Některá plemena psů se označují za agresivní. Nový výzkum provedený v Brazílii ale ukazuje, že plemeno je jen jednou z řady vlastností, které mají na agresitivu jednotlivých psů vliv. Autoři studie, kterou otiskl časopis Applied Animal Behaviour Science, se zaměřili nejen na fyzické parametry zvířat, ale i na sociální a environmentální faktory.
Za agresivitu psů nemůže jen plemeno, ukázal brazilský výzkum
Psi, které jejich majitelé venčí každý den, jsou méně agresivní. Psi, které vlastní ženy, méně štěkají na cizí lidi. Těžší psi bývají méně neposlušní než lehčí domácí zvířata. Mopsi, buldoci, shih-tzu a další plemena s krátkými čumáky mohou být nevychovanější než psi se středním a dlouhým čumákem, jako jsou zlatí retrívři nebo karamelově zbarvení psi smíšených plemen oblíbení v Brazílii.
To jsou některé ze závěrů studie, kterou provedli vědci z univerzity v São Paulu. Zkoumaný vzorek tvořilo 665 domácích psů různých plemen a také kříženci. Podle autorů byla agresivita zvířat ovlivněna jak fyzickými znaky, jako je hmotnost a morfologie lebky, tak i sociálními a environmentálními faktory, jako je typ domácnosti, životní historie zvířete a pohlaví a věk majitele.
Tyto výsledky potvrdily hypotézu, se kterou vědci pracovali – že chování není pouze naučené nebo ovlivněné genetikou, ale je výsledkem neustálé interakce psů s prostředím.
„Výsledky zdůrazňují něco, co studujeme již delší dobu: chování vzniká na základě interakce mezi zvířetem a jeho kontextem. Prostředí a vztah mezi majitelem a zvířetem, stejně jako morfologie, to vše jsou faktory, které ovlivňují to, jak s námi domácí zvířata interagují a jak my interagujeme s nimi,“ uvedla jedna z autorek výzkumu Briseida de Resendeová.
Vztahy existují, proč tomu tak je, ale vědci zatím netuší
Ve studii, která proběhla během pandemie covidu-19, vyplnili majitelé 665 psů tři on-line dotazníky týkající se jich samotných, povahy jejich domácích mazlíčků, prostředí, ve kterém žijí, a případného agresivního chování, jako je štěkání na cizí lidi nebo jejich napadání. „Ukázalo se, že podle pohlaví majitele se dá dobře předpovědět, jestli se jejich psi budou vůči cizím lidem chovat agresivně – absence agresivity byla o 73 procent častější u psů žen,“ uvedli autoři.
Vypadá to, že na agresivitu mělo vliv i pohlaví domácího mazlíčka. „Pravděpodobnost agresivního chování vůči majiteli byla u fen o čtyřicet procent nižší než u psů,“ uvedl Flávio Ayrosa.
Ale našly se i výraznější vlivy. „Délka čenichu byla ještě významnější: agresivita vůči majiteli byla o 79 procent pravděpodobnější u brachycefalických psů než u psů mezocefalických,“ píší autoři. U brachycefalických psů je čenich krátký a lebka zaoblená. U mezocefalických plemen je délka a šířka lebky střední a má čtvercový nebo trojúhelníkový tvar.
Studie také zjistila, že čím těžší pes, tím menší je pravděpodobnost, že bude projevovat agresivitu vůči svému majiteli. Bylo zjištěno, že pravděpodobnost agresivního chování klesá o tři procenta na každý kilogram tělesné hmotnosti navíc.
Problém je, že není jasné, zda jde o souvislost příčinnou. „Zjistili jsme, že vztahy tady existují, ale neumíme říct, co je příčinou čeho. Například v případě faktoru venčení psa to může být tak, že lidé méně venčili svého psa, protože zvíře bylo agresivní. Anebo se pes mohl stát agresivním, protože ho majitel dostatečně nevenčil,“ varují vědci před unáhleným výkladem jejich práce. „Také vlastnosti, jako je hmotnost, výška, morfologie lebky, pohlaví a věk, ovlivňují interakci mezi psy a jejich prostředím. Kvůli nim mohou například trávit více času uvnitř domu.“
Historicky bývala agresivita psů spojována výhradně s plemenem, ale v posledních deseti letech došlo ke změně paradigmatu díky výzkumu, který spojuje profily chování s faktory jako je věk a pohlaví psa, jeho metabolismus a hormony.
