V noci na středu došlo u Kamčatky k silným otřesům půdy, které vyvolaly zemětřesení, jež zasáhlo rozsáhlou oblast v Asii. Důsledkem jsou také vlny tsunami, které se šíří Tichým oceánem. Otřesy podle amerických geologů patří mezi desítku nejsilnějších, které se od roku 1900 podařilo zaznamenat a změřit.
Zemětřesení o magnitudu 8,8 vzniklo východně od Petropavlovsku-Kamčatského v Rusku v 01:24 SELČ 30. července 2025 v důsledku takzvaného mělkého reverzního zlomu. Zemětřesení na Kamčatce vznikají hlavně kvůli tomu, že se tam střetávají dvě velké zemské desky – tichomořská a severoamerická.
Tichomořská deska se podsouvá velkou rychlostí (na geologické poměry, v tomto případě je to osm centimetrů za rok) pod tu severoamerickou, což vytváří obrovské napětí v zemské kůře. Když už to napětí nevydrží, dojde k náhlému uvolnění energie – a to je právě zemětřesení.
To středeční mělo takovou energii, že ho zaznamenaly přístroje po celém světě, a to včetně Česka. Například na stanici Kašperské hory překonalo hranici stupnice natolik, že záznam není kompletní.
Kamčatka je navíc velmi aktivní oblast nejen seismicky, ale i vulkanicky, což celý proces ještě zintenzivňuje. Otřesy tam tedy nejsou ničím výjimečným – jde o jeden z nejaktivnějších seizmických regionů na světě.
V tomto případě došlo k rozsáhlému poklesu podél rozhraní desek. Zemětřesení této velikosti se sice běžně zakreslují do map jako body, ale ve skutečnosti je výstižnější popisovat je jako událost na větší zlomové ploše. V tomto případě se totiž týkalo oblasti o rozměrech přibližně 390 krát 140 kilometrů.
- Velikost zemětřesení je vyjádřena veličinou magnitudo. Používá se několik magnitudových stupnic, jež se dají převést jedna na druhou pomocí empirických vzorců. Nejpoužívanější stupnici vytvořil americký seismolog Charles Richter roku 1938.
- Richterova stupnice – nebo také místní magnitudo zemětřesení – představuje jediné číslo, kterým se popisuje velikost (síla) zemětřesení. Je to logaritmická stupnice o základu 10 počítaná z vodorovné amplitudy největšího posunu od nuly na seismografu. Čím vyšší číslo, tím silnější zemětřesení.
Podle americké geologické služby jde o celosvětově největší zemětřesení od roku 2011, kdy otřesy země v japonském Tohoku dosáhly síly 9,0 Richterovy stupnice. A dokonce patří mezi deset největších zemětřesení na světě od roku 1900, kdy se začala zaznamenávat a měřit jednotnými způsoby.
Grafika ukazuje deset doposud největších změřených zemětřesení, ještě bez toho středečního:
Obtížné předpovědi
Vědci na možnost zemětřesení této síly na Kamčatce upozorňovali už delší dobu a varovali před ním, proto byli lidé do značné míry připravení.
První otřesy u pobřeží Kamčatky začaly už před deseti dny, celkem jich přístroje zaznamenaly přes pět desítek. To nejsilnější přišlo 20. července a mělo sílu 7,4 magnituda, další tři dosáhla síly 6,6 a 24 následných otřesů přesáhlo „pětku“.
Tyto otřesy mohly naznačovat, že se blíží další silnější otřesy. Věda ale zatím nemá spolehlivé nástroje, pomocí nichž by dokázala předpovědět přesný čas nebo místo dalších otřesů země. Navíc bývají takové predikce, když už vzniknou, dost nepřesné: například Rusko varovalo před několika lety, že se blíží v horizontu několika týdnů na Kamčatce k zemětřesení o síle devět, ale nepotvrdilo se to.
Oblast věčných otřesů
V této oblasti u pobřeží poloostrova Kamčatka došlo od roku 1990 do současnosti k téměř sedmi stům zemětřesením o síle více než pátého stupně. V severní části této subdukční zóny došlo za posledních sto let ke dvěma velmi silným zemětřesením.
Těmi nejsilnějšími byla událost z roku 1923 asi 150 kilometrů severně od epicentra současného zemětřesení. Otřesy měly sílu 8,4 stupně. Největším zaznamenaným zemětřesením v kamčatské části této zóny byly otřesy o síle 9,0 v roce 1952.
Epicentrum z roku 1952 je prakticky totožné s tím současným, leží od něj jen třicet kilometrů. Tehdy ale byly silnější nejen otřesy, ale také vlna tsunami, která kvůli nim vznikla – v Japonsku měla výšku až dvanáct metrů.
Kurilsko-kamčatský oblouk se táhne přibližně 2100 kilometrů od japonského ostrova Hokkaidó podél Kurilských ostrovů a tichomořského pobřeží poloostrova Kamčatka, až končí na průsečíku s Aleutským obloukem jižně od Komandorských ostrovů v Rusku. Zasunování desek pod sebe je mimo jiné příčinou vzniku řetězce Kurilských ostrovů, ale také sopek podél celého oblouku a také hlubokého Kurilsko-kamčatského příkopu v moři.
Kurilsko-kamčatský oblouk je díky těmto podmínkám jednou z nejaktivnějších seismických oblastí na světě. Otřesy zde vznikají rovnou dvěma způsoby. Deformace nadložní Severoamerické desky a přidružených menších ploch vyvolává mělká zemětřesení v zemské kůře, zatímco skluz na rozhraní zóny mezi pacifickou a severoamerickou deskou vyvolává velká zemětřesení, která se šíří od základny příkopu do hloubky 40 až 60 kilometrů.
Zatímco většina velkých zemětřesení podél Kurilsko-Kamčatského oblouku se vyskytuje v malých nebo středních hloubkách, v regionu dochází také k velkým událostem, které se prolomí v hloubkách větších než tři sta kilometrů.
Nejvýznamnějším z těchto zemětřesení s hlubokým ohniskem bylo dosud zemětřesení o síle 8,3 pod Ochotským mořem z 24. května 2013, které je v současnosti největším zaznamenaným zemětřesením s hlubokým ohniskem. Došlo k němu v důsledku normálního zlomu v této tichomořské desce přibližně šest set kilometrů pod zemským povrchem a bylo cítit až v Moskvě v Rusku, téměř šest a půl tisíce kilometrů na západ.
Hrozba tsunami
Se zemětřesením této síly, které vznikne v moři, je spojená také hrozba vln tsunami. Jejich velikost se jen špatně předpovídá, i když do jisté míry to možné je. Velmi dobře naopak vědci vědí, jakou rychlostí se vlny oceánem pohybují, takže dokáží místa, jimž tsunami může hrozit, včas varovat.
Podle seismologa Jana Burjánka z Geofyzikálního ústavu Akademie věd k tomuto zemětřesení došlo v poměrně malé hloubce, necelých 21 kilometrů, což by mělo způsobit poměrně silné tsunami. Další vlny by podle něj už ale vznikat neměly. „Dochází sice k dalším dotřesům, které ale už mají mnohem menší magnitudo než ty první, takže by už nemělo ani docházet k dalším, ještě silnějším, tsunami,“ uvedl vědec.
Právě u předpovídání tsunami se podle seismologa nejvíc využije možností vědy varovat před nimi. „Máme vymapovaná místa, kde k takto silným zemětřesením může docházet. Možnosti měřit a modelovat následky takových otřesů půdy jsou stále lepší. Systém výstrahy před vlnou tsunami funguje právě díky monitorování zemětřesení,“ vysvětluje expert.
Jak bylo naznačeno, do jisté míry umí vědci vypočítat i výšku vlny. „Síla vlny závisí na mechanismu zemětřesení,“ doplňuje seismolog Jiří Málek z Akademie věd. „Musí se jednat o pokles mořského dna, kdy se další část dna zvedne. Čím silnější zemětřesení, tím silnější vlna bývá,“ vysvětluje mechanismus, který stojí za výškou a tedy i ničivostí vlny.
Tsunami měla u Japonska 30 až 40 centimetrů, u Havaje už přes metr. Že se zvětšuje, je podle něj normální. „Když vlna tsunami vznikne, velmi rychle se šíří volným oceánem. Tam má výšku tak malou, že ani nemusí ohrozit lodě. Ale když se přiblíží k pobřeží, začne zpomalovat a naroste její amplituda, čímž se zvětší její výška. A když potom narazí na pobřeží, může být až několik metrů vysoká,“ říká vědec. „Právě tam je nejvíce nebezpečná, když udeří na vše, co je na pobřeží.“
