM a blízký přítel docenta Kramáře.
K uctění památky skvělého lékaře a výjimečné osobnosti bude nad Institutem klinické a experimentální medicíny vlát až do posledního rozloučení s docentem Kramářem černá vlajka.
Rudolf Kramář se narodil 30. září 1930 v obci Řásná u Telče, pak se jeho rodina přestěhovala do Hradce Králové a od roku 1938 žila v Kamenném Přívozu na Benešovsku. Matka byla švadlenou, otec vedoucím v místním kamenolomu. Vystudoval reálné gymnázium v Benešově u Prahy a v roce 1956 promoval na Fakultě vnitřního lékařství UK (dnešní 1. LF UK).
V září téhož roku nastoupil na chirurgii do nemocnice v Litoměřicích, kterou vedl MUDr. Rudolf Špelina, o šest let později už pracoval v Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Thomayerově nemocnici. Zde se nejprve věnoval problematice cévní chirurgie a později, po zahájení kardiochirurgického programu, i tomuto oboru.
V obou odvětvích exceloval nejen v klinické praxi, ale také při zavádění nových metod a postupů. Za připomenutí stojí vypracování metody ochrany cévních protéz před infekcí, spoluúčast na zahájení programu cévních rekonstrukcí v léčbě vaskulogenní impotence, stejně jako jeho významný přínos k metodickému přístupu v chirurgické léčbě takzvané vasorenální hypertenze.
První transplantace srdce
Do povědomí širší veřejnosti se zapsal svou účastí na přípravě transplantací ledvin a později i srdce. V roce 1984 se jako jeden ze čtyř chirurgů účastnil první transplantace tohoto orgánu v Československu. „Docent Kramář byl pověřený důležitou funkcí, tou byl odběr dárcovského štěpu zemřelého pacienta a jeho ochranou, aby mohl po transplantaci fungovat,“ vzpomíná profesor Pirk.
Učitel, lékař, vědec
Rudolf Kramář se také významně uplatňoval při zahájení chirurgické léčby ischemické choroby srdeční, kdy se zaměřoval na technické a taktické možnosti ovládající rozsah vlastních výkonů, stejně jako na prevenci možných komplikací této choroby. Do této oblasti jeho zájmů spadá i průběžná snaha o vypracování optimálního způsobu ochrany myokardu v průběhu výkonů na zastaveném srdci.
V oblasti kardiochirurgie se podílel také na rozvoji chlopenní chirurgie, stejně jako chirurgické léčbě onemocnění hrudní aorty, a to zejména její akutní disekce.
Jeho znalosti a dovednosti vyústily v desítky článků v českých a zahraničních odborných časopisech i jednoroční stáž na chirurgické klinice Univerzity v Chicagu. Kramář se podílel i na zahájení a rozvoji cévní chirurgie na několika českých pracovištích, stejně jako v tehdejší Jugoslávii. Dlouhá léta se účastnil postgraduálního vzdělávání lékařů.
Docent Kramář se za svého života nestal členem žádné politické strany. V roce 1989 se ale aktivně účastnil debat s veřejností; sám vyprávěl, že v jeden večer vystupoval na pódiích obou scén Národního divadla. Na základě těchto debat přišla po revoluci nabídka na post ministra zdravotnictví, kterou odmítl s tím, že chce léčit lidi, ne úřadovat. Docenturu získal až po roce 1989.
