Sport a věda jsou v 21. století propojené víc než kdy předtím. Ke špičkovým sportovním výkonům je dnes potřeba i špičková vědecká podpora. A týká se to i českých sportovců.
Po vánočním volnu prověřit fyzičku fotbalistů a přesně změřit jejich sílu nebo vytrvalost – k tomu slouží náročné zátěžové testy, kterými řada sportovních klubů zahajuje přípravu na jarní část sezony. Sportovcům v tom pomáhají vědci z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
Výsledky ze specializované laboratoře také umožňují předcházet ve fotbale častým zraněním svalů nebo kolenních vazů. Jedním ze způsobů, jak zjistit kondici sportovce, je takzvaný běžecký zátěžový test. Není to ale žádný běh růžovým sadem – atleti se během něj dostávají na samou hranici svých možností a často ho končí totální vyčerpání.
Pavel Hráský, vědecký pracovník Laboratoře sportovní motoriky, popisuje, jak takový test vypadá: „Sportovec každou minutu zrychluje o jeden kilometr za hodinu, běží do takzvaného Vita maxima – to znamená do vyčerpání.“ Běh je ale až posledním ze série pěti testů, které pro fotbalisty vyvinuli v Laboratoři sportovní motoriky FTVS.
Pět testů pro všechny
Celý proces začíná měřením výšky, váhy a složení těla. K tomu slouží přístroj, který určuje množství tuků nebo svalů. Další je test stability vnitřního hlubokého svalstva, následuje test výbušné síly – jeho výsledky vědci dokážou využít třeba k předpovědi náchylnosti sportovce ke zranění. Dalším z testů je měření takzvané izokynetické síly, kdy sportovec při natažení i skrčení nohy přemáhá maximální možný odpor.
Výsledky slouží vědcům i trenérům. Pomáhají nastavit trénink jednotlivých hráčů tak, aby se vyhnuli zraněním. Tomáš Hašler, kondiční trenér mládeže AC Sparta Praha, popisuje, jaký je smysl takových testů pro něj: „Může odhalit v podstatě vzájemnou dysbalanci mezi jednotlivými svalovými partiemi.“
Právě nesouměrnost totiž často souvisí s běžnými fotbalovými zraněními svalů nebo kolenních vazů.
