Jízdní kolo tento týden oslavilo 200 let své existence. V roce 1817 ho poprvé představil německý vynálezce Karl von Drais. Dovolit si ho tehdy mohli pouze bohatí. Takzvaná drezína se ale podobala spíše dnešnímu odrážedlu. Z původního dřeva se materiál na výrobu bicyklu změnil až k dnešním uhlíkovým vláknům. A kolo do značné míry proměnilo i životní styl a vzhled měst.
Drezína se od moderního bicyklu liší zejména tím, že nemá pedály ani brzdy. Obojí totiž nahrazují nohy. Jinak je ale na první pohled současnému kolu velmi podobná. Zatímco na drezíně se dá jet maximálně okolo 15 kilometrů v hodině, profesionální cyklisté jezdí až sedmdesátkou po rovině.
Tehdejší podoba dopravního prostředku vycházela z toho, co lidé na začátku 19. století znali. Podle Boleslava Páry z Technického muzea Liberec byl předek drezíny inspirován kočárem, jeho součástí bylo i klasické dřevěné kluzné ložisko. Váha drezíny se pohybovala mezi dvaceti až třiceti kilogramy – podle typu dřeva.
Moderní materiály dnes umožňují konstrukci kola, které váží třeba jen sedm kilo. „Stavba rámu je karbonová, je to trojúhelníkový rám. Dalo by se říct, že karbonový je v tuhle chvíli úplně všechno. Karbonová sedlovka, karbonový představec, karbonová řídítka,“ říká generální sekretář Českého svazu cyklistiky Stanislav Kozubek.
Cesta k takovému designu byla dlouhá. Touha po rychlejší jízdě se řešila zvětšováním průměru předního kola, a tak vznikly vysoké bicykly. Rekordman Josef Zimovčák na něm jezdí dodnes a absolvoval na něm i Tour de France. „Jakákoli nerovnost, kámen pro vás může být příčinou pádu a v tom je ta výjimečnost toho kola, že moc bezpečné není,“ potvrzuje několikanásobný mistr světa na vysokém kole.
Do práce i na námluvy
Na konci 19. století přišlo vylepšení v podobě řetězového převodu. Jízda se díky tomu stala bezpečnější a pohodlnější a kolo se masově rozšířilo. „Změnil se urbanismus měst, protože dělník mohl dojet do továrny na kole, nemusel bydlet přímo u továrny v blízkosti,“ potvrzuje historik Pavel Eliáš z Technického muzea Liberec.
A kolo se vlastně podepsalo i na kvalitě populace. „Mládenec si zajel za svým děvčetem už do sousední vsi, už nemusel být odkázán na nejbližší okruh své vesnice,“ dodává Eliáš.
Až do konce 50. let 20. století bylo jízdní kolo hlavním dopravním prostředkem na kratší vzdálenosti. Pak už bicykly začaly ustupovat levným autům a skútrům. Cykloprůmysl se opět nastartoval v 80. letech díky horskému kolu. Současný trend zase přeje elektrokolům.
